V prostorách Next Zone proběhla debata prezidentských kandidátů, ve které se řešilo spoustu zajímavých témat. Co si však myslí prezidenští kandidáti o českém školství?

Debatovalo celkem pět kandidátů, kteří byli vybráni na základě volebních preferencí. Mezi nimi byli senátoři Pavel Fišer a Marek Hilšer, bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, armádní generál ve výslužbě Petr Pavel a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Odpovědi jsou ve stejném pořadí, v jakém byly vyřčeny v živé diskuzi.

Danuše Nerudová je toho názoru, že naše školství z dob Marie Terezie produkuje žáky a studenty, co se bojí udělat chybu a jsou pasivní. Velmi by si přála reformovat systém školství tak, aby vychovával žáky, kteří budou každou chybu brát jako cestu k dalšímu poznání a úspěchu. Aby chápali, že s právem je spojená odpovědnost, že každý z nás musí nést nějaké riziko, že je důležité pracovat v týmu, že je důležité hledat jiná, neotřelá řešení a že máme chtít více než průměrnost. Pak bychom měli mít aktivní žáky, kteří se budou účastnit společenského života. A podle ní to není něco, s čím se člověk musí narodit, je to něco, co se dá naučit. Velmi by si přála mít motivované učitele s jejichž pomocí by se výše zmíněné kompetence daly rozvíjet.

„Už Tomáš Garrigue Masaryk kritizoval české, respektive rakousko-uherské školství v knize Hovory s TGM,“ začal Marek Hilšer. S Masarykem souhlasí, že učitel má příliš vysokou autoritu a nesnaží se rozvíjet myšlení: žák se bojí a
učitel je někdo nahoře. Podle něj to v nás zůstalo i díky komunistickému režimu, kdy jsme nebyli učeni myslet, ale papouškovat. Toto v nás zůstává i přesto, že české školství urazilo velkou dráhu. Jinak je třeba učit žáky myslet a
být flexibilní. Marek Hilšer byl také ve Spojených státech a všiml si, že už osmiletí žáci jsou připravováni na prezentace svých vědeckých projektů. Z toho byl šokován, neboť se s tím setkal až na postgraduálním studiu. Tam by se inspiroval.

Josef Středula začal řečnickou otázkou: „Je tady vůbec zájem vidět v jakém stavu je české školství?“ Politik je ve funkci čtyři roky, a to je krátká doba na to, aby se změny projevily, neboť se podle něj projeví až za 2,5 volebního období. „Takže vlastně nemá motivaci, protože se mu to neprojeví.“ Podle něj jsou problémy v lidské stránce, ale i ve stránce finanční. Nechápe ani to, že je individualita ve třídě problém. Pomocí další řečnické otázky zdůraznil, že pokud je žák nadaný v nějakém oboru, naprosto splyne „v té šedi,“ protože není čas se mu více věnovat. Jako další problém vidí nemožnosti některých rodičů posílat své děti na vysněné vysoké a dokonce i střední školy, protože si například nemohou dovolit nechat své děti na internátu a tak volí horší školu v dojezdové vzdálenosti od svých domovů. To vše je problém i u celoživotního vzdělávání. Pokud chce ČR mít 21. století před sebou, tak v  tom musí udělat veliký kus práce. Ideálně se studenty.

Petr Pavel nechtěl předstírat, že by mohl mluvit o detailech fungování školství, na rozdíl od paní profesorky Nerudové, ale myslí si, že k posunutí celého vzdělávacího sytému je třeba z něj „už konečně“ udělat prioritu. Zatím o tom jako o prioritě pouze hovoříme, ale nikam se to nepromítá. Ať už se to týká investic do vzdělávání, nejen na platy učitelů, ale i na mnoho dalších věcí. Je to také o tom, jak promítnout priority např. do podpory pedagogických fakult, zkvalitňování systému, stanovení kritérií hodnocení našeho školství. Možná i omezování studijních oborů za cenu vyšší kvality studia. Není třeba vymýšlet něco zcela nového, když už to někde funguje, stačí se podívat například do Finska, kde mají vzdělávací systém na mnohem vyšší úrovni než my. Úlohou prezidenta by mělo být tuto skutečnou prioritu tlačit a zaměřit se na popularizaci dobrých výsledků.

Pavel Fischer by se jako prezident setkával se studenty, pomáhal by studentům hledat cestu k zahraničnímu studiu, pomáhal by zahraničním studentům získat dobré zázemí a školy, které mohou jít příkladem by navštěvoval a ukazoval světu. Poukázal na to, že prostor Next Zone, ve kterém se debata odehrála, vybudovali bývalí i současní studenti Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia společně s vedením školy, které jim dalo důvěru. A to je podle něj nejkrásnější úkaz toho, že škola může mít blízko do praxe. To, že se na tento projekt (prostor Next Zone) podařilo získat prostředky z hlavního města ukazuje, že nejde jen o projekty, ale o schopnost vyjednávat se samosprávou či státní správou, aby takový prostor mohl být. Takže jak by to dělal? Pomáhal by těmto příkladům „dobré praxe“ být v povědomí a aby ve školách fungovalo kritické myšlení. Aby vznikl prostor pro kritické přemýšlení o světě. Pokud bychom jen papouškovali co na nás přichází z médií nebo sociálních sítí, mohli bychom se stát obětí dezinformátorů a to už jde o bezpečnost a demokracii, což je pro prezidenta velmi důležitá věc.

Záznam celé debaty najdete na webu: zavolime.cz

Zdroj: Živý přenos debaty