Organizace Jules a Jim, z.ú. působí na poli prevence šikany ve školách už dvacet let. Od února otevírá další kolo školicího programu pro školní metodiky prevence a pedagogické sbory zaměřený na téma šikany. Program je díky zapojení do projektu iKAP II – Inovace ve vzdělávání bezplatný a může jej využít jakákoliv pražská škola. Julie Mastné, odborné garantky organizace Jules a Jim, jsem se zeptali nejen na podrobnosti k programu. S čím se školy ohledně šikany v současnosti nejvíce potýkají? A jak změnil prostředí covid?

Jules a Jim nabízí teď v rámci projektu iKAP II - Inovace ve vzdělávání školící program pro školní metodiky prevence a pedagogické sbory zaměřený na téma šikany. Program zahrnuje tři části: 3 dny školení a 4 intervizní setkání pro školního metodika prevence, až 90 minut konzultace konkrétní situace ve škole a jedno celodenní setkání pro pedagogický sbor ve škole. Proč vám taková kombinace dává smysl?

Šikana je věc celé školy. Když levá ruka neví, co dělá pravá, pak nemohou společně působit v rámci prevence a mohou napáchat více škody, když už se něco rozjede. Školy se na nás často obracejí s prosbou o konzultaci konkrétní situace v některé ze tříd a často je to bohužel až ve chvíli, kdy některý z pedagogů podnikl kroky, které přímo odporují nebo dokonce brání vhodnému postupu prevence, šetření a řešení šikany. Považujeme proto za důležité, aby každý pedagogický pracovník (a byli bychom rádi i za ty nepedagogické) alespoň základně porozuměl tématu šikana ve své komplexnosti. Každý pedagog by měl umět průběžně monitorovat situaci v jednotlivých třídách a vědět, jak potenciální šikanu identifikovat v běžném školním provozu. Měl by znát základní postup při podezření na šikanu a jakou v něm má roli on a jakou jeho další kolegové. Měl by ovládat komunikaci se žáky i s jejich zákonnými zástupci v rámci prevence šikany a i ve chvíli, kdy už se ve třídě něco děje. Měl by ovládat práci s pravidly zajišťující bezpečí ve skupině a další vhodné preventivní nástroje a vědomě a aktivně je využívat. Měl by se ztotožnit se svou rolí normotvůrce a toho, kdo pomáhá uschopňovat žáky a posilovat jejich resilienci, empatii a prosociální chování. Současně by měl rozumět nevhodným intervencím ve chvíli, kdy se ve třídě něco děje. Pro pedagogický sbor jde tak o základní zarámování šikany a zasazení do kontextu vlastní školy. Pro školního metodika prevence pak o důkladné proniknutí do tajů šikany a jejího šetření a řešení s následnou podporou během intervizí a individuálních konzultací. Těch se mohou účastnit i další zainteresovaní ze školy, zpravidla zástupce vedení nebo další členové poradenského pracoviště školy.

Proč by se školní metodička/ metodik prevence (ŠMP) měli do vašeho programu přihlásit? S čím jim pomůže?

ŠMP během tří dnů pečlivě prozkoumají oblast šikany a upevní si svou roli při její prevenci, šetření a řešení. Osvojí si patnáctikrokový scénář při podezření na šikanu. Doplní si základní monitorovací, sociometrické a diagnostické nástroje. Porozumí, co je cílem jednotlivých zjišťovacích rozhovorů a vyzkouší si vedení rozhovoru v bezpečném prostředí. Naučí se základní interpretační postup zjištěných informací z rozhovorů s důrazem na možná zkreslení. Vyzkouší si oznamování výsledků šetření jednotlivým cílovým skupinám. Ujasní si účel a průběh výchovné komise a zpřehlední si možnosti práce s nápravnými opatřeními. Porozumí možnostem následné práce s jednotlivci a se třídou. Ujasní si, kdy je vhodné přizvat externí pomoc. Na třídenní školení navazují čtyři intervizní setkání rozložené v čase, na které mohou ŠMP přinášet jakákoli témata související s oblastí šikany a interpersonální agrese, a kolektivním věděním a rámováním od přítomného odborníka získají jiný náhled na situaci, tipy pro další práci s jednotlivci, se skupinou, učiteli, vedením školy či rodiči, nebo utvrzení ve vhodném postupu. Individuální konzultace jim pak může pomoct vyřešit konkrétní situaci ve škole. ŠMP tak získá znalosti i dovednosti potřebné pro kvalitní prevenci, šetření a řešení šikany ve škole, a navíc sám může ovlivnit, čemu se během programu budeme věnovat, a tedy co nového se dozví, jakou dovednost si osvojí.

Vaše organizace se prevencí šikany ve školách zabývá už 20 let. Jak se po tu dobu změnil tento problém? A jakými potížemi se teď učitelé ve třídách ohledně šikany nejvíce potýkají? Asi hrají roli i roky covidové pandemie a válka na Ukrajině...
S nadsázkou? Před deseti lety říkalo 70 % škol, že u nich šikana nikdy nebyla a nikdy nebude. Dnes si 70 % škol připouští, že u nich na škole šikana může být, a to je základní předpoklad brát vážně i vzdělávání se v této oblasti. Určitě teď školy řeší více vliv kyberprostoru a používání technologií ve školách. A některé školy se stále podivují nad tím, že když se děje mezi jejich žáky něco v onlinu, tak je to jen signál, že by se měli podívat na to, co se děje „v offlinu“, tedy v každodenní realitě ve třídách. Namísto toho někdy odesílají rodiče přímo na Policii ČR a s informacemi ve škole nepracují, mnohdy ani nevědí jak na to. Školy se prostě stále digitálního světa více bojí a brání se mu zuby nehty namísto toho, aby provázeli žáky tím, jak jej vhodně využívat ve svůj prospěch i prospěch ostatních, aby je učili tzv. digitální wellbeing. Tomu se věnujeme v rámci vzdělávacího programu pro učitele Internetoví úžasňáci a především pak v projektu Labyrint sítě a ráj srdce, který půjde do světa koncem tohoto školního roku. Pro zajímavost -  zde je rozhovor a záznam z konference Digitální wellbeing dětí, kterou organizoval SKAV. Vždyť dnešní žáci i studenti se už narodili do doby internetu, pravděpodobně jejich fotka prolétla internetem v prvních vteřinách jejich života, ale ve školách to pořád jaksi nechceme brát jako realitu a významnou součást našich životů.

A s následky covidových roků se školy perou stále a pravděpodobně ještě chvíli budou. Žáci spolu prakticky dva roky netvořili běžný třídní kolektiv tak, jak jej známe, což se propsalo do jejich osobnostně-sociálního rozvoje, do nejistoty v rámci klimatu třídy a vlastní pozice ve třídě. Žáci se zjednodušeně přestali znát mezi sebou nebo k tomu ani nedostali příležitost, a školy většinou upřednostnily vzdělávání před dobrou atmosférou ve třídách. A to tenhle problém jen prohlubovalo a prohlubovalo, až se ve třídách rychleji rozjely nemocné normy, které dávají příležitosti interpersonální agresi a rozvoji šikany. No a teď pedagogicko-psychologické poradny a ani my, neziskovky, nestíháme pokrývat podporu ve všech třídních kolektivech a pro všechny pedagogy, kteří by to potřebovali.

Více informací:

• Školícího program pro školní metodiky prevence a pedagogické sbory zaměřený na téma šikany, přihlášení prostřednictvím přihlašovacího formuláře zde

• vzdělávání je pro školy v rámci projektu IKAP II, tedy bezplatné

• kontakt: Helena Vymazalová, helena.vymazalova@julesajim.cz

• více informací o projektu: www.ikap2inovace.cz