Někteří teenageři se stále hledají v tom, co budou v budoucnu dělat. To ovšem neplatí o Michaele Šimánkové, studentce pražského Gymnázia Oty Pavla, která nemá o rozvíjení svého potencionálu nouzi. Kromě studia gymnázia hraje od malička na akordeon a plánuje se přihlásit na konzervatoř. I v mimoškolních aktivitách je velmi aktivní a jak sama tvrdí, je pro ni těžké se rozhodnout, co bude jednou dělat, protože jí baví vše.

„Jsem ráda ve středu pozornosti, když lidi poslouchají a čekají na to, co jim dám, tak je to úžasný pocit,“ říká.

Již deset let hraje na akordeon, podobně jako velká část její rodiny, a tento hudební nástroj je její velikou vášní. Chce proto studovat na Pražské konzervatoři zároveň s gymnáziem a poté pokračovat na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.

Ve škole se pravidelně účastní olympiád a všemožných akcí, dokonce se účastnila Národní výběrové konference Evropského parlamentu mládeže. V olympiádě z českého jazyka postoupila do krajského kola. Tyto všechny aktivity však utnula pandemie koronaviru. Co Michaele Šimánkové nejvíce chybělo?

Nejvíce mě mrzí konec koncertování. Před pandemií jsem pořád něco dělala a od začátku pandemie jsem měla pouze jeden koncert, zatímco předtím alespoň jeden měsíčně,“ říká v rozhovoru.

Co dalšího s sebou přinesla distanční výuka a jak ji zpětně hodnotí odpověděla v rozhovoru pro Prahu školskou.