Velká výstava Viktora Pivovarova s názvem Moskevská gotika, která se koná ve Veletržním paláci, bude zanedlouho končit. V následujícím článku se dozvíte, proč ji nesmíte propásnout.


Viktor Pivovarov se narodil v roce 1937 v Moskvě. Vyrůstal pouze s maminkou, svého otce nikdy nepoznal. V útlém věku byl svědkem druhé světové války, což na jeho tvorbě zanechalo stopu. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Moskvě, na kterou navázal studiem Moskevské státní univerzity polygrafických umění. Zprvu pracoval
Pivovarov jako ilustrátor, až v sedmdesátých letech se začal naplno věnovat volné tvorbě.

Často zpracovává existenciální témata a osobní vzpomínky z drsného dětství. V jeho prvních obrazech se inspiroval protipožárními tabulemi a vývěsními štíty. Pivovarova díla byla maximálně zjednodušená, maloval bez stínování. Nepoužíval klasické umělecké barvy, ale speciální, průmyslovou barvu. Na začátku osmdesátých let si vzal českou historičku umění, Milenu Slavickou a po svatbě se přestěhoval do Prahy. Zprvu trpěl tvůrčí krizí, chyběla mu milovaná Moskva, ale netrvalo dlouho a ocitl se v uměleckém prostředí, ve kterém se pohyboval i v Rusku, a to mu pomohlo
se odrazit ode dna.
Nyní žije a tvoří v Praze. Pivovarova díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, v Centre Pompidou v Paříži, ve Státním ruském muzeu výtvarných umění v Moskvě nebo v Zimmerli Art Museum v New Jersey.

Umělec se nám snaží ve svých dílech působivou cestou ukázat krásu všedních věcí. Jeho pravděpodobně nejznámějším tématem je soubor obrazů s názvem Komunální byt. Po velké říjnové revoluci došlo v ruských bytech k přelidnění. Byty byly proto rozděleny na menší části, takže klasický byt mělo třeba i 5 rodin dohromady, přičemž kuchyni a koupelnu
měli společné. Konkrétně byt, ve kterém žil umělec se svojí maminkou, byl rozdělen na čtyři pokoje, každý z
nájemníků byl svým způsobem podivín. V bytě společně s Pivovarovem a jeho maminkou bydleli například upovídaná Maria Maximova, nebo ,,zelená zmije’’, což byla přezdívka pro ženu, která šikanovala Pivovarovu matku. Ale nejvýraznějším člověkem, který byl pro něj klíčovou postavou jeho umělecké tvorby, byl chudý arménský harmonikář, Grigorij Sergejevič Tatuzov. Jediným dokladem o tom, že si Pivovarov osobu harmonikáře nevymyslel, je Tatuzovova fotografie, kterou mu jako malému klukovi daroval.

Dodnes si do detailu pamatuje osobu harmonikáře-podivína, jež mu dala tolik inspirace. Pivovarov vytvořil například objekt, jehož součástí je Tatuzovův portrét. Harmonikář ,,sedí” za stolem, svítí si lampičkou na časopis, který si čte a vedle sebe má šálek kávy.

Dále napsal Pivovarov knihu, která se jmenuje Vzpomínky Grigorije Sergejeviče Tatuzova, ve které Pivovarov píše, čeho všeho byl vlastně harmonikář svědkem. Byl to prostředek, jak napsat o sobě a svých zážitcích. Stěžejním záznamem v ,,Tatuzově deníku’’ je zápis o tom, jak si malý chlapec (Viktor Pivovarov) koupil rybku. Chlapec měl radost, že má něco živého, o co se může starat. Až jednoho dne rybka vyskočila ze skleněné nádoby a umřela. Chlapec byl zdrcen, byl to pro něj velký šok a moc plakal. Tento zážitek Pivovarovi utkvěl v mysli a proto v roce 1996 namaloval obraz Moskva,
jaro a rybka na okně. Malíř si velmi často pohrává se symbolikou a ani obraz s rybkou není výjimkou.

Jaký význam obraz má se dozvíte přímo od umělce samotného, protože součástí výstavy je zajímavý dokument natočený k příležitosti Pivovarovy výstavy v Praze. Výstava potrvá pouze do 21. listopadu tohoto roku, proto byste návštěvu měli uskutečnit co nejdříve. Pokud nestihnete výstavu, přinášíme alespoň fotografickou připomínku výstavy.

Autorka článku: Klára Nováčková, studentka Vyšší odborné školy grafické a střední průmyslové školy grafické v Praze