Pandemie koronaviru zasáhla citelně i oblast školství. Jaká pozitiva by si z ní ale měly české školy vzít? Jednou z možností jsou i projekty celoživotního vzdělávání a rekvalifikací na odborných školách. Naše odborné školy jsou k tomu ideálně přizpůsobeny – mají dostatek kvalifikovaných pedagogů a mistrů, materiál a prostory pro výuku, říká pražský radní pro školství, sport a podporu podnikání Vít Šimral. Jak plánuje Praha pomoci v řešení nedostatku pedagogů, jak se osvědčily gymnaziální třídy na pražských odborných školách a jaké projekty připravuje Praha ve spolupráci s Pražským inovačním institutem a jednotlivými městskými částmi, odpověděl v rozhovoru pro Prahu školskou.

Do škol se konečně po dlouhé době vrátily všechny děti. Co by se mělo udělat na podzim pro to, aby se znovu neopakovala situace z tohoto školního roku?

Určitě bychom se neměli chovat jako minulý rok a říci si, že pandemie je za námi. Musíme být obezřetní a počítat s tím, že z letních dovolených se mohou lidé vrátit s novými mutacemi koronaviru, který se může šířit i proočkovanou populací. Navíc, v epidemických plánech se zatím s očkováním nejmenších dětí nepočítá, proto budou v září školy vlastně nejméně proočkovanými pracovišti v zemi. Učitelé tak budou opět v první linii. Chtěli bychom proto, aby Praha byla v září připravena na plošné testování PCR metodou a my jsme tak zajistili co nejbezpečnější prostředí pro návrat všech dětí do škol už natrvalo. Pracujeme na tom společně s pražskými laboratořemi a testovacími centry, ale potřebujeme nadále i spolupráci ze strany vlády, která nám musí alespoň zajistit dostatek finančních prostředků na testy.

Děti z odborných škol měly poměrně dlouhý výpadek praktické výuky. Podaří se dohnat tento deficit? Co pro to může Praha jako zřizovatel udělat?

Ve velké míře podaří, ale nesmíme situaci podcenit. Z dlouhodobých dat, ale i aktuálních průzkumů našich nebo školní inspekce vyplývá, že nejdůležitější bude přesné zacílení opatření. Plošná opatření jsou málo efektivní. Ukázalo se to třeba na dotační výzvě ministerstva školství “Letní kempy”, jejíž podmínky se pro naše školská zařízení ukázaly jako málo flexibilní a nereflektující pražskou realitu. Proto budeme pokračovat v systému doučování a příměstských táborů, který dlouhodobě s našimi školami a domy dětí a mládeže (DDM) provozujeme, a výzvu přenecháme neziskovým organizacím. Odborné školy se budou snažit akademicky nemotivované žáky vtáhnout do letního doučování tak, jako se o to už teď na jaře v rámci obnovené prezenční výuky snaží. Bohužel se to ale nepodaří u všech, stále budou jednotky procent žáků, které současný vzdělávací systém nedokáže ke studiu dostatečně namotivovat; a to ani v neformálním prostředí letních příměstských táborů. Zde je třeba trvale posilovat spolupráci s neziskovým sektorem a aktéry v sociálně-vzdělávacím prostředí, abychom ty stovky středoškoláků, jichž se taková situace v Praze týká, od školního neúspěchu zachránili a nalezli pro ně metody, jež je u výuky udrží.

Pandemie přinesla školství mnoho zkoušek. Jak myslíte, že pražské školy obstály?

Ve většině dobře, ale zároveň mnozí učitelé, mnohde i celé školy, kde metodiku distanční výuky podcenili, pohořeli. Jednoduše se ještě prohloubily rozdíly mezi těmi motivovanými a těmi bez dostatečné motivace. A to platí pro žáky, učitele, ale i celé školy. Ti, kteří se už před pandemií bránili posunout k novějším výukovým metodám, odpovídajícím dvacátým létům 21. století, byli od výuky v online podobě zcela odříznuti. V Praze jsme se to na úrovni zřizovatelů, na magistrátu, ale i na městských částech, snažili řešit poskytnutím materiální i metodické pomoci. Z rozpočtu magistrátu jsme například v roce 2020 nakoupili přes 500 nových notebooků pro učitele a žáky, kteří by jinak byli odpojeni z distanční výuky, zaplatili modemy a připojení pro skoro 1000 žáků a z odpisů městských firem rozdali přes 100 desktopových počítačů do sociálně znevýhodněných rodin. Snažili jsme se také šířit příklady dobré praxe v metodice distančního vyučování a tvorby online rozvrhů, koordinovali komunikaci mezi magistrátem, městskými částmi a resortním ministerstvem. Ukázaly se ale i slabiny mnoha škol, jež ještě nejsou dostatečně připraveny na výuku v digitálním století, a je zde mnoho prostoru pro další zlepšování.

Co pandemie přinesla pozitivního? Měly by to školy v rámci vzdělávání po jejím odeznění zachovat?

Určitě je třeba udržet intenzivní míru komunikace mezi jednotlivými školami a profesní sítě, které v době pandemie organicky vznikly. Školy musí zůstat otevřené podnětům z okolních škol a síťování je třeba podpořit i shora. Zároveň je třeba udržet vybrané nástroje online světa i v prezenční výuce. Počítač a internet už navždy zůstanou základními stavebními kameny lidské civilizace a učitelé tento fakt musí přijmout a vhodně jej zakomponovat do svého pedagogického procesu. Do určité míry je to i otázka probíhající generační obměny v učitelské populaci, ale nemůžeme jen sedět a čekat, až za katedrami budou stát pouze učitelé, kteří v době internetové už vyrůstali. Musíme najít cesty k online světu i pro seniorní pedagogy – je to ostatně i naše společenská odpovědnost v rámci řešení kruciálního problému “digitální propasti” mezi generacemi.

Nedostatek pedagogů a kvalitního vedení škol je často omílané téma. Plánuje Praha něco v této oblasti?

Nedostatek učitelů nás v Praze trápí dlouho, proto se je i systematicky snažíme do našich škol nalákat: jen v letech 2019 až 2021 jsme například alokovali 2,2 miliardy na posílení platů pracovníků ve školství z rozpočtu magistrátu, a to pro pracovníky mateřských až vyšších odborných škol, našich „domečků“ (DDM), základních uměleckých škol, pedagogicko-psychologických poraden, ale i školních jídelen. Zároveň v magistrátních bytech máme navýšenou kvótu 380 bytů pro učitele, další poskytují i městské části. Na kvalitu učitelů, ale i školského managementu se pak zaměřuje náš Krajský akční plán vzdělávání a projekty jeho implementace – letos v září například spustíme Ředitelskou akademii jako jednu z klíčových aktivit projektu iKAP II. Chtěli bychom také zavést prvky kariérního řádu a metodiky odměn pro naše školy, zároveň ale najít balanc s dostatečnou flexibilitou pro odměňování svých pracovníků ze stran ředitelů škol.

Pandemie zasáhla výrazně některé profese, převážně v sektoru „horeka“, budete ve spolupráci s odbornými školami organizovat nějaké rekvalifikace? A co současní absolventi například oborů kuchař – číšník, připravují se pro ně nějaké možnosti rekvalifikace?

Ano, v rámci projektu “iKAP II – Udržitelnost”, jenž realizujeme ve spolupráci s Hospodářskou komorou, řešíme i agendu celoživotního vzdělávání a posílení rekvalifikačních kurzů na pražských odborných školách. Nejde nám jenom o bývalé zaměstnance sektoru “horeka”, který byl v Praze významně negativně postižen pandemií a restrikcemi v cestování, ale o všechny dospělé, kteří chtějí změnit profesní dráhu. Naše odborné školy jsou k tomu ideálně přizpůsobeny – mají dostatek kvalifikovaných pedagogů a mistrů, materiál a prostory pro výuku. Zatímco ráno a dopoledne mohou realizovat klasickou výuku žáků mezi 15 a 19 lety věku, odpoledne a navečer mohou jejich místo zabrat dospělí. Náš systém zároveň reflektuje i projekty Národního pedagogického institutu, počítáme s dlouhodobou spoluprací s Úřadem práce i se zapojením odborů. Ztráta zájmu o odborné školy mezi mladou generací se vůbec nemusí projevit na jejich udržitelnosti a ekonomice fungování; naopak, můžeme jim dát novou roli v celoživotním vzdělávání, která využije jejich přednosti a na druhou stranu potlačí současné identifikované problémy odborných škol související právě primárně s nezájmem mladých.

Zavedl jste také koncept gymnaziálních tříd na odborných školách. Máte už nějaké ohlasy?

Ano, minimálně o gymnaziální vzdělávání se zaměřením na IT a na ekonomiku je v Praze zájem. Do budoucna je to určitě model, který mohou využít i další pražské odborné školy a na některých už si ke gymnaziálním třídám píšou své unikátní školní vzdělávací plány. České střední vzdělávání se musí stát prostupnější a nedojde-li brzy ke komplexní revizi oborové soustavy, gymnaziální třídy na odborných školách jsou jedním z nástrojů, jež může dnes zřizovatel docela snadno implementovat. Potřebuje k tomu jen namotivovat ředitele a učitele a zajistit případné další materiální potřeby. Gymnaziální třídy jsou také důležitým krokem k překonávání sociálních bublin, které bychom se měli v českém vzdělávání snažit aktivně překonávat. Bubliny ve školách se totiž následně reprodukují i do dalších situací a ve svém důsledku vedou k obtížně překonatelným bariérám ve společnosti. Fyzickým spojením výuky všeobecně-vzdělávacích a odborných směrů na jednom místě můžeme vzniku bublin předcházet a přispět k sociální kohezi.

Jaké další novinky plánuje Praha v oblasti středního školství, jehož je zřizovatelem?

Máme velké ambice jak v samotných otázkách vzdělávání, tak v otázkách školské infrastruktury. Zcela klíčovým partnerem pro plnění našich plánů a dosahování cílů bude Pražský inovační institut (PII), který se de facto stane hlavním koncepčním pracovištěm pražského školství. Už nyní je realizátorem projektu Prague Smart Accelerator, jímž implementuje první inovace v pražském školství, například v agendě podpory talentovaných a nadaných dětí, v půlce roku se stane i hlavním realizátorem 360 milionového evropského projektu “iKAP II – Inovace”. Kromě už zmíněné Ředitelské akademie třeba odstartujeme koučinkové programy, podnikatelské inkubátory pro studenty nebo projekty na rozvoj gramotností, od digitální po finanční. Mám ohromnou radost z toho, že našimi partnery v těchto projektech budou jak velké instituce, například Univerzita Karlova nebo Člověk v tísni, tak menší a mladší aktéři pražského školství, Středoškolský sněm hl. m. Prahy nebo Institut náprav neurovývojových poruch. PII by nám měl pomoci také při dosahování cílů Zastupitelstvem schváleného Klimatického plánu Prahy, specificky v agendě cirkulární ekonomiky a při využívání školských budov. Jsou to právě budovy škol, těch, ve správě magistrátu i městských částí, jež by měly být páteří fotovoltaické soustavy města a jeho virtuální elektrárnou. Při investicích do škol bude totiž klíčové využití kofinancování z Modernizačního fondu, Operačního programu životní prostředí (OPŽP), Inovačního fondu a dalších evropských programů a PII bude plnit funkci jednoho z koordinačních míst investic.

Plánujete nějaké společné projekty i s některými pražskými městskými částmi?

I tady bychom chtěli být ambiciózní a propojit magistrát s městskými částmi co nejvíce. V investicích do škol, jak už jsem zmínil, hlavně v agendě možného kofinancování zelenomodré infrastruktury na školách z evropských fondů. Bude velmi důležité tu pomoci městským částem, hlavně těm menším, které nemají administrativní kapacitu na to, aby se do dotačních výzev hlásily. Dalším klíčovým bodem pro propojení magistrátu a městských částí je diskuze nad průniky Krajského akčního plánu a Místních akčních plánů. Tyto dokumenty by měly být psány dohromady a magistrát si musí pohlídat, že aktivity v nich napsané jsou komplementární, ne duplicitní. Do budoucna se ostatně i z úrovně ministerstva počítá s posílením pozice krajských úřadů v akčním plánování a je třeba se na to připravit už nyní před tím, než bude novelizována a vstoupí v platnost příslušná vyhláška. I nadále ale pochopitelně budeme rozvíjet spolupráci v oblasti magistrátních grantů pro základní školy – třeba fondy solidarity pro žáky ze znevýhodněného prostředí nebo dotace na otevírání školních hřišť se velmi osvědčily, v dalších letech chceme městským částem pomoci i s financováním jazykové výuky nebo digitální gramotnosti žáků.