Přes 27 tisíc žáků prvních a druhých stupňů poskytlo v rámci dotazníkového šetření Mapa školy zpětnou vazbu svým základním školám. Z ní mimo jiné vyplývá, že čím jsou žáci starší, tím kritičtěji se na svou školu dívají.
Celkem 14 800 žáků 1. stupně a 12 800 žáků 2. stupně z celkem 110 škol se v uplynulém školním roce zapojilo do šetření Mapa školy, které každoročně realizuje společnost Scio. Z dotazování mj. vyplývá, že žáci jsou ve svých školách spíše spokojeni, líbí se jim současná úroveň vybavení, ale jsou nespokojeni se školními jídelnami a stavem toalet a umýváren. Za alarmující lze označit zjištění, že velká část žáků se setkává se slovním nebo dokonce fyzickým ubližováním, ale zároveň neví, na koho by se s tímto jevem ve škole mohla obrátit.
Z dotazování Mapa školy vyplývá, že více než polovina (51 %) žáků 1. stupně chodí do školy hodně ráda, dalších 44 % chodí do školy rádo jenom trochu. Většinu (87 %) z nich baví to, o čem se ve škole učí, a pokud by děti svou školu měly oznámkovat, tak 9 z 10 žáků (87 %) prvního stupně by jí dalo jedničku (59 %) nebo dvojku (28 %).
V případě žáků druhého stupně jen 3 z 5 dotázaných (59 %) tvrdí, že do školy chodí rádi (škály odpovědí u žáků 1. a 2. stupně nejsou identické), zbývající žáci (41 %) pak do školy rádi nechodí.
Jestli jsou v dnešní době starší žáci s něčím spokojeni, pak je to zázemí školy (sportovní vybavení, pomůcky, prostory), nejmenší spokojenost naopak panuje s kvalitou školní jídelny a úrovní záchodů a umýváren.
“Nejoblíbenějším předmětem na prvním i druhém stupni je suverénně tělesná výchova. Nepočítáme-li další „výchovy“, pak k nejoblíbenějším předmětům patří na prvním stupni matematika, na druhém stupni angličtina a dějepis. Matematika přitom žáky nejvíce rozděluje na ty, kteří ji mají rádi, a na ty, kteří nemají,” říká Michal Dorčák, koordinátor projektů pro školy ve společnosti Scio. Za předmět, kde učitelé podávají látku nudně a nezáživně, žáci nejčastěji označovali fyziku. Ta spolu s matematikou patří i k předmětům, kde se děti na nic raději neptají, aby na ně učitelé nebyli nepříjemní. Za učitele, kteří dělají výuku záživnou, zajímavou a přínosnou, žáci nejčastěji považují vyučující dějepisu, přírodopisu a češtiny.
“Celková spokojenost žáků přitom silně souvisí s tím, jak žáci vnímají kvalitu výuky, a již méně s tím, jak hodnotí vztahy se spolužáky, fyzické zázemí nebo vztahy s učiteli. Pokud tedy žáci hodnotí pozitivně svoji spokojenost ve škole, pak je silně pravděpodobné, že tak hodnotí i kvalitu výuky ve škole,” dodává Michal Dorčák.
Velká část žáků 2. stupně (56 %) se vyjádřila, že ve škole nemá žádného dospělého, kterému by důvěřovala natolik, aby se na něj bez obav obrátili se svým problémem nebo žádostí o důvěrnou radu, nebo o něm alespoň neví. Identická je i situace v případě řešení otázky šikany. Ani zde více než polovina žáků neví, na koho by se ve škole mohla obrátit. To je alarmující především proto, že 40 % žáků 2. stupně se docela často nebo denně setkává se slovním ubližováním, 13 % dokonce s fyzickým ubližováním. Tato data souhlasí s předchozími zjištěními České školní inspekce, která uvádí, že se šikanou se děti setkávají na 30–38 % škol, nebo s výzkumem PISA, kde svou zkušenost se šikanou zmiňovalo 24 % českých žáků (odkaz zde).
(Zdroj: Scio / Mapa školy 2022, žáci 2. stupně, n=12800)
Dotazníkové šetření určené pro mateřské, základní a střední školy každoročně stovkám škol poskytuje komplexní zpětnou vazbu od žáků, učitelů, rodičů a provozních zaměstnanců. Šetření je anonymní a dotazníky jsou mimo jiné zaměřené na výuku a hodnocení, spolupráci, bezpečí, materiální zázemí, spokojenost se školou nebo vztahy.