Podoba školského prostředí se za poslední desetiletí výrazně proměnila, přesto mnoho škol stále kopíruje zastaralý model „továrních linek“. Tato uspořádání, kde jsou žáci přesouváni z jedné třídy do druhé podle zvonění, vznikla na míru průmyslové ekonomice 19. a 20. století. Současná společnost a technologie však žádají zcela jiný přístup. Michael Posthumus, americký architekt specializující se na návrhy škol a poradce společnosti Fielding International, dlouhodobě propaguje transformaci školního prostředí směrem k větší flexibilitě, interakci a propojení s přírodou.

Změna přístupu: Od tovární výroby k přípravě na komplexní svět

Posthumus zastává názor, že tradiční školní uspořádání připomínající vězení s celami podél chodby nevytváří vhodné podmínky pro přenos myšlenek. Podle něj je nutné si uvědomit, že statické uspořádání třídních bloků s pevnými zdmi a frontálním vyučováním neodpovídá současným potřebám učení. Dnešní svět je velmi složitý a dynamický, a to by mělo školní prostředí reflektovat.

Podle něj moderní školy musejí odpovídat požadavkům čtvrté průmyslové revoluce, tedy technickému boomu zahrnujícímu počítače, internet a umělou inteligenci. Moderní školy by měly být místem, kde se žáci učí spolupráci, kritickému myšlení a řešení problémů v týmech, namísto pouhého osvojování faktů. Takové prostředí podle něj podporuje kreativitu, adaptabilitu a otevřenost vůči novým výzvám.

Flexibilní prostory a propojení s přírodou

Posthumus zdůrazňuje, že prostředí, které je flexibilní a přívětivé, má zásadní vliv na sociálně-emoční pohodu studentů. Tvrdí, že se žáci v takových podmínkách cítí lépe, což zvyšuje jejich chuť chodit do školy, podporuje navazování přátelství a zlepšuje jejich vztah k učitelům. Kromě toho se tím snižuje pravděpodobnost vzniku duševních problémů, jako jsou úzkosti či deprese.

Velkou roli podle něj hraje i propojení školy s přírodou. Výhled na zeleň, přítomnost rostlin v interiérech nebo možnost výuky venku přispívají ke zlepšení koncentrace, snižují stres a podporují kreativitu. Příroda je podle něj nedílnou součástí zdravého prostředí a školy, které toto respektují, vytvářejí podmínky pro lepší učení a zdravější rozvoj dětí.

Jak předcházet šikaně a podporovat komunitu

Posthumus také zdůrazňuje, že školní prostředí může hrát klíčovou roli při prevenci šikany a podpoře sociálních vztahů. Podle něj otevřené prostory umožňují lepší dohled a interakci mezi žáky, učiteli i rodiči. Domnívá se, že jednou z cest, jak šikaně předcházet, je vytvořit prostory, kde jsou žáci pod přirozeným dohledem dospělých, ale zároveň mají možnost se volně vyjadřovat a cítit bezpečně.

Moderní školy by podle něj měly sloužit nejen jako místo vzdělávání, ale také jako komunitní centra. Po vyučování by měly nabízet prostory pro různé aktivity, workshopy nebo kulturní akce, čímž by se podpořily vztahy v komunitě a její celkový rozvoj.

Stavět nové, nebo rekonstruovat?

Jednou z častých otázek při modernizaci škol je, zda je lepší staré školy rekonstruovat, nebo stavět nové. Posthumus upozorňuje, že každé řešení má svá pro a proti. Rekonstrukce starých budov je často nákladná a může narážet na technické limity, například pevné betonové stěny, které nelze snadno odstranit. Výstavba nových škol však umožňuje lépe realizovat moderní přístupy, byť je finančně i časově náročná.

Z dlouhodobého hlediska podle něj nové školy nabízejí efektivnější řešení, protože umožňují lépe přizpůsobit architekturu současným potřebám. Klíčové je však zapojení všech zainteresovaných stran – od architektů přes učitele až po rodiče a žáky.

Škola budoucnosti: Integrované, dynamické a inspirující prostředí

Podle Posthuma by školy budoucnosti měly být flexibilní, integrované a propojené s reálným světem. Studenti by měli pracovat na úkolech v různě velkých týmech a mít k dispozici prostory přizpůsobené jejich potřebám. Školní prostředí by mělo podporovat kreativitu, interakci a adaptabilitu.

Ačkoliv některé školy již tímto směrem směřují, mnoho z nich čeká dlouhá cesta. Pokud však chceme připravit děti na život v dynamickém a složitém světě, musí se změnit i prostředí, ve kterém se učí.

Zdroj: Deník N, Forbes