S Antonínem Korbem ze Studia Pokoj jsme si v minulém týdnu povídali o jeho začátcích s natáčením filmu, se kterým začínal už ve druhé třídě základní školy. Nyní by si rád splnil sen a promítal vlastní film na plátně kina. Jednou ročně bychom udělali film vyšší kvality. To je náš plán, říká nyní o svých vizích na další roky. Jak mu v plnění jeho snu pomáhá škola Michael, kde v současnosti studuje, zda by si rád vyzkoušel také natáčení filmu s profesionální produkcí, jaký je rozdíl v natáčení filmů v Čechách a na západě a jakého herce by rád obsadil do svého filmu, prozradil v rozhovoru pro Prahu školskou.

V předchozí části rozhovoru jsme se bavili o tom, jaké filmy byste rád točil. Kam byste chtěl dávat své filmy? Do kin, televizí?

Určitě do kin, když máte český film, tak jde většinou do televize, protože má nějakého koproducenta, například Českou televizi. Já bych rád svoje filmy prezentoval v kinech a díky aktuální situaci si myslím, že mají velký potenciál také streamovací platformy jako třeba Netflix. 

Jaký je podle vás největší rozdíl mezi filmem určeným do kin a filmem určeným například na Netflix?

Je to asi úplně to samé. Je to úplně stejný proces, minimálně ten natáčecí. Film se vyrábí stejně, ale spíš se to pouze jinak edituje. Co se propagace týče, myslím si, že se film do kin více propaguje. 

Liší se nějak výrazně český a americký herec?

V Čechách je to oproti Americe docela rozdílné. V USA máte divadelní herce a filmové herce. U nás herci ráno natáčí a večer jdou hrát do divadla.

Dá se říct, že Česko je krok za západem?

Co se týče peněz, tak do filmu se určitě nedává tolik peněz. Průměrný rozpočet českého filmu je kolem 20 až 30 milionů korun. Tolik stojí úplně náhodný film od britské produkce. Náš průměr je jejich minimum. Nejdražší český film byl Tmavomodrý svět, který stál 200 milionů.

To ale byla česko-britská produkce? Co na něm bylo tak drahé? Letadla Spitfire?

Byl tam nějaký britský producent, ale je to český film. Angličtí herci v tom hráli, protože na to byly peníze. Letadla asi také byla významnou složkou, ale nebylo to to nejdražší. Celý ten film byl prostě drahý. Vezměte si jen tu výpravu, co všechno museli Češi udělat. Naštěstí se už do českých filmů začíná více investovat. Přijde mi, že se to poslední dva roky zlepšuje a začíná být vidět kvalita. Každopádně poslední dobou už jsem hrdý na český film. Například film Šarlatán, který byl nominován na Oscara.

Co je podle vás na vyšší úrovni – český film nebo český dabing?

Určitě český film. Dabing byl na vyšší úrovni, ale co jsem slyšel, tak se do dabingu dávají menší peníze a už to není to, co bývalo. Bohužel také hodně těch hvězdných dabérů už zemřelo. 

Může na to mít vliv to, že si lidé raději pustí původní znění s titulky?

Já si radši pustím film s titulky, ale teď například Netflix začal dabovat. Občas si pustím film s českým dabingem a není to špatné, i u některých seriálů na Netflixu je dabing dobrý.

Jaký je podle vás největší rozdíl mezi profesionálním a amatérským filmem, pokud nepočítáme rozpočet?

Ten rozpočet dělá opravdu hodně. My si třeba sháníme rekvizity, prostory. V podstatě si vše sháníme sami a snažíme se je získat zadarmo. U profesionálního filmu je tuna papírování.

My si píšeme scénář, maximálně nějaký natáčecí plán. Píšeme si skupinové zprávy, ve kterých se domlouváme na časech apod. U normálního filmu máte mimochodem literární scénář, technický scénář, námět, výrobní list, denní dispozice, skripta... Je toho opravdu hodně. V profesionálním filmu je literární scénář a technický scénář. Literární scénář píše scenárista a je tam jenom to, co se aktuálně odehrává. Například tenhle tam dělá tohle a tváří se takhle. To je v jednom sloupci a v druhém dialog nebo monolog. To píše scenárista. Technický scénář píše kameraman a režisér a tam se právě vyznačuje, že teď bude tenhle záběr, tady bude bližší záběr, na toto bude svítit světlo odtud a tak dále. Pak se dělá takzvaný storyboard, kde si uděláte takový komiks, ve kterém si všechny záběry rozepíšete do políček a podle toho postavíte kameru a natáčíte. Narozdíl od našeho filmu je vše předem naplánované a domluvené. Improvizuje se minimálně.

Bavilo by vás to? Nemít žádné problémy na místě a neimprovizovat?

Tyhle různé dokumentace vyřizuje produkce, která zařizuje všechny tyto záležitosti, aby byly na place připravené. Já jsem si u tohoto projektu zkusil opravdový chod placu. Tak jak to profesionálně má být. To znamená, že jsem nenastavoval světlo jako režisér atd. Seděl jsem na režisérské židli a říkal jsem přes vysílačku, co má kdo dělat. Plus máte na pomoc pomocného režiséra, který je na place. Ten podle mých instrukcí řídí plac. Věci jako, že teď budeme potřebovat tohle tady, poprosím, aby se herci nastavili, poprosím trošku doprava… To nedělá režisér, ale pomocný režisér, zatímco ten pravý režisér chodí kolem placu a hlavně se zaměřuje na herce. Zároveň říká, jak by chtěl, aby byla kamera.

Ten amatérský film je úplně, ale úplně jiný. Nedá se to srovnávat. Nyní, díky škole Michael, si mohu vyzkoušet pravý chod placu a tu pravou pomocnou režii. Díky mojí škole se učím dělat profesionální film. Já se tady možná považuji za amatérského filmaře, ale stále jsem žák, co se učí. Naštěstí se učím tím nejlepším způsobem, jak mohu.

Když už jste zmínil školu Michael, poskytují vám na to prostředky nebo nějaké zázemí?

Ne. Ale moje učitelka na film, paní Zuzana Zemanová, se podívala na můj poslední film Cesta úniku a ráda by ho navrhla na Fest Michael. To je festival, který se odehrává v centru Prahy. Filmové výtvory se poté pouští ve vyprodaném kině Lucerna. Takže oni mi prostředky neposkytnou, pouze mi pomohou splnit si svůj sen, že v 16 letech uvidím svůj film na plátně kina Lucerna, ale ještě to není nic vyřízeného. Třeba tam ani žádný můj výtvor nebude. Musí to totiž projít ještě nějakou komisí, ale držme si palce. Všechny informace o tom dávám na náš Instagram, takže toto tam bude taky, pokud se to podaří.

Jaké jsou dlouhodobé cíle Studia Pokoj?

No je to složité, ale v blízké době se chystáme vydávat filmy jako je Cesta úniku. Jednou ročně bychom udělali film vyšší kvality. To je náš plán. Zároveň mým snem je, aby Studio Pokoj bylo velké filmové studio, jako je například Vorelfilm.

A bude se stále jmenovat Studio Pokoj?

Ano, Studio Pokoj bude moje doživotní značka.  Případně se vydám na nějakou sólo dráhu, kde budu dělat někde pomocného režiséra nebo nějakého pomocníka a budu se vypracovávat k filmovému režisérství.  Popřípadě další možností je vysoká škola, ale nejsem člověk, který rád studuje. Takže raději se to naučím sám.

Nenapadlo vás někdy třeba režírovat nějaké zpravodajství?

Ani ne, protože to není asi úplně štace, ve které se chci orientovat. Já se chci orientovat ve filmovém režisérství.

Máte nějakého vysněného herce, kterého byste rád obsadil do vašeho filmu?

Ze zahraničních herců by to byl Jake Gyllenhaal nebo Miles Teller, popřípadě Jonah Hill. Z českých herců bych rád Ivana Trojana nebo Ondřeje Vetchého.

První díl rozhovoru: