Ministerstvo školství rozhodlo, že druhý cizí jazyk už nebude plošně povinný pro všechny žáky základních škol. Spolu s tím přestane platit povinnost začínat s výukou angličtiny už od první třídy. Nová pravidla míří na větší volnost pro žáky, učitele i samotné školy. Jenomže kde někdo vidí svobodu, tam jiný vnímá chaos.
Ministerstvo školství v červnu rozeslalo do datových schránek všech základních škol dopis. Stojí v něm, že rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) projde v létě významnou proměnou. A to hned v několika ohledech:
- Angličtina už nemusí začínat v první třídě: Doposud platila povinnost zařadit výuku angličtiny již od prvního ročníku. Nově si každá škola sama rozvrhne, kdy a jak s ní na prvním stupni začne. Co však zůstává, je očekávaná výstupní úroveň v páté třídě. Ta je závazná i nadále pro všechny.
- Druhý cizí jazyk ztratí plošnou povinnost: Dosud platilo, že žáci nejpozději od osmé třídy (často už od sedmé) museli mít druhý cizí jazyk jako povinný předmět. Nově přejde mezi povinně volitelné předměty a žák si bude moci vybrat, zda se bude věnovat němčině, francouzštině, nebo si raději prohloubí znalosti z matematiky, programování či jiného předmětu z nabídky školy.
„Školy musí další cizí jazyk nabízet, avšak rád bych ponechal na žácích samotných, zda si z nabídky povinně volitelných předmětů vyberou druhý cizí jazyk nebo jiný předmět, který jim třeba dělá obtíže nebo naopak rozvíjí jejich osobní zájmy,“ vysvětlil ředitelům svůj záměr ministr školství Robert Plaga (ANO).
Proč vlastně učit (a neučit) druhý jazyk?
Povinnost vyučovat druhý cizí jazyk existovala v českém školství dlouhé roky z dobrého důvodu. Jazyková výbava se nejlépe buduje v čase, kdy ji mozek snadno nasává. Děti, které se do kontaktu s druhým jazykem dostanou už na základní škole, mívají mnohem lepší start než ty, které začínají až v pozdějším věku. „Nemůžete ale dětem říct, že si mohou vybrat, a pak jim neposkytnout nástroje k tomu, aby se rozhodly rozumně,“ upozorňuje Petra, učitelka z Pardubic. „Kdo jim vysvětlí, zda jim ta němčina nebude chybět například při přijímačkách na vybrané gymnázium?“
Na druhé straně je faktem, že některé děti na jazyky zkrátka nemají buňky. Nutit je do němčiny, když by raději rozvíjely logické myšlení nebo se učily programovat, může být skutečně kontraproduktivní. Znalost dvou cizích jazyků je žádoucí, ale pro mnohé žáky může být užitečnější prostor pro hlubší zvládnutí jiných dovedností.
Co změna znamená pro školy?
Pro školy znamená novinka větší prostor k profilování. Zavedená pražská škola, která je silná v přírodních vědách, může místo druhého jazyka nabídnout rozšíření chemie nebo fyziky. Škola s přesahem do umění otevře volitelný předmět z oblasti multimédií. Princip je to lákavý. Jenomže personální a materiální výbava škol se dramaticky liší. Zatímco velká městská škola v Praze má učitele, prostor i finanční zázemí k vytvoření pestré nabídky, menší škola v regionech, která se už dnes potýká s nedostatkem aprobovaných učitelů, na výběr příliš nemá. Tam volitelný předmět nemusí znamenat inovativní rozšíření nabídky, ale jen navýšení úvazků kantorů, kteří v budově zrovna jsou.
Zdroj: MŠMT
