Dne 25. listopadu se konala v historické budově Uměleckoprůmyslového muzea vernisáž výstavy Móda v modré. Výstavou mohou také učitelé dětem přiblížit české tradice, jednou z nich je právě modrotisk, který v současnosti získává opět na oblibě a se kterým se děti mohou na výstavě seznámit.

Expozice propojuje dvě naprosto odlišné země, Českou republiku a Japonsko. Jiné kultury, zvyky i náboženství. Mají vůbec něco společného?  Právě výstava s názvem Móda v modré se věnuje společnému řemeslu, které je pro obě země ikonické. Jde o negativní tisk, kdy se látka nejprve potiskne v místech, která mají zůstat bílá.

Potisk se provádí tzv. rezervou (často se také používá označení pap, nebo pop). Rezerva je vykrývací směs, která ochrání požadovaná místa modrým barvivem. Po tom, co se látka namočí do barevné lázně, se rezerva odstraní vypráním. Vzhledem k tomu, že se jedná o starou a složitou techniku barvení látek, která nemá daleko k alchymii, nikoho asi nepřekvapí, že modrotisk figuruje na seznamu nehmotného dědictví Unesco.

Na výstavě se seznámíte jak s českým modrotiskem, tak s modrotiskem japonským- aizome. Zároveň nahlédnete pod ruku mistrům barvířům a pochopíte složitou metodu modrotisku. Expozice je doslova po zuby ozbrojená exponáty typu tiskařských forem, nebo vzorníku látky před a po jednotlivých barvířských procesech.

S Japonským modrotiskem se můžeme setkat na jukatách. Jukata je varianta kimona, jenže jukaty se šily bez podšívky. Důvod byl prostý – jukaty byly určeny pro návštěvu lázní. Na začátku tedy sloužily k tomu, aby se Japonci měli do čeho zabalit, jukata byla v podstatě takový župánek. Obliba jukat rostla, a tak se stalo, že u nošení jukat nezůstalo jen v lázních. Lidé je nosili při speciálních, slavnostních příležitostech.

V Česku se modrotisk těšil velké oblibě zejména v 19. století. Z modrotisku se šily ženské sukně, zástěry (dámské i pánské), kabátky, šátky, povlečení i ubrusy. Jednoduše řečeno, Češi se prostě nemohli modrotiskem nabažit, v čemž jim zcela rozumím.

Nejčastěji se na našem území setkáváme s motivy drobných kvítků, větviček, plodů, nebo geometrických obrazců. V obou zemích se bohužel dramaticky snížil počet dílen, které vyrábí modrotisk tradičním způsobem. V České republice jsou to dvě dílny (Olešnice a Strážnice), v Japonsku jich není o mnoho více. Naštěstí se ale podařilo tuto geniální techniku vzkřísit.

 Je zajímavé, že modrotisk v dnešní době oslovuje velké množství českých i zahraničních designérů a my jsme tedy svědky „modrotiskové revoluce“. Na začátku padesátých let začali čeští umělci experimentovat s novým způsobem nanášení popu. Češi byli opravdu kreativní, kromě sítotisku zkusili nanášet rezervu štětcem, otiskem polystyrenových desek, nebo rýžovým kartáčem.

Na výstavě se můžete přesvědčit, že umělci posunuli hranici modrotisku opravdu daleko. Modrotisk rozhodně není jen archaistický pojem, jde o techniku, která předběhla svou dobu.

Výstavu je možné navštívit až do 20. února příštího roku. Výstava je vhodná i pro školní kolektivy včetně dětí z mateřských škol, více o programech pro jednotlivé věkové skupiny najdete na stránkách Uměleckoprůmyslového muzea.

Zážitky z výstavy pro vás sepsala Klára Nováčková, studentka Vyšší odborné školy grafické a střední průmyslové školy grafické v Praze.