S novou náměstkyní ministra školství Vladimíra Balaše (STAN) Martinou Běťákovou jsme v rozhovoru mluvili o vizích, které si do nové role přináší, školní turistice i středním článku. 

V první polovině října jste se stala náměstkyní ministra školství. S jakou vlastní vizí vstupujete do nové role? 

Byla jsem jmenována náměstkyní členy vlády. Hovorově se této pozici říká „politický náměstek“. Do této role vstupuji s tím, že bych ráda naplno využila své odborné i detailní praktické znalosti regionálního školství a ty přenesla do procesů rozhodování jak na odborné, tak na politické úrovni. Stále se cítím být více odborníkem na školství než politikem. (smích)

V rozhovoru pro Novinky uvedl pan ministr Balaš, že byste se měla věnovat regionálnímu školství, záležitostem týkajících se zákona o pedagogických pracovnících i strategickému a koncepčnímu rozvoji vzdělávací soustavy. Jak je vám tato agenda blízká? 

Mou specializací je předškolní a základní vzdělávání. Působila jsem i na střední škole. V uplynulých třech letech jsem se na MŠMT věnovala, jak koncepční práci a designování systémových změn, tak praktické metodické podpoře ředitelů a zřizovatelů. A v obojím bych ráda na nové pozici pokračovala. Naopak do diskusí kolem novelizace zákona o pedagogických pracovnících jsem významněji nevstupovala a svou roli zde vidím především perspektivou propojení s každodenní realitou a potřebami našich škol. Ty známe i díky pilotáži středního článku podpory v okresech Semily a Svitavy. 

Pro Hospodářské noviny jste uvedla, že je pro vás důležité dokončit pilotáž středního článku. Budete na něj mít jako náměstkyně čas? 

Už první týdny ve funkci vcelku zřetelně ukazují, že těch nových povinností bude skutečně hodně, a že nebude možné pracovat ve středním článku na každodenní bázi jako dosud. Na druhou stranu je střední článek nejen má „srdeční záležitost“, ale především projekt, kterému skutečně věřím. Dále vím, že přinese pro ředitele a zřizovatele kvalitativní systémovou změnu a zásadním způsobem přispěje ke zlepšení komunikace a zvýšení důvěry mezi školami a ministerstvem. Takže ano, i přes své nové úkoly budu i nadále pilotáž a přípravu celoplošného rozšíření osobně garantovat a reálně provázet. Například stále odpovídám na dotazy ze škol na facebookovém profilu středního článku. (smích)

Od července 2023 by měl být střední článek rozšířen do všech krajů ČR. Je to reálné? A co si od celorepublikového zavedení mohou školy očekávat? 

Situace je taková, že pokud uspějeme s projektovou žádostí, tak od července 2023 začne postupné rozšiřování do všech krajů, přičemž s plným obsazením všech týmů počítáme do konce roku 2024. Na projektu by při plné realizaci mělo pracovat zhruba sto padesát lidí. A vybrat je, proškolit a připravit na práci v terénu zabere čas. V zájmu kvality proto není dobré začátek uspěchat. Každopádně velmi rychle by měl být výrazně posílen centrální metodický tým a od školního roku 2023/2024 bude pro všechny tuzemské školy k dispozici profesionální helpdesk, kde získají srozumitelné a spolehlivé odpovědi na své otázky. A předpokládám, že už to, bude velká pomoc. Terénní práce v regionech se bude rozšiřovat postupně. Očekávám velmi rychlý start v krajích, kde nyní již působíme, tedy v Libereckém, Pardubickém a nově Karlovarském. Již nyní se nám hlásí zájemci o práci ve středním článku, komunikujeme s nimi, začínáme se potkávat a poznávat. Takže tipuji, že například Zlínský a Ústecký kraj budou také patřit k těm, které budou startovat poměrně brzy. 

Jak vnímáte problém "školní turistiky" v Praze? 

Zápisová turistika zdaleka není palčivý problém jen v Praze. Trápí nás už mnoho let, a to nejenom tam, kde je nedostatek míst. Zvláště jím trpí aglomerace kolem velkých měst. Ale vyskytuje se také tam, kde se jedna ze škol nějak vyprofiluje, ať již v pozitivním nebo negativním slova smyslu, nebo v místech, kde se postaví škola nová. V letech 2014 až 2022 jsem jako místostarostka měla na starost školství v obci Psáry, kde se zápisovou turistikou také zápasíme. Jakkoli motivům každého konkrétního rodiče vlastně rozumím, systémově je to prostě problém.

Jaké nástroje proti zápisové turistice mají nyní školy k dispozici?

Upřímně téměř žádné. Ředitel školy musí při přijímání dětí postupovat v souladu se správním řádem, a ten mu nedává prostor ke „kreativitě“. Efektivní nástroje mohou zřejmě přinést pouze případné legislativní změny. Už jsme na toto téma po mém nástupu s několika kolegy hovořili. A také je to jedna z oblastí, které se chci věnovat. Problém vidím především ve statutu „trvalého bydliště“, který v dnešní době již neodpovídá realitě současné společnosti a chování lidí. Dnes má spíše formální a evidenční charakter. Podíl obyvatel, kteří se na místě trvalého bydliště vůbec nezdržují a z nejrůznějších důvodů tento faktický nesoulad s reálnou adresou pobytu neřeší, není malý. Argumenty jsou různé a kromě školství jsou to mnohdy finanční úřady, parkovací karty, poplatky za odpady, psy, majetkové poměry, volby a mnohé další.  Ale zápisová turistika souvisí nejenom s tímto jevem, ale také s možností hlásit trvalé bydliště do rekreačních objektů, které nejsou určeny pro trvalé bydlení a možností „obchodovat“ s fiktivním adresami trvalých pobytů. Není tajemstvím, že si takovou „lukrativní adresu“ prostě můžete za pár tisíc koupit. A pak se stane, že v malých bytech jsou hlášeny desítky lidí a dětí bez zákonných zástupců.  A zde se bez nějaké legislativní úpravy nikam nepohneme.

Prvního září letošního roku nastoupilo 60 000 ukrajinských dětí do tuzemských škol, máte informace o tom, jak probíhá jejich výuka a zda učitelé i ředitelé tuto novou výzvu zvládají?

Reálně jsme viděla osobně jen několik desítek, možná stovek ukrajinských dětí ve školách, takže bych si nedovolila tvrdit, že jsem se „na vlastní oči přesvědčila“, to by bylo přílišné paušalizování. Ale díky intenzivnímu kontaktu s řediteli a zřizovateli, jak v našich pilotních okresech, tak prostřednictvím různých asociací, mohu myslím zodpovědně tvrdit, že drtivá většina škol v rámci podmínek, ve kterých se nacházejí, svou roli zvládla obdivuhodným způsobem. Samozřejmě, není to jednoduché, někdy to skutečně drhne, jak ze strany ukrajinských rodin, tak ze strany českých rodičů, zaměstnanců škol, nebo systémových nastavení.  Snažíme se nastavovat nástroje tak, abychom pokryli širokou škálu potřeb, které v souvislosti s integrací ukrajinských dětí mohou vyvstat. V konečném důsledku však břemeno leží vždy na konkrétní škole, konkrétním učiteli. Mimochodem, každý pátek učím čtyři hodiny výchovy k občanství na jedné základní škole a ve třídě jsou také ukrajinští žáci. Proto z vlastní zkušenosti vím, jak snadné je nechat se pohltit živou diskusí s osmáky a zapomenout na to, že je třeba si neustále ověřovat, zda i žák, který neumí dobře česky, v každé chvíli ví, na čem pracujeme a má možnost se zapojit. Proto mám velký respekt a obdiv k učitelům, kteří stojí tváří v tvář této výzvě každý den, nejenom v pátek, jako já.

Na konferenci pro zástupce jste zmiňovala citát J. A. Komenského, který poukazoval na byrokracii ve školství. Jaký jiný citát od tohoto velkého myslitele máte při své práci na paměti? 

Mám moc ráda Komenského knihu Labyrint světa a ráj srdce, i její soudobou aktualizaci z pera Jana Hábla Labyrint upgrade. Z Labyrintu pochází i citát, který považuji za motor nás všech, kteří usilujeme o stále kvalitnější vzdělávání: „Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané“. A v dnešní společenské a politické situaci je Komenského citát ještě naléhavější.

Co byste se v letošním školním roce přála naučit?

Hledat cesty ke konstruktivním a správným řešením i tam, kde se shoda zdá být na první pohled nedosažitelná. Jen nevím, jestli by mi na to stačilo devět let ve škole, natož jeden školní rok. Ale budu se snažit!