Program Erasmus+ je mezi studenty známý především jako příležitost ke studiu v zahraničí. Méně lidí však ví, že tento evropský program zahrnuje i výměny mládeže, tréninkové kurzy a partnerské projekty. Jeho cílem je podpořit vzdělávání, profesní růst a kulturní výměnu mladých lidí napříč Evropou. Bohužel, právě díky štědrým dotacím a nedostatečnému dohledu nad čerpáním financí se program stal také lákavou příležitostí pro podvodníky. Konkrétně turecká organizace Zift využila naivity mladých lidí a přivedla je do dluhové pasti. Desítky studentů v celé Evropě, včetně České republiky, nyní čelí insolvenci, protože evropské instituce po nich požadují vrácení financí, které nikdy neviděli. Informoval o tom web Bold News.

Na první pohled působila organizace Zift jako legitimní neziskovka podporující mladé lidi v rámci programu Erasmus+. Na svých webových stránkách se chlubila stovkami zorganizovaných projektů, úspěšnými mezinárodními spolupracemi a nadšenými účastníky. Mnoho studentů, kteří toužili po mezinárodních zkušenostech, proto vnímalo spolupráci s touto organizací jako jedinečnou příležitost. Podvod byl přitom až zarážejícím způsobem jednoduchý. Turečtí organizátoři oslovili studenty z různých evropských zemí s lákavou nabídkou – stačilo založit neziskovou organizaci, prostřednictvím ní podat žádost o grant a o vše ostatní se měl postarat právě Zift. Studenti dostali příslib, že nebudou muset vyvíjet žádnou aktivitu, a naopak za pouhé formální vedení neziskovky získají finanční odměnu. V realitě však peníze z evropských dotací končily u tureckých organizátorů, zatímco na studentech zůstala odpovědnost za nesplněné projekty.

Dluhy v řádech statisíců

Mezi oběti podvodu patří i studentka z Prahy Anna. „Dostala jsem nabídku, že si založím neziskovku a dostanu za to tisíc eur. Další peníze jsem měla dostat za každý schválený projekt. Nebylo nutné nic organizovat, Zift měl vše zařídit za mě,“ popsala Anna pro Bold News začátek svého zapojení do systému. Nejprve se zdálo, že všechno funguje podle plánu, Anna obdržela první platbu, viděla schválené projekty a věřila, že je součástí legitimního programu. Jenže brzy se ukázalo, že projekty se buď neuskutečnily vůbec, nebo proběhly jen naoko. Když začaly přicházet kontroly, evropské instituce požadovaly vrácení celých částek – a ne od tureckých organizátorů, ale právě od Anny. „Teď dlužím stovky tisíc korun. Řeší to policie i OLAF (Evropský úřad pro boj proti podvodům), ale já pravděpodobně skončím v insolvenci. Je mi méně než pětadvacet a už teď mám na krku dluh, který nejsem schopná splatit,“ dodává.

Jak fungoval systém podvodů?

Princip podvodu byl poměrně jednoduchý, ale extrémně efektivní. Turecká organizace zneužila skutečnosti, že v rámci programu Erasmus+ mohou o granty žádat nejen zavedené neziskové organizace, ale také tzv. neformální skupiny mládeže, které nevykazují žádnou právní subjektivitu. V každé zapojené zemi je možné podat jen omezený počet žádostí, ale díky tomu, že Zift získal stovky kontaktů na studenty po celé Evropě, mohl jejich prostřednictvím obcházet pravidla a podávat desítky až stovky žádostí naráz. Granty se schvalovaly, peníze putovaly do Turecka, ale odpovědnost zůstávala na mladých lidech, kteří netušili, do čeho se vlastně zapletli. Jakmile grantové agentury zjistily, že projekty nebyly realizovány podle pravidel, začaly vyžadovat peníze zpět – a protože smlouvy byly formálně uzavřené se studenty, byli to právě oni, kdo měl platit.

Dluhy, insolvence a mlčení institucí

Zift se stal pro mladé lidi noční můrou. Někteří studenti v různých částech Evropy nyní čelí dluhům v řádech stovek tisíc až milionů korun. Pro mnohé to znamená nemožnost dokončit studium, zničené úvěrové záznamy a v krajních případech dokonce osobní bankrot. „Kamarádka se do toho zapojila a teď dluží téměř půl milionu korun,“ uvedla další svědkyně podvodu, studentka práv Eva. Právě ona jako budoucí právnička ihned vycítila, že něco není v pořádku, a odmítla se zapojit. Ne každý ale měl stejný instinkt. Desítky studentů se nechaly zlákat vidinou snadného zisku a nyní čelí vážným finančním problémům.

Nejen studenti, ale i neziskové organizace, které se Ziftem dříve spolupracovaly, začaly postupně chápat rozsah podvodu. Jakmile zjistily, že turecká organizace fakticky neorganizuje kvalitní projekty a že se účastníci často setkávají nesplněnými přísliby ze strany Ziftu, začaly ukončovat spolupráci. Zift se proto zaměřil na novou skupinu – neformální skupiny mládeže. Založit takovou skupinu totiž znamenalo pouze nahrát tři občanské průkazy na web Evropské komise. A právě této právní mezery Zift využíval k získání dalších milionů z grantů.

^{Zdroj: Bold News}