Žižkov si dnes vybavíme jako atraktivní městskou čtvrť plnou barů, kaváren a parků s výhledy na Prahu, ale také jako místo s ne úplně dobrou pověstí. V minulosti tato část města mívala pověst ghetta, kde žili ti nejchudší. V průběhu času však došlo k vývoji a dnes je jednou z nejvyhlášenějších lokalit k bydlení, již lze srovnávat i se sousedními Vinohrady.

Stavba Žižkova probíhala v poslední čtvrtině 19. století a nová čtvrť měla sloužit především jako bydlení pro dělnickou třídu. Domy měly být postaveny rychle a hlavně levně. Byty byly většinou jednopokojové a hygienické podmínky mnohdy nevyhovovaly ani tehdejším standardům. Budovy byly stavěny v malých blocích, uvnitř kterých se nacházely tolik známé pavlače.

V meziválečném období bylo avantgardou poukazováno na špatné podmínky k životu v této čtvrti. Žižkov byl dáván jako příklad špatného stavebnictví a do budoucna se počítalo s celkovou přestavbou.

Již v 50. letech se začalo uvažovat o tzv. asanaci, tedy o rozsáhlých stavebních úpravách, které v naší historii známe především z asanace pražského židovského ghetta, nacházejícího se na území dnešní malé čtvrti Josefov. Důvodem pro asanaci byl i technický stav budov, které byly velmi zanedbané. Jejich stavba zároveň probíhala velmi nekvalitně.

Tehdejší režim vykresloval Žižkov jako “výlupek bezohledného kapitalistického vykořisťování”, což bylo zapříčiněno hlavně sociální skladbou zdejšího obyvatelstva, neboť zde žili převážně sociálně nejslabší. Vzhledová stránka místních domů byla navíc tehdejšími architekty považována za staromódní.

K samotné asanaci Žižkova se přistoupilo až po nástupu normalizace. Nutno podotknout, že by možná nakonec ani neproběhla, nebýt výstavby Ústřední telekomunikační budovy. Tehdy při výstavbě kabelového spojení došlo k narušení statiky několika domů. Byla tak započata cesta vedoucí k přeměně Žižkova na panelové sídliště.

V roce 1974 byl architekty představen podrobný plán územní přestavby Žižkova. Autoři chtěli zároveň zachovat již existující uliční síť. Panelové domy měly mít v přízemí prostory určené pro umístění obchodů a na střešních nástavbách se měly nacházet ateliéry.

Všechny budovy měly mít také stejnou výšku a nabízet panoramatické pohledy na Prahu. První etapa výstavby proběhla v letech 1973-1984 a zahrnovala oblast kolem Olšanského a Komenského náměstí. První část přestavby byla odbornou částí veřejnosti přijata kladně.

Při přípravě druhé (západní) etapy se však veřejné mínění obrátilo. Odborníci se začali kriticky stavět k asanaci jako takové. Příčinou byla hlavně ekonomická nevýhodnost celého projektu a začínal se projevovat psychický dopad na obyvatele, kterým před očima mizel kus historie jejich města. Mezi argumenty se začínaly objevovat i dopady na životní prostředí.

I díky pádu režimu v roce 1989 k přestavbě západní části Žižkova nakonec nedošlo. Dnes tedy můžeme vidět příklad čtvrti, ve které se mísí stará architektura s tou budovatelskou. Nutno podotknout, že tento kontrast má také něco do sebe.

Foto: zdroj Wikipedia