Ivan Machek je učitel Dějepisu a Základů společenských věd na Gymnáziu Ostrov. Posledních třicet let pořádá besedy, kde studentům představuje zajímavé osobnosti napříč obory. Jedním z těchto oborů je i jeden kontroverzní, co se školní půdy týče - politika. V rozhovoru pro Prahu školskou se právě návštěvám politiků na školách věnoval.

Patří politika do škol?

Patří i nepatří. Za prvé je nutné respektovat školský zákon, který říká, že politické strany nesmí na území školy propagovat svůj program. Na druhou stranu studenti v posledních ročnících jsou již plnoletí a mají volební právo. Měli by tedy pochopit, jak politický systém funguje. Měli by se naučit co je to dělba moci, jak funguje legislativa, exekutiva i justice. Je třeba dobré, když si vyzkouší tzv. volby nanečisto, které od samého začátku na našem gymnáziu uskutečňujeme. Vyzkouší si prezidentské volby, sněmovní volby, volby do parlamentu EU i krajské volby. Je zkrátka důležité si uvědomit, jak stát a demokracie funguje. Se studenty jezdíme na návštěvu do sněmovny i senátu, byli jsme i v Evropském parlamentu a k tomu všemu, když se ve společenských vědách dozvídají teorii fungování politiky, o ústavě, tak je možné si pozvat představitele exekutivy, aby s nimi studenti mohli debatovat.

Patří tedy politici do škol?

To je zavádějící. Já si myslím, že politici do škol nepatří, ale zároveň když politik přijede do školy a představí sám sebe, jakožto vzdělaného člověka, který má zajímavé zaměstnání, například když jde o lékaře, právníka, ekonoma, tak v tuto chvíli to problém není. Existují programy, během kterých studenti navštíví parlament, seznámí se s chodem instituce a součástí programu je i debata například s poslancem. Tady si myslím, že je legitimní právo studentů klást otázky. Přeci jen se jich to bude týkat, jde o mladé lidi a politici rozhodují o něčem co se zejména jich bude za pár let týkat. Z toho hlediska si myslím, že to je důležité.

Jakým způsobem je vybírán politik na tyto besedy?

Existují dva způsoby. První, že politika oslovím, protože mě zaujal například tématy, která vnáší do veřejného prostoru. Ve chvíli, kdy má čas a vyhovuje to i škole, tak se návštěva domluví. Takové návštěvy probíhají párkrát do roka. Druhá možnost pak je, že nám politik může prostřednictvím různých informačních kanálů besedu nebo setkání nabídnout sám.

Není taková forma “sebepozvání“ problematická? Když si politik sám řekne o to, že chce přijet na školu a říkat tam něco studentům?

Uvedu to na konkrétním příkladu. Měli jsme besedu s profesorem Jana Kellerem. Velmi jsem o přednášku a besedu stál, protože je to významný sociolog zabývající environmentalismem a zároveň autor i učebnice sociologie. Má řadu zajímavých společenských témat, která otevírá v rámci svého oboru. Přednáší v Ostravě, což pro naši školu v kraji bez vysoké školy, znamenalo příležitost mít přednášku od velmi prestižního vysokoškolského pedagoga. On měl tenkrát cestu do Karlovarského kraje. V té době kandidoval do Evropského parlamentu.  Já jsem s ním už dva roky před tím jednal, zda by v rámci své profese sociologa nenavštívil naši školu. Sešla se jeho cesta do regionu a moje pozvánka na besedu. Bylo nutné důsledně oddělit jeho volební kampaň, ale zároveň uskutečnit besedu na téma studentský život a sociologie mládeže. Nutno podotknout, že profesor Keller byl první politik, který nás jako europoslanec pozval do Evropského parlamentu. Návštěva proběhla velmi kultivovaně. Prohlédli jsme si Štrasburk, pro studenty to byl zážitek a v následujících letech tak učinila i řada dalších europoslanců z jiných politických stran. Touto cestou bych jim rád poděkoval a vyzval ostatní, aby návštěvy Bruselu a Štrasburku pro studenty organizovali.

Jak často se stává, že politik na besedě sklouzne od tématu, o kterém má přednášet k jisté formě sebepropagace?

To je hodně o jistém předvýběru těch lidí. Samozřejmě když přichází do školy, jsou si vědomi toho, že nesmí dělat žádnou propagaci sebe, nebo té strany, ale že mluví výhradně o fungování toho systému. Když tam přijde například někdo z exekutivy, tak opravdu mluví jen o tom, jak funguje sněmovna, nebo senát. Dovedu si představit, že třeba mezi řádky může dojít k jisté propagaci, protože je jasné, že například levicový politik má názor daný ideologií, která rámuje jeho politickou stranu, za kterou kandidoval. Naopak pravicový politik to uvidí z té druhé strany. Ale součástí vzdělávání v oblasti společenských věd je i ideologie důležité téma. My učíme studenty o konzervatismu, liberalismu, nacismu, socialismu a tak dále, takže oni jsou připravení že pokud se potkají s člověkem, který se k dané ideologii hlásí, že pohled na svět bude mít té ideologii podřízený.

Dá se zaručit vyváženost těch ideologií, které politici, co školu navštíví reprezentují?

Garantem té vyváženosti musí být především člověk, co na tu besedu přijde. Druhým garantem jsem pak já. To znamená že ve chvíli, kdyby přednášení sklouzlo k nějaké propagaci, tak je potřeba to zastavit, nebo převést k jinému tématu.

Z pohledu učitele společenských věd, jaký konkrétní pozitivní dopad mohou tyto besedy na studenty mít?

Ve škole jde o dvě věci. Jedna věc je, do jaké míry má škola vychovávat a druhá věc je do jaké míry má vzdělávat. Já stojím za tím, že výchova by měla připadnout spíše rodičům. Takže já bych byl spíš pro větší zodpovědnost ve vzdělávání. Potenciál v besedách vidím něco jako otevřená okna příležitostí. Ve třídě mi sedí třicet studentů a já jim něco nabídnu. Ne všichni to ale chtějí využít, protože pochází z nějakého sociálního prostředí, které je motivuje, nebo demotivuje.  Důležité je, že před sebou mají člověka, který něčeho dosáhl ve své práci. Tím se mohou inspirovat. Když například přijel filozof Jan Sokol neznamenalo to, že se ze všech stanou filozofové, ale že mají možnost něco zajímavého se dozvědět. Ze zpětné vazby studentů vím, že rádi na besedy vzpomínají a po mnoha letech právě toto oceňují.

Měl by tenhle kontakt s lidmi z oboru běžnou součástí výuky na středních školách?

Ano, ale podle mě je to nereálné. Myslím si, že je důležité, aby se tato myšlenka dostala k mladým kantorům, nebo k lidem, kteří končí vysokoškolské vzdělaní a mají ambice učit. Připravit besedu je náročné, občas to trvá i řadu let. Nedá se očekávat, že se bude chtít každému. 

Nově zvolený prezident Petr Pavel je po Miloši Zemanovi druhým prezidentem v řadě, který gymnázium navštívil. Čím si škola takovou pozornost prezidentů získala?

Gymnázium Ostrov je tak trochu jiná škola, ostatně máme to napsáno i na tričkách. Miloš Zeman u nás byl v době, kdy byl hejtmanem Karlovarského kraje pan Novotný, který si tuto návštěvu velmi přál, chtěl ukázat Ostrov jako město s novou průmyslovkou, a nakonec bylo rozhodnuto, že navštíví gymnázium. U nově zvoleného prezidenta Petra Pavla šlo o to, že on po zvolení prohlásil, že navštíví kraje, kde zvítězil jeho protikandidát Andrej Babiš. To byla pro nás výzva, pozvat ho na návštěvu, vše připravit a povedlo se. Setkání bylo velmi pozitivně a emociálně vnímáno na obou stranách.

Mohla by to být tradice? Návštěvy prezidentů na gymnáziu?

O to mi ani moc nejde. Zajímají mne lidé, kteří v životě něco dokázali a mohou to prezentovat studentům. V minulých letech besedovali na naší škole se studenty například Arnošt Lustig, kapela Plastic People, Jiřina Šiklová, Marek Eben, Karel Schwarzenberg,  profesor Tomáš Halík, Dan Bárta, Jan Wiener, Václav Marhoul, Michael Kocáb, David Vávra, řada politických vězňů a přeživších holokaustu a tak dále. Není mou prioritou zvát nutně politiky. Politika je práce jako každá jiná a když ji někdo dělá dlouho a má co studentům říct, rádi jej přivítáme.