Jiří Nantl, náměstek ministra školství, ve své nedávné eseji „Kontinuita a proměny vzdělávání v čase nejistoty“ napsal, že české školství se potýká s mnohem hlubšími problémy, než je častá změna ministrů. V rozhovoru pro EDUin komentuje klíčové myšlenky své práce, včetně nutnosti reformy středního vzdělávání, které by propojilo veřejný a soukromý sektor. Co podle něj brání skutečné transformaci vzdělávacího systému, a jaké jsou jeho ambice pro budoucnost?
Přestože se často říká, že české školství trpí nedostatky kvůli neustálému střídání ministrů a rychlým reformám, Nantl na to má jiný pohled. Podle něj je problém totiž mnohem hlubší. „Náš vzdělávací systém vykazuje kontinuitu víc, než bychom chtěli. Veřejná debata se soustředí na povrchní změny, zatímco skutečné problémy zůstávají nedotčeny. Nejde o to, že by jedna reforma střídala druhou, ale spíše o to, že se reformy často realizují jen na papíře a málo se mění v praxi,“ vysvětluje Nantl.
Zajímavou otázkou zůstává, proč existuje propast mezi „bílými knihami“ a realitou školství. Nantl poukazuje na to, že pokud v systému chybí dostatečná podpora a ochota ke změnám, jakékoliv reformy zůstávají na papíře. „Když je v systému kritické množství lidí, kteří reformu nechtějí, tak se nejspíš nezdaří. Lidé často souhlasí deklarativně, ale konkrétní kroky odmítají,“ dodává.
Kritizuje také nedostatek hlubší debaty při zavádění nových rámcových vzdělávacích programů. Podle něj měly být reformy prováděny s dostatečnou společenskou podporou a diskusí, což se při současných změnách často nedělo. Nantl rovněž zdůrazňuje, že úspěšné reformy musí vycházet ze silných stránek stávajícího systému a rozvíjet je, nikoli je radikálně měnit. „Vzdělávací politika by měla cílit na běžného učitele a žáka, nikoli pouze na příklady z vysoce pokročilých inovativních škol,“ upozorňuje.
Jedním z hlavních problémů, které Nantl identifikuje, je slabý tlak na snižování nerovností ve vzdělávání. Strategie 2030, která se snaží o odstranění nerovností, podle něj nedostatečně zdůrazňuje tuto problematiku, což se projevuje na úrovni gramotnosti žáků v učebních oborech. „Šedesát procent dětí, které jdou na nematuritní obory, nedosahuje ani základní úrovně porozumění textu. To je alarmující situace, kterou musíme řešit,“ říká Nantl.
V kontextu revize vzdělávacího kurikula se Nantl zaměřuje na důraz na gramotnosti a osobnostní rozvoj. Podle něj jde ruku v ruce s celkovým nastavením podmínek implementace nového Rámcového vzdělávacího programu, včetně kariérních systémů pro učitele a ředitele škol. „Pokud se nám podaří všechny tyto komponenty provázat, můžeme vytvořit reálný základ pro modernizaci českého školství,“ dodává.
Kvalita škol se bude měřit na klíčových bodech vzdělávání, což má pomoci odstranit nerovnosti. Podle Nantla je klíčové, aby reformy byly přijaté širokou veřejností a aby je podpořila i státní správa. Pokud se to nepodaří, může hrozit minimální dopad reformy a stagnace vzdělávacího systému. Podle Nantla je nezbytné nejen implementovat změny, ale především vytvořit prostředí, které je otevřené dialogu a spolupráci.
Zdroj: EDUin.