Zasílání úkolů přes e-mail? Nudný dlouhý frontální výklad přes
videokonferenci? Konzultace online a práce studentů na projektech? Podpora samostudia studentů, podpora jejich kreativity či jen klasické biflování pouček, dat a textů, kterým dotyčný nerozumí?
Přišlo to velmi rychle, v březnu roku 2020. Školy se uzavírají. Ta zpráva zprvu byla na školách přijímána vcelku s klidem, mnozí očekávali dva, maximálně tři týdny bez prezenční výuky, které nějak přečkají, a pak se vše vrátí do starých kolejí. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že distanční výuka bude probíhat delší časový úsek, zavládla mezi vedením škol a učiteli zčásti panika a zčásti výtrysk kreativity. Tento fakt ještě více rozevřel nůžky mezi školami a úrovní vzdělávání, které poskytují. Všichni se rozhodně snažili naplnit své povinnosti, ale jen někteří dokázali výrazně vykročit ze své komfortní zóny.
Na podzim téhož roku se situace znovu opakuje. Ředitelé i učitelé jsou sice lépe připraveni, nicméně stále zůstávají výrazné rozdíly v přístupu škol k distanční výuce. Po usilovném boji se zvládáním prostředků pro její realizaci, nastává ještě těžší boj o její obsah, neboť pouhé překlopení prezenční výuky do virtuálního prostředí prostě nefunguje. Navíc učitelé na některých školách, s tichým souhlasem svého vedení, se ještě stále brání moderním technologiím a vrcholem jejich využití pro ně je rozesílání e mailů či vystavování úkolů na nástěnku vybraného portálu.
Ředitel střední školy v České republice má největší autonomii na světě. Ale s tím jde ruku v ruce také vysoká míra jeho zodpovědnosti, jak vypadá výuka na jeho škole, jak se jeho škola rozvíjí. Distanční výuka tento fakt jen potvrdila. Mnozí ředitelé svou roli naplňují výborně, další se ctí a bohužel další zklamali. Někdy jim i chyběla osobní odvaha, aby dokázali své učitele přimět, aby využívali digitální technologie v jejich plné šíři, aby se jich přestali bát a naučili se s nimi pracovat.
Některé školy aktivisticky překlopily celou výuku do videokonferencí a přes počítač naplňují všechny hodiny podle rozvrhu na prezenční výuku. To není ta nejlepší cesta, neboť přetíženým studentům nezbývá moc času na samostudium či nemají čas vytvářet úkoly, projekty. Navíc efektivita dlouhých frontálních výkladů je málo efektivní již v prezenční výuce, udržet pozornost studentů přes počítač je ještě náročnější. Ti musí mít opravdu silnou vůli pozorně výklad poslouchat. Navíc učitel ztrácí zcela dohled nad tím, co student skutečně dělá.
Některé školy zůstaly jen u posílání úkolů či stránek učebnic, které si mají studenti nastudovat. Aniž by se s nimi učitel byť jen občas setkal na videokonferenci, konzultoval s nimi problémy, dokázal povzbudit jejich vnitřní motivaci se vzdělávat vhodným vlídným slovem. Je od nich zcela odříznut a vše překlápí na studenty a jejich rodiče. Někdy jsou nuceni studenti úkoly skenovat a posílat soubory po e-mailu učitelům, ti v tom mají chaos, těžko se jim udržuje přehled, složitě mohou vést komunikaci nad konkrétním úkolem.
Jako většinou se i zde potvrzuje pravidlo o zlaté střední cestě. Distanční výuka musí mít jiný obsah než ta prezenční, a právě hledání tohoto obsahu je alfou a omegou podzimní výuky. Určitě je vhodné rozvrh redukovat, ještě výrazněji kombinovat frontální výuku s jinými metodami, využívat videokonference ke konzultacím, ale i pro motivaci studentů. Volit střednědobé a krátkodobé projekty, na nichž může pracovat skupina studentů. Neexistují zatím žádné knížecí rady, kreativita a experimentování učitelů je vítáno, a moudrým vedením školy nejen podporováno, ale i doporučováno.
Pro žáky, kteří se rozhodují o výběru střední školy, a pochopitelně pro jejich rodiče, je způsob distanční výuky na škole dalším významným kritériem pro její výběr. Proto by se po těchto informacích měli pídit, měli by se ptát. Nejen vedení školy, ale i učitelů a především studentů. Přičemž by měli kriticky hodnotit získané informace, zda názor je relevantní a vycházet z vícero zdrojů. Přístup vedení školy a učitelů k distanční výuce napoví o škole jako takové rozhodně více, než by si mnozí mysleli a mnozí i přáli. Ale pro zájemce o studium jde o velmi cenné kritérium, které by do svého rozhodování rozhodně měli zařadit.
autor: ředitel Smíchovské střední průmyslové školy Radko Sáblík