Laos je dlouhodobě považován za odlehlou oblast jihovýchodní Asie a je proslulý svou uspávací atmosférou. Lidé mohou využívat letecké služby, ovšem ne každý má na takový luxus prostředky. Nová železnice však vybízí k rychlejšímu tempu.

Vlak spojuje hlavní město Vientiane s nejnavštěvovanějšími destinacemi, jako je Vang Vieng, krasové hřiště proslulé svými dobrodružnými možnostmi. Lepšího spojení se dočkal i Luang Prabang, okouzlující bývalé královské hlavní město země, a také Luang Namtha se spletí horských kmenů a hor pokrytých džunglí. To z něj činí ideální destinaci pro pěší turistiku a ekoturistiku.

Rovněž se to může jevit jako pomyslný dar z nebes pro cestovní ruch, který v důsledku pandemie strádá. Částečně vysokorychlostní trasa, která je nyní otevřena mezi Vientiane, ležícím na druhém břehu řeky Mekong v Thajsku, a Botenem na hranicích s čínskou provincií Yunnan, není revoluční pouze pro Laos. Jedná se také o nejpokročilejší železniční infrastrukturu, jakou jsme dosud v jihovýchodní Asii viděli.

Nová čínsko-laoská osobní a nákladní železnice, obsluhovaná elektrickým vícenásobným vlakem (EMU), měří 1 035 kilometrů a byla navržena tak, aby spojila Vientiane s Kunmingem, hlavním a největším městem čínské provincie Yunnan. Nakonec spojí celkem 45 stanic mezi oběma zeměmi, z nichž přibližně 20 bude poskytovat osobní dopravu. Cestující však v současné době nemohou cestovat do čínského Yunnanu, ten se totiž ještě neotevřel mezinárodním turistům, zatímco Laos byl znovu otevřen již v květnu 2022.

Prozatím mohou cestující zažít 422 kilometrů drsné hornaté krajiny Laosu, kde vlak dosahuje rychlosti až 160 km/h, projíždí 75 tunely a 167 mosty a viadukty. Nová železnice v nadcházejících desetiletích, pokud vše půjde podle plánu, propojí Peking s Bangkokem a Singapurem. Jedná se o klíčovou součást čínské iniciativy Belt and Road, rozsáhlého programu rozvoje infrastruktury, který byl zahájen v roce 2013 s cílem rozšířit vliv Pekingu.

Vzhledem ke svému původu není překvapením, že železnice působí čínským dojmem. Stanice jsou působivé, ale strohé jako v Číně. Uvnitř nádraží ve Vientiane například nenajdete žádné stánky s jídlem - tradiční opory cestování vlakem v jihovýchodní Asii. Při příchodu uvidíte jen řady sedadel, toalety, pár automatů a automat na teplou a studenou vodu, kde si můžete naplnit lahve s pitím nebo kelímky s instantními nudlemi. Na cedulích kolem stanic je čínské a laoské písmo, avšak v angličtině je k dispozici jen velmi málo informací. Samotný vlak, který pojme 720 osob ve vozech první a druhé třídy, se pyšní bílými, červenými a modrými pruhy, tedy barvami laoské vlajky. Tím však zjevný místní vliv končí. Vlaky na trase mezi Vientiane a Botenem jezdí dvakrát denně.

I přes tyto problémy se však zdá být nevyhnutelné, že způsob dopravy, který spojuje některé z nejnavštěvovanějších míst v zemi, se nakonec stane mezi cestujícími velmi populárním. Tím spíše, až Čína konečně otevře své hranice a návštěvníci budou proudit i ze severu.

Zdroj obrázku: Obrázek od uživatele AndyLeungHK ze služby Pixabay.