Devět z deseti Pražanů považuje školství za klíčové téma svého města. I přesto tuto oblast většina místních vnímá jako jednu z největších bolavých míst metropole. Nové budovy však podle nich samy o sobě nestačí. Město potřebuje především lepší učitele, dostupnou psychologickou péči a výuku schopnou připravit děti na reálnou budoucnost.
Zatímco dostupnost základních a vysokých škol lidé hodnotí relativně pozitivně, u gymnázií, lyceí a odborných škol převažuje pocit, že dostat se na dobrou školu je čím dál těžší.
Čtrnáct procent Pražanů přiznává, že kvůli nedostatku míst museli pro své dítě zvolit školu vzdálenější, než by si přáli. Tato zkušenost se pak promítá i do celkové spokojenosti s životem ve městě.
Za kapacitními potížemi stojí přitom i fakt, že tisíce dětí ze Středočeského kraje každé ráno překračují hranici města a usedají do pražských lavic. Obyvatelé Prahy to vnímají a jako nejdůležitější řešení vidí právě jednání se státem a Středočeským krajem o sdílení zátěže. Sedm z deseti respondentů se obává, že rozšíření tříd by vedlo k přetížení učitelů a zhoršení individuálního přístupu ke studentům.
Mezi nejčastěji zmiňovanými slabinami pražského školství figurují vedle kapacit také zastaralé metody výuky, nedostatek asistentů, školních psychologů a kvalitních pedagogů. Více než polovina Pražanů by přitom chtěla, aby město více podporovalo i takzvané nepedagogické pracovníky. Ještě silnější podporu získali školní psychologové, speciální pedagogové a asistenti, jejichž nedostatek pociťují školy napříč Prahou i celou republikou.
„Pražané chápou fungování škol mnohem šířeji než jako otázku učitelů a budov. Kvalitní školství podle nich stojí na celém týmu lidí, kteří se podílejí na každodenním provozu,“ uvádějí autoři výzkumu.
Škola budoucnosti
Jedním z překvapivějších zjištění výzkumu je pohled na soukromé a veřejné školy, kde vnímání kvality obou typů škol je poměrně vyrovnané. Ještě zajímavější je zjištění, že s vyšším vzděláním respondentů roste důvěra ve veřejné školství. Lidé, kteří sami prošli dobrými školami, nevěří mýtu, že soukromé automaticky znamenají lepší vzdělání. Vědí, že záleží na konkrétním řediteli, pedagogickém sboru a kultuře školy, nikoli na tom, kdo ji platí.
Ve výzkumu respondenti odpovídali mimo jiné na otázku, jaká má být škola za patnáct let. Vedle tradičních předmětů Pražané požadují větší důraz na digitální technologie a umělou inteligenci, finanční gramotnost, kritické myšlení a praktické životní dovednosti. Silně rezonují také cizí jazyky, schopnost pracovat s informacemi, komunikace a psychická odolnost. Rodiče, kteří denně sledují, jak jejich děti tráví hodiny na sociálních sítích, zápasí s úzkostí a čelí obrovskému množství informací, pochopili, že škola musí připravovat na svět, který se mění rychleji, než se stíhají přepisovat učebnice. „Děti dnes umí skvěle procházet sociálními sítěmi, ale neumí vyhodnotit, jestli to, co čtou, je pravda. To je problém, který musí řešit škola,“ poznamenává učitelka mediální výchovy z jedné z pražských základních škol.
Zdroj: Strategeo Institut, Pražská agenda (STEM/MARK)
Zdroj úvodního obrázku: Wikimedia Commons
