Být ve svých 20ti letech učitelem na střední škole a studovat k tomu Matfyz si zajisté zaslouží jistou míru uznání. Iva Koblížková, učitelka na Gymnáziu Na Vítězné pláni, o tom ví své. Jakým způsobem si dokázala "vybojovat" repspekt žáků, kteří jsou ve stejném věku jako ona? Co jí na práci učitele tolik baví? A jaký má pohled na inovace ve výuce?

Proč jste se rozhodla studovat zrovna matematiku?

Už od mala mě bavily různé logické hádanky a rébusy a celkově jsem vždycky měla sklon hodně analyzovat věci a nad vším přemýšlet. Tím pádem pro mě matematika byla takovým světem, který mi dával smysl. Také se mi líbilo, že to byl jeden z mála předmětů, kde se člověk nemusel učit informace nazpaměť. Pokud dané problematice rozuměl, mohl řešení sám vymyslet.

Je Matfyz tak těžká škola, jak se říká?

To nemůžu úplně dobře zhodnotit, protože jiné vysoké školy jsem nezažila na vlastní kůži. Ale v porovnání s mými kamarády mám určitě jeden z nejzaplněnějších rozvrhů. Co se týče náročnosti látky, asi bych to popsala tak, že v prvním ročníku to byl dost velký šok. Člověk musí mít matematiku opravdu rád, aby měl motivaci prokousat se množstvím formálních zápisů, důkazů a podobně. Na našem oboru je matematika i fyzika o něco jednodušší, než pokud jde člověk studovat přímo obecnou matematiku nebo obecnou fyziku. Celkově má ale matematika na MFF UK hodně vysokou úroveň – ve světovém žebříčku úrovně vyučované matematiky v rámci všech světových univerzit jsme se umístili někde kolem 100. místa.

Od kolika let učíte na škole?

Když mi bylo čerstvě 20, začala jsem učit matematiku a fyziku na střední odborné škole. Tento rok jsem nastoupila na gymnázium.

Baví vás to?

Určitě ano a věřím, že ještě dlouho bude.

Je těžké skloubit školu s prací?

Poměrně ano, protože, jak už jsem říkala, náš rozvrh na vysoké je dost nabušený už sám o sobě, takže když k tomu člověk přidá ještě 10 vyučovacích hodin na gymnáziu, je toho poměrně hodně. Také jsem musela obětovat kvůli učení na gymnáziu některé své přednášky na vysoké, takže o to víc práce mě pak čeká ve zkouškovém období (ale to je zatím naštěstí problém mého budoucího já…). Samozřejmě chci svůj čas věnovat i lidem, které mám ráda, a mým koníčkům. Abych to vše během dne zvládla, musela jsem se naučit opravdu efektivně využívat čas, takže už se mi opravdu dlouho nestalo, že bych se nudila nebo prokrastinovala.

Máte mezi studenty respekt? Jsou jen o něco mladší než vy.

Na minulé škole byli někteří mí studenti dokonce starší než já… Na odborné škole jsem měla s respektem a celkově udržením kázně ve třídě poměrně problémy, protože většina třídy tam neměla tolik vnitřní motivace k učení. Zabíralo na ně spíše vedení pevnou rukou. Nyní na gymnáziu je to o mnoho lepší, protože se studenty se dá většinou bez problémů domluvit a není třeba vyloženě autoritativní styl, který není v souladu s mým charakterem. Mít ve třídě dobře nastavená pravidla a respekt je věc, na které stále pracuji a snažím se v ní zlepšit.
Nejsem člověk, který by byl přirozeně vůdcem skupiny nebo by pro něj bylo jednoduché někomu přidělovat úkoly a být důsledný. Bylo více takových věcí, které jsem v rámci mé „učitelské role“ musela přijmout za své.

Chcete se živit jako učitelka?

Líbí se mi, že v této práci má člověk velký prostor pro vlastní kreativitu. Sice jsou předepsány dovednosti a znalosti, které máte žáka naučit, ale o průběhu hodin a stylu výuky si rozhodujete sami. Další pozitivum pro mne je, že se jedná o práci s lidmi – tím pádem je těžké, aby se práce stala stereotypní, protože i při vyučování té samé látky budou různí žáci reagovat různě. Navíc máte možnost být v kontaktu s mladší generací a slyšet jejich názory, diskutovat s nimi a třeba je nějak pozitivně do života ovlivnit. Asi každý člověk rád vypráví ostatním o věcech, které ho baví nebo mu přijdou zajímavé. Jako učitel máte pro své povídání zajištěné publikum a je skvělé vidět, když to, co baví vás, zaujme i někoho dalšího.

Co si celkově myslíte o českém školství? Potřebovalo by podle vás nějaké inovace?

Přijde mi, že se často mylně pojem moderní a inovativní vzdělávání ztotožňuje s tím, zda jsou ve třídách interaktivní tabule, tablety nebo notebooky. Místo toho, aby si studenti při výuce cizího jazyka v rozhovoru sedli k sobě, povídají si přes mikrofon a sluchátka a najednou tomu můžeme říkat moderní výuka. Technologie ve škole mají dle mého smysl jen tehdy, pokud učiteli nebo žákům usnadňují práci či umožňují dělat něco nového.

Když srovnám styl českých škol například se západními státy, v Česku stále klademe větší důraz na to, aby se žák naučil nějakou látku. Na západě je kladen důraz spíš na diskuzi, práci ve skupinách, prezentování a zpětnou vazbu. Co je lepší průprava pro život se těžko posuzuje. Myslím si, že český systém připravuje spíše lidi, kteří budou mít znalosti a dovednosti v oboru a budou kvalitními zaměstnanci. Západní systém vychová spíše
zakladatele startupů a firem, kteří sice nebudou takovými odborníky, ale díky schopnosti dobře komunikovat, motivovat a vést si seženou kvalitní zaměstnance. Myslím si, že v našem vzdělávacím systému nejsou třeba zásadní změny shora, ale spíše to, aby jako učitelé pracovali lidé, kteří jsou do své práce nadšení a chtějí se stále zlepšovat.

Bohužel v ČR stále není učitel moc vnímán jako prestižní povolání. Je to asi hlavně kvůli tomu, že spousta lidí jde na pedagogickou VŠ proto, že je jednoduché se tam dostat. Ne tedy primárně proto, že by chtěli učit. Pohled společnosti se jen tak změnit nedá, ale určitě by pomohlo například zvýšení platů, které by do tohoto oboru přitáhlo více lidí. Pomoci může také to, že se více nadšených učitelů bude nějakým způsobem prezentovat ve veřejném prostoru a inspirovat ostatní.

Iva Koblížková

• 22 let
• Studenka oboru Matematika a Fyzika se zaměřením na vzdělávání na Matematicko-fyzikální fakultě UK
• Učitelka na Gymnáziu Na Vítězné pláni