Začal školní rok a karantény jsou tu. Některé školy do nich spadly hned v prvních týdnech září. Rodiče a děti jsou tak v každodenní nejistotě, zda zítra půjdou do školy, či nikoli. Učitelé pro změnu musí počítat s variantou, že mohou kdykoli přejít na online výuku. Víme přitom, že online výuka není pro všechny děti dostupná, předchozí vlny pandemie ukázaly, že se distanční výuky nezúčastnilo enormní množství dětí. Některé děti jsou již očkované, takže do karantény jít nemusí, ale protože to nejsou nutně všechny děti ve třídě, musí škola hledat složitá řešení a zvažovat, zda se i tak bude výuka odehrávat online, či nějakou hybridní formou.
Nejvíce situace dopadá na rodiče dětí do 12 let, které ještě nemohly být očkované, ale zároveň jsou příliš malé na to, aby v případné karanténě mohly být například 14 dní samy doma, zatímco jejich rodiče budou chodit do práce. Opět se tak opakuje situace z předchozích dvou let, kdy pandemie dolehla především na rodiče mladších školních dětí. Mezitím však již většina pracovních kolektivů funguje prezenčně a pro rodiče je tak těžké svou práci zvládat. A to mluvíme jen o těch rodičích, kteří v minulých letech během pandemie pracovali online.
Co s tím?
Možností je několik. Například zavést častější testování žáků, které by odhalilo riziko šíření nákazy včas a karanténa by pak nezasáhla tolik dětí. V USA je tento postup využíván v rámci tzv. „test-to-stay“ programu. Nebo upravit podmínky pro karantény dětí tak, aby při zachování co nejvyšší bezpečnosti nezůstávaly děti doma ani o den déle, než je nezbytně nutné.
Nejdůležitější však je, aby v případě nárůstu pozitivních případů v celé ČR neuzavíralo ministerstvo zdravotnictví školy jako první a nejjednodušší řešení. Uzavření škol by mělo být až jako krajní možnost. Na každé škole by v případě uzavření školy či plošného lockdownu měli mít žáci, kteří měli v předchozích vlnách pandemie s distanční výukou problémy, možnost absolvovat výuku prezenčně, a to v malých skupinkách a za dodržení hygienických opatření.
A v neposlední řadě je třeba myslet na to, že dopady pandemie na děti zdaleka nejsou pryč a nejsou vyřešené. Je třeba dětem a mladým lidem poskytnout v rámci škol a dalších služeb co největší podporu, aby návrat do normálního života zvládli co nejlépe.
Autorkou článku je Mariana Čapková, předsedkyně výboru pro výchovu a vzdělávání hl. m. Prahy a členka iniciativy KoroNERV.
Photo by Christina Morillo from Pexels