Divadelní hra Audience u královny v hlavní roli s Ivou Janžurovou se s úspěchem drží na programu Stavovského divadla již šestým rokem. 21. listopadu se uskutečnila 150. repríza této hry. Já měla to štěstí inscenaci zhlédnout a rozhodla jsem se o své zážitky se čtenáři podělit, protože ozvěny této hry ve mně doznívaly ještě dny po návštěvě divadla. A možná to bude pro mnohé čtenáře zajímavým tipem na dar jejich blízkým.

Královna Alžběta už více než šedesát let udílí každý týden audienci svému premiérovi. Účelem těchto audiencí je, aby premiér seznámil královnu s novinkami v zemi, popřípadě stručně nastínil týden příští. Panovnice s premiéry diskutuje, vyslovuje své názory a obavy, ačkoliv nakonec vždy musí stát za svým premiérem, ať už se rozhodne jakkoli. A právě tyto úterní audience se staly námětem činohry Audience u královny.

Během hry se postupně seznámíme s nejvýraznějšími premiéry (a také premiérkou), které královna měla. V roli premiérů vystoupí například Igor Bareš, David Matásek, nebo František Němec. Díky rozhovoru, který vede panovnice s premiéry, máme možnost nahlédnout do nitra předsedů vlády a více jim porozumět.

Hra Petera Morgana pod režisérskou taktovkou Alice Nellis je neobyčejnou podívanou. Jejich zásluhou má hra spád, humorné části a těžší, vážnější části jsou v dokonalé rovnováze, což celkový dojem z hry ještě umocňuje. Pokud si myslíte, že půjde jen o suchý přednes královniných a premiérových milníků, jste na omylu. Morgan na koncept politiky nahlíží zcela netradiční, vůči divákům přátelštější cestou.

Hra nám totiž politiky představuje jako lidi z masa a kostí, ne jako superhrdiny, kteří nás, smrtelníky neustále před něčím zachraňují. Mají své problémy, nepřátele, chyby a právě rozhovory s nejvýše postavenou ženou v zemi jim slouží jako ventil jejich pocitů, které by jen tak nikdo nepochopil. Zároveň se toho velmi dozvídáme i o královně samotné, která podobným stylem sdílí zase svoje starosti.

Ke konci hry má divák pocit, že královnu opravdu zná, že se s ní dokonce osobně bavil. Na tomto místě je potřeba smeknout před výkonem Ivy Janžurové, které tato role padla jako ušitá. Každé slovo, každé její gesto ve mě vyvolávalo pocit, že na prknech skutečně stojí britská královna Alžběta II. (Jediné, čemuž jsem nemohla uvěřit, je fakt, že by královna Alžběta mluvila tak skvělou češtinou, ale u politiků se prý člověk nemá divit ničemu).

Zajímavým prvkem jsou královniny rozhovory s jejím mladším, nespoutaným, dětským já, které jsou až surově přímé. Mladá Alžbětka připomíná svému staršímu já, kým kdysi byla. Právě díky těmto rozhovorům můžeme ocenit, kým se musela Alžběta stát, aby mohla sloužit své zemi.

Hru vřele doporučuji, rozhodně neváhejte s koupí lístků, hra je totiž zpravidla beznadějně vyprodána. Myslím, že cílovou diváckou skupinu nejde určit, protože si v ní každý divák najde to své, a to je na divadle to nejkrásnější. Ještě dlouho po zhlédnutí hry budete dumat nad postavami premiérů, královniných nejbližších a samozřejmě i samotné královny-to je za mne znak dobře odvedené práce, ať ze strany herců, nebo autorů.

Zážitky z divadelní hry pro vás sepsala Klára Nováčková, studentka Vyšší odborné školy grafické a střední průmyslové školy grafické v Praze.