Výrok “chybami se člověk učí” berou mnozí jako pouhou frázi určenou k ukonejšení smutku z nezdaru. Pravdivost tohoto rčení je ovšem vědecky podložena. V tomto článku se dozvíte, proč je neúspěch prospěšný a nezbytný k dosahování našich cílů.  

Podle vědce Dashuna Wanga a jeho kolegů na Northwestern University je neúspěch “základním předpokladem úspěchu”. Podle Wanga “začíná každý vítěz jako poražený”, ne z každého neúspěchu se ovšem zrodí úspěch. V čem je tedy rozdíl mezi „dobrým“ a „špatným“ neúspěchem? 

Wang odmítá rozšířenou miskoncepci, že rozdíl mezi vítězi a poraženými tkví ve vytrvalosti, zjistil totiž, že neúspěšní lidé věnují dosažení svých cílů často stejné množství času, jako ti úspěšní. Vytrvalost sama o sobě nestačí, je nutné se zároveň poučit ze svých předchozích neúspěchů. „Klíčem je přijít na to, co fungovalo a co ne, a zaměřit se na to, co je třeba zlepšit, místo toho, abychom to měnili celé… Lidé, kteří neuspěli, nemuseli nutně pracovat méně. Ve skutečnosti mohli pracovat více, jen udělali více zbytečných kroků,“ dodává Wang. 

Chyby jsou cestou k dokonalosti

Rolí neúspěchu při cestě za úspěchem se zabývali také Dr. Emmanuel Manalo a Dr. Manu Kapur, kteří ve speciálním čísle deníku Thinking Skills and Creativity představili studie, které učitelům a dalším pracovníkům v oboru školství poskytují návod, jak dosáhnout úspěchu ve vzdělávání. Jedna z těchto studií ukazuje, že čím dříve a častěji studenti v dané věci pohoří, tím dříve se v ní zdokonalí. Podle další je zpětná vazba jako reakce na selhání nejkonstruktivnější, pokud je podávána starostlivým, milým způsobem. 

Důležité je vědět, jak cíle dosáhnout

Manalo a Kapur představili také vlastní studii, která se věnuje vypořádávání se s každodenním neúspěchem. V té pověřili 131 vysokoškoláků napsáním eseje o svých školních zkušenostech. Polovině přitom byly zadány přesné požadavky na strukturu eseje, druhá polovina mohla psát libovolným způsobem. Všichni zúčastnění byli ovšem přerušeni, než stačili esej dopsat.

Studie ukázala, že studenti s pevným zadáním byli více motivovaní esej dokončit bez ohledu na to, kolik slov jim zbývalo dopsat. Z toho Manalo a Kapur usuzují, že je podstatnější vědět jak cíle dosáhnout, než být kousek od jeho dosažení. Tento jev vědci nazývají „Hemingwayův efekt“ podle spisovatele Ernesta Hemingwaye, který odmítal psaní přerušit, pokud nevěděl, co se v příbehu bude dít jako další, aby se napříště vyhnul situaci, kdy by nevěděl, co psát. 

Neúspěch je jen součástí procesu

Podle Manala je pro dosažení úspěchu, především ve vzdělávání, velmi důležité naučit se smířit a pracovat s dočasnými neúspěchy. Detabuizace neúspěchu ve výuce je klíčová i podle Stephanie Couch, výkonné ředitelky Lemelson-MIT programu. „Neúspěch bychom měli brát jako součást procesu vedoucího k úspěchu,“ říká. 

Až se vám tedy příště něco nepodaří, vzpomeňte si, že neúspěch můžete, se správným přístupem, využít ve svůj prospěch!