Dne 19. listopadu se v muzeu Kampa konala vernisáž velké výstavy Jiřího Koláře s názvem Slovník metod. Název výstavy odkazuje na autorovu stejnojmennou knihu, ve které představuje 110 metod tvorby jeho milovaných koláží, abecedně seřazených. Tento fakt odkazuje na celkovou systematičnost v umělcově tvorbě. Publikace vyšla poprvé ve Francii před třiceti lety, kam se Kolář odstěhoval za dob totalismu v Československu.

Jiří Kolář (1914-2002) byl nejen geniálním umělcem a úspěšným básníkem, ale také člověkem, který se nikdy nebál vyjádřit své názory, a to i přesto, že nebyly v souladu s režimem. V 50. letech byl vězněn a vyslýchán kvůli své sbírce Prométheova játra, stal se jedním ze signatářů Charty 77 a dokonce byl ve své nepřítomnosti (v té době žil v Paříži) odsouzen k roku vězení a konfiskaci majetku. Nejen za své výtvarné činy byl pak v roce 1991 vyznamenán Václavem Havlem řádem T. G. Masaryka.

Na výstavě jsou k vidění především koláže, kterým se Kolář ve velkém věnoval. Expozice není chronologicky uspořádána, ale jedná se o průřez nejrůznějších metod, kterými lze vytvořit koláž. Jako příklad uveďme roláž, muchláž, nebo třeba proláž.

Proláže mě z celé výstavy oslovily nejvíce, s touto částí Kolářových děl jsem totiž předtím nepřišla do kontaktu. Sám Kolář tuto metodu vynalezl, zprvu jí označoval jako interkoláž, objevuje se i označení Magritáž (s odkazem na surrealistického umělce Reného Magritta).

Technika využívá kombinace dvou obrazů. Z prvního je vyříznuta některá snadno rozpoznatelná část a druhý obraz je vložen do vzniklého otvoru. Jedná se tedy o prolnutí obrazu do chybějící části obrazu jiného. Proláže, které rozhodně stojí za vidění, jsou například Snídaně v krávě, Warhol lesní, nebo Kupkova růže.

Musím ocenit ještě jeden aspekt Kolářových děl, který mi připadá opomíjený. Je to Kolářův vtip, intelekt a humor, se kterým vytvářel své koláže. Kolář nám demonstruje, že pro něj není žádným oříškem prolnout dva, nebo více rozdílných světů, a to takovým způsobem, že se nám zdá naprosto přirozené, že společně tvoří jeden obraz. Proto často slýcháme o Kolářově nadčasovosti a také o tom, že v dnešní době jsou Kolářova díla ještě aktuálnější, než byly za doby jejich vzniku.

Je prostě vidět, že nestačí být jen umělcem, musíte umět trochu básnit. Jak mě přesvědčila výstava, Kolář se obou oborů zhostil dokonale. Výstavu je možné navštívit až do 27. února. Lektorské oddělení muzea připravilo k výstavě i doprovodný program pro veřejnost a školní skupiny. Program si je potřeba nejdříve zarezervovat na webových stránkách muzea Kampy.

Zážitky z výstavy pro vás sepsala Klára Nováčková, studentka Vyšší odborné školy grafické a střední průmyslové školy grafické v Praze.