Téma nezdarů neboli “lessons learnt” rezonuje v pracovním prostředí v posledních letech mnohem častěji. Roste tolerance byznysu vůči přešlapům a i globální společnosti rozjíždějí interní programy, které mají zvýšit ochotu zaměstnanců více riskovat a přijímat nezdary, které nutně doprovázejí inovace, míní inovátor Tomáš Studeník, který je organizátorem české verze Fuck Up Nights Prague. Podle něj je chybovost totiž to, co nás odlišuje od strojů a porozumění chybám bude vždy výsadou člověka.

Tomáši, v roce 2014 jste uspořádal první ročník FuckUp Nights Prague a dnes za sebou máte 81 akcí, na kterých o svém neúspěchu hovořilo 333 speakerů a přišlo na ně 29 tisíc. Čím si vysvětlujete takový úspěch? 

Zklamali jsme. Nedrželi jsme se konceptu. Nejčistší by samozřejmě bylo, pokud by na naše akce nechodil nikdo a byly tak samy vizitkou neúspěchu. Ale vážně, lidi přitahuje, pokud si za ně natluče ústa někdo jiný. Je to lekce do života, která nebolí. A navíc vše, čím si v životě projdeme, se po dostatečně dlouhé době jeví jako výhra, nikoli prohra. A to je poselství, které  oceníme všichni. 

Naučili jsme se za ty roky otevřeněji hovořit o tom, co se nám nepovedlo? Nebo stále bereme svá selhání jako téma, které raději moc nesdílíme?

Téma nezdarů neboli “lessons learnt” vidím v pracovním prostředí v posledních letech mnohem častěji. Roste tolerance byznysu vůči přešlapům a i globální společnosti rozjíždějí interní programy, které mají zvýšit ochotu zaměstnanců více riskovat a přijímat nezdary, které nutně doprovázejí inovace. Chybovost je totiž to, co náš odlišuje od strojů a porozumění chybám bude vždy výsadou člověka. 

Dal by se koncept FuckUp Nights přenést do školního prostředí? A máte s tím už nějaké zkušenosti?

Pořádali jsme asi před rokem akademický speciál FuckUp Night, kde se ochotně o své neúspěchy podělila i předsedkyně Akademie věd ČR prof. Eva Zažímalová a odtajnil je také tehdejší rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima. Ze “shora” tedy vůle existuje (smích).

Vnímáte nějaké genderové rozdíly v tom, jak jsme ochotni se do tématu neúspěchu pouštět? Narážím na to, že mezi vašimi hosty často převažují muži?

Vysvětluji si to tak, že muži se raději producírují před publikem. Je jim jedno, jestli se chválí nebo si sypají popel na hlavu. Hlavně, že se blýsknou. Ženy pozvání na FuckUp Night často odmítají se slovy, že nic zásadního sdělit světu nepotřebují, že to jejich “uklouznutí” nestojí za řeč, že to není “žádný silný lidský příběh”. Ženy jsou skutečně méně ochotné s vlastním selháním vyskočit na pódium.

Na webu uvádíte, že setkání mají za cíl oslavit neúspěch, jakožto přirozenou a přínosnou součást lidského života. Z neúspěchu je třeba se poučit a nechat si jím rozšířit obzory. Tak jaký váš neúspěch z poslední doby byl přínosný?

Neúspěchy zažívám neustále, denodenně. Život je jako houpačka - kromě toho, že je také bonboniéra, jednou nahoře, jednou dole. Časem si na tu jízdu zvyknete a přestanete se starat, jestli to, co děláte, okolní svět vnímá s palcem nahoru, nebo dolů. O úspěch usilujeme pro druhé a jim jsme většinou úplně putna. Nejdůležitější je dělat věci, kterým věříme a nečekat, že nám někdo za to zastleská. 

Vznikla kolem FuckUp Nights Prague komunita, která spolu funguje i mimo organizované setkání? A daří se šířit myšlenku neúspěchu jako příležitosti ve společnosti dál i mimo účastníky akcí?

Nevznikla a nefunguje. Vidíte, aspoň jeden fuckup. Každý se rád přijde zasmát a chvilku pob(l)ejt. Ale nějak se aktivně zapojovat po šesté hodině do komunitního sdílení? Dejte mi pokoj, to mám už padla (smích).

Co plánujete v nejbližší době?

V březnu příštího roku nám spolu s prof. Josefem Hynkem (děkan FIM Univerzity Hradec Králové) vyjde kniha Umění neúspěchu. Sepsali jsme ji jako taková zábavná skripta pro všechny, kdo se chtějí vyrovnat s úspěchy druhých a najít šestí v nešťastné době. Pokřtíme ji, jak jinak, na FuckUp Night 21. 3. 2023 v 19:30hod v kině Lucerna, tak budu rád, pokud budete u toho.

Program akcí FuckUp Nights Prague najdete zde.