V úterý na Mezinárodním Filmovém Festivalu v Karlových Varech proběhla poslední projekce bloku Future Frames, který se zaměřuje na studentské krátkometrážní filmy. Dohromady tento projekt uvedl deset snímků od deseti režisérů. V posledním pásmu se promítala filmová esej portugalské režisérky Ines Pedrosa e Melo s názvem Znovuobjevený domov a komediální drama nizozemského režiséra Jorise Tobé Zběsilé pokusy.

Zběsilé pokusy

Život je o hledání odpovědí na celou řadu otázek. Ta největší nedá spát většině z nás – proč tu vlastně jsme? Odpovědět se na ní pokusil Joris Tobé, který ve svém filmu vypráví příběh Matthiase (Robbert Bleij). Ten se po zjištění, že bude otcem vypravil na víkendový transformační kurz v naději, že právě tuto odpověď najde. Ne vše během pobytu však šlo podle plánu. Od prvotní nedůvěry, se z něj nakonec stal guru celé skupiny. Bude mu vedení ostatních k pochopení smyslu života nápomocné ke zjištění toho jeho?

Nahlédnutí do zákulisí toho, jak probíhá takový transformační kurz, je zajímavou sociální sondou. Ačkoliv se jedná o komedii, žádným způsobem nebagatelizuje ani nezesměšňuje celý proces tohoto typu terapie, kterým si mimochodem i režisér podle svých slov několikrát prošel. Humor zde nevychází ze zesměšňování tohoto tématu, ale spíše z hereckých výkonů, zejména hlavní role, a z přirozené absurdity jistých situací. Je vidět, že na herecké přípravě si dal Tobé záležet a mohl si tak dovolit na ni vsadit. To ovšem vůbec neznamená, že by ostatní prvky byly odfláknuté. Zkušenost je vidět i za prací s kamerou, střihem, scénářem a i hudbou, která dokonale umocňovala potřebnou atmosféru.

Po technické a umělecké stránce je jen těžko poznat, že se jedná o studentský film a uspokojí i nejpřísnější kritiky. Pojďme si ale rozebrat filosofickou stránku. Téma věčného hledání je určitě velmi atraktivní, ale také nebezpečné. Dá se do něj totiž snadno zamotat. Tomu se ale Tobé vyhnul. Cesta a duchovní vývoj protagonisty jasně ukazuje chaotičnost a složitost celého procesu sebepoznávání. Netrpělivý Matthias, který nikdy nic pořádně nedokončil, si přijel pro snadné a jasné odpovědi. Záhy však poznal, že ty neexistují, a že čím větší smysl a logickou systematičnost se v tom snaží najít, tím menší smysl vše paradoxně dává. Tato ironie mu je tak sama o sobě onou nalezenou odpovědí.

Zdroj náhledové fotografie: snímek Zběsilé pokusy