Když se v loňském roce najednou uzavřely všechny školy, nikoho nenapadlo, že tento stav potrvá minimálně rok. Většina z nás se do škol vrátila pouze na pár týdnů a byli jsme odkázáni na výuku přes digitální platformy. Všichni jsme se situací bojovali takzvaně za pochodu a tak je dnes velmi zajímavé sledovat, jak rychle se děti se situací popasovaly, jak se učí od starších sourozenců nebo rodičů, kteří se v digitálním světě pohybují většinou s přehledem.

“Jakožto lektor z organizace Peer Program, která se ochranou dětí v prostředí internetu zabývá, vnímám aktuální stav a přehled žáků základních škol v této oblasti. Žáky vedeme k obezřetnosti, aby věděli, co jim na internetu hrozí, co je to třeba kyberšikana a další podobné nástrahy.”

Žáci pochytávají informace ze všech stran a vědí, jak s nimi pracovat. Jsou i tací, kteří tento přehled nemají, ale tak je to vždy, proto se je snažíme vést k tomu, aby si pomáhali a dokázali tuto problematiku vysvětlit svým vrstevníkům či neznalým rodičům.

Už na začátku druhého stupně ZŠ mají děti velký rozhled v práci s technologiemi

Pro mnohé je překvapující, ale už žák 6. ročníku na základní škole má přehled v tomto obsáhlém světě, který je ještě mnoha dospělým neznámý. Žáci v nižších ročnících mají povědomí o mířené reklamě, vědí, jak zacházet s heslem nebo jaké potencionální nebezpečí hrozí od útočníků v prostředí internetu.

Žák 2. stupně základní školy má alespoň jeden účet na sociální síti, nakupuje na e-shopech, sleduje zábavná videa, ale také si dokáže najít pomocné materiály ke studiu. Mladší žáci fungují na chytrých zařízeních s rodičovskou kontrolou, ani to ale není podmínkou – opět záleží na přístupu rodičů a na tom, jaký oni sami mají přehled. Pokud chceme, aby byli žáci na internetu v bezpečí, musíme jim ho my starší zajistit. Pokud rodič koupí telefon nebo tablet svému dítěti s myšlenkou „Tady máš, hraj si“, tak nemůžeme očekávat, že dítě není v ohrožení. Proto velkou zodpovědnost nese i rodič a to je důležité si uvědomit.

V této věkové skupině je největším problémem kyberšikana. Žák si velmi dobře uvědomuje, jak se dá zneužít fotografie, či jak přes sociální síť někomu ublížit. Zároveň jsou děti v tomto věku častou obětí tohoto jevu a vinu bychom nikdy neměli hledat v chytrém zařízení, ale spíše přemýšlet nad tím, jak žákům vysvětlit, co se smí a co ne, vysvětlit jim vážnost narušení osobního soukromí a jaký dopad může mít zneužití fotografie či výhrůžky na sociálních sítích.

Žáci základních škol mají v digitální bezpečnosti přehled, je ale na nás starších či odborně znalých, abychom je provedli bezpečně cestou, jakou mají ve světě technologií kráčet.

Autor článku Daniel Volf studuje obor Kybernetická bezpečnost na Smíchovské střední průmyslové škole a gymnáziu Preslova