Šestileté holčičky v hidžábech, interaktivní tabule, tablety pro učitele a odborné učebny informatiky nebo chemie. Tak vypadá soukromá základní škola Sunshine v afghánském Kábulu, kterou jsme během naší říjnové cesty navštívily. Na první pohled by člověk skoro nepoznal, že se nachází v zemi, kde miliony dívek nemají dovoleno pokračovat ve vzdělávání. Jenže zatímco dopoledne jsou školní chodby plné dívek, odpoledne už mezi staršími žáky žádné nepotkáváme.
Školní den rozdělený do několika bloků
Afghánské školy se potýkají s nedostatkem učeben, vybavení i učitelů. Řada z nich proto organizuje výuku v několika časových blocích. Podle zpráv UNESCO a UNICEF patří nedostatečná školní infrastruktura a přetíženost vzdělávacího systému mezi dlouhodobé problémy afghánského školství. Podle rozvrhu, se kterým jsme se seznámily v Kábulu, začíná první stupeň základní školy v šest hodin ráno a končí kolem poledne. Druhý stupeň a střední školy naopak nastupují až ve dvanáct hodin a vyučování končí kolem šesté večer.
Rozdělení výuky do směn je jedním ze způsobů, jak školy zvládají velký počet žáků a omezené kapacity. V případě dívek ale existuje ještě jeden zásadní rozdíl. Zatímco chlapci mohou pokračovat ve studiu i odpoledne, jejich spolužačky po dokončení šesté třídy už do školy chodit nesmějí.
Když dopoledne procházíme jednotlivými třídami, potkáváme malé holčičky i chlapce ve školních uniformách. Dívky mají na hlavách hidžáby, a to dokonce i ty nejmenší, sotva pětileté prvňačky. Ve třídách nechybějí moderní technologie a učitelé mají k dispozici tablety. Škola nabízí také odborné učebny informatiky, fyziky nebo chemie.
Zaujme nás i složení učitelského sboru. Jeho podstatnou část tvoří ženy. Ředitel se nám chlubí, že více než polovinu zaměstnanců školy tvoří právě učitelky a všechny mají bakalářský nebo magisterský titul. Jenže zatímco dopoledne vidíme dívky téměř v každé třídě, odpoledne už žádné nepotkáváme. Do školy nastupují starší ročníky a mezi studenty jsou pouze chlapci.
Dívky mohou studovat pouze do šesté třídy
Zákaz pokračovat ve vzdělávání po šesté třídě zavedl Tálibán po svém návratu k moci v roce 2021. V prosinci 2022 se omezení rozšířilo také na univerzity, které musely ženy opustit. Afghánistán se tak stal jedinou zemí na světě, kde dívky a ženy nemají přístup k sekundárnímu a vysokoškolskému vzdělávání.
Podle nejnovější společné zprávy UNESCO a UNICEF z listopadu 2026 bylo od roku 2021 připraveno o možnost pokračovat v sekundárním vzdělávání více než 2,6 milionu afghánských dívek. Problém se ale netýká pouze starších studentek. Stejná zpráva upozorňuje, že mimo formální vzdělávání zůstává 53 procent afghánských dětí ve věku pro základní školu. V roce 2025 přitom navštěvovalo veřejné základní školy přibližně 6,6 milionu dětí.
Afghánské školství tak čelí hned několika problémům současně. Kromě zákazu vzdělávání dívek se potýká s nedostatkem školních budov, přetíženými třídami, nedostatečným financováním a nedostatkem kvalifikovaných učitelů. Podle zprávy UNESCO a UNICEF z roku 2025 navíc více než 90 procent desetiletých dětí nedokáže přečíst a porozumět jednoduchému textu. Jde o jeden z nejvážnějších problémů vzdělávacího systému v zemi.
Co dělají dívky, které už do školy nesmějí?
Během našeho pobytu potkáváme také dospívající dívky, které by za normálních okolností měly sedět ve školních lavicích. Místo toho hledají jiné způsoby, jak pokračovat ve vzdělávání. Ty, jejichž rodiny si to mohou dovolit, alespoň docházejí na soukromé kurzy. Učí se anglicky, další cizí jazyky nebo počítačové dovednosti. Některé se snaží pokračovat ve studiu také prostřednictvím internetu. Sledují online lekce, připojují se k výuce na dálku nebo se učí podle materiálů, které jim poskytují různé vzdělávací organizace.
Právě online vzdělávání se v posledních letech stalo jednou z nejdůležitějších alternativ pro afghánské dívky. Vedle něj fungují také komunitní vzdělávací centra a menší neformální školy, které se snaží navázat na běžnou školní výuku. Podle společné zprávy UNESCO a UNICEF fungovalo v říjnu 2026 v Afghánistánu přibližně 5 300 komunitních vzdělávacích tříd, které navštěvovalo kolem 162 tisíc studentů. Přibližně 64 procent z nich tvořily dívky.
Nejde přitom jen o doučování nebo několikahodinové jazykové kurzy. Některé organizace se snaží nabídnout dívkám kompletní vzdělávací program od sedmé až po dvanáctou třídu. Výuka probíhá například prostřednictvím videolekcí, online hodin nebo kombinací distančního a prezenčního studia.
Jedním z příkladů je Begum Academy, která nabízí bezplatné kurzy pro dívky od sedmé do dvanácté třídy ve dvanácti předmětech. Další organizace, například Right to Learn Afghanistan, se snaží zpřístupnit vzdělávací materiály, online výuku a další vzdělávací příležitosti.
Ani online škola automaticky neznamená získání diplomu
Právě tady se dostáváme k jednomu z největších problémů alternativního vzdělávání. Dívky sice mohou pokračovat ve studiu, ale ne všechny programy jim na konci zajistí oficiálně uznávané vysvědčení nebo středoškolský diplom. Rozdíl mezi jednotlivými kurzy a online školami je přitom zásadní. Některé poskytují pouze potvrzení o absolvování výuky, jiné mají vlastní systém hodnocení a vydávají certifikáty, které ale nemusí být uznávané státními institucemi nebo zahraničními univerzitami.
Pro dívku, která by chtěla jednou studovat například v Evropě, tak může být situace velmi komplikovaná. Může několik let studovat, naučit se anglicky a úspěšně absolvovat desítky online kurzů. Pokud ale nemá uznávaný doklad o dokončeném středoškolském vzdělání, její cesta na zahraniční univerzitu se výrazně komplikuje.
Existují sice programy, které se snaží tuto překážku překonat prostřednictvím zahraniční akreditace, ale zdaleka nejsou dostupné všem. Na tento problém upozorňuje také Afghanistan Analysts Network ve své rozsáhlé reportáži Beyond the Ban: Older girls finding alternative forms of education z roku 2026. Popisuje několik organizací, které se snaží dívkám zajistit nejen samotnou výuku, ale také možnost získat skutečně uznávaný středoškolský diplom.
Jedním z příkladů je organizace Right to Learn Afghanistan, která nabízí online školu s kanadským vzdělávacím programem. Studentky mohou absolvovat výuku od sedmé do dvanácté třídy a na konci skládat zkoušky vedoucí k získání kanadsky uznávané kvalifikace.
Podobný program nabízí také NSDE Foundation, která zpřístupňuje akreditované online středoškolské vzdělávání dívkám, jež nemohou navštěvovat běžnou školu. Výzkum Afghanistan Analysts Network zároveň upozorňuje na další problémy. Ne každá rodina si může dovolit počítač nebo chytrý telefon, připojení k internetu je často nestabilní a výpadky elektřiny komplikují pravidelnou výuku. Některé dívky se navíc nemohou učit ani doma, protože jejich rodiny další vzdělávání nepodporují.
Generace, která nechce přijít o vzdělání
Přesto se řada afghánských dívek nevzdává. Některé pokračují v online studiu, jiné navštěvují jazykové kurzy nebo se zapojují do komunitních vzdělávacích programů. Jejich možnosti ale výrazně závisí na finanční situaci rodiny, dostupnosti internetu i podpoře okolí.
Alternativní vzdělávání jim může pomoci udržet si znalosti a připravovat se na budoucnost. Nemůže ale plnohodnotně nahradit běžnou školu. Chybí jim každodenní kontakt s učiteli a spolužáky, možnost skládat standardizované zkoušky i jistota, že jejich několikaleté úsilí povede k uznávanému vzdělání.
Když jsme odcházely ze školy Sunshine, zůstával nám v hlavě především jeden kontrast. Dopoledne jsme viděly malé holčičky, které se teprve učí psát a počítat. Některé z nich mají před sebou možná posledních několik let běžného školního vzdělávání. Jejich starší vrstevnice už mezitím hledají způsoby, jak se učit alespoň doma, na kurzech nebo přes internet.
Zatímco chlapci mohou odpoledne pokračovat ve výuce, jejich spolužačky mají dveře do školy zavřené. Ne proto, že by dostudovaly nebo o další vzdělávání neměly zájem. Ale proto, že jsou dívky.
