Čínský balon, který předminulý týden proletěl nad USA, letěl mnohem výše než osobní letadla, a to ve výšce zhruba 18km. Toto číslo je ovšem směšné, pokud ho srovnáme s rekordní výškou zdolanou balonem v roce 2002, která činí 53 kilometrů. Jak je možné, že je vzdušný balon dosáhnout takových výšek?

V květnu 2002 balon vypuštěný z balonového centra Sanriku (SBC) na severu Japonska v tichosti překonal všechny absolutní výškové rekordy, které kdy lidstvo stanovilo. Během chvíle překonal všechny výškové rekordy, které kdy byly dosaženy jakýmkoli druhem letadla, ať už vrtulníkem, letadlem poháněným vrtulí nebo proudovým letadlem.

Balon dokonce překonal rekordní výšku, které dosáhl bývalý manažer společnosti Google Alan Eustace v roce 2014, kdy vystoupal balonem do výšky 41,4 km, než vystoupil z kapsle a skočil, čímž úspěšně stanovil světový rekord ve skoku padákem. Balon stoupal dále až do mezosféry, která zahrnuje nejchladnější část atmosféry. Zde může teplota klesnout až na -143 °C, což je nižší teplota, než jaká kdy byla zaznamenána na zemském povrchu.

Když balon dosáhl výšky 53 km, všichni členové testovacího týmu se společně s ředitelem SBC Haruto Hirosawou shromáždili v přijímací místnosti a tleskali tomuto velkému úspěchu. Výše lidstvo vystřelilo pouze předměty vypouštěné raketami nebo z děl. Nejblíže k hranicím vesmíru se lidé a jejich vědecké přístroje dostaly spíše díky balonům než letadlům.

Balóny, které dosahují velkých výšek - jako například rekordní balón z roku 2002 nebo čínský balón, který tento měsíc způsobil diplomatický incident s USA - jsou samozřejmě jiný druh než horkovzdušné balóny používané k projížďkám. Co je ale potřeba k tomu, aby se balon dostal tak vysoko a udržel se tam?

Své o tom ví Russ Van Der Werff z Raven Aerostar, což je americký výrobce výškových balonů. Van Der Werff, viceprezident společnosti pro stratosférická řešení, je inženýr, který vede tým navrhující balony pro použití kilometry nad letovou oblastí letadel. Za posledních 10 let vypustila společnost Raven Aerostar více než 3 000 balonů a během této doby zdokonalila způsob jejich stavby. „Použili jsme různé složení plastů. A máme několik patentovaných mechanismů, které nyní používáme a které jsou výrazně lepší než ty, které jsme používali před 10 lety. Další věcí je způsob, jakým se plast šije nebo svařuje dohromady, což je speciální proces, do kterého jsme vložili mnoho iterací."

V závislosti na svém účelu nesou tyto balony cokoli od vědeckých měřicích zařízení přes komunikační zařízení až po senzory nebo kamery pro pozorování země pod nimi, pokud se jedná o špionáž. Podle Van Der Werffa je to náročné prostředí, pro které je třeba zařízení navrhnout. „Navrhovat elektroniku pro balón je podobné jako navrhovat elektroniku pro kosmickou loď. Atmosféra ve výšce pouhých 27 km má asi 1 % hustoty, jaká je zde. Nahoře je [zároveň] velmi chladno, dostáváme se až na -80C," říká.

Balóny jsou mnohem levnější než družice vyslané raketou, což je činí nejen komerčně využitelnými, ale také dostupnými pro nadšené amatéry. Jedním z nich je i Steve Randall. Za posledních 15 let vyslal do vzduchu více než 200 balonů z okolí svého domova ve východní Anglii a pomáhá řídit společnost Random Engineering, která se zabývá výrobou výškových balonů. Randall říká, že součástí přitažlivosti balonů je to, že se jedná o zkušenost, která je nejblíže dotknutí se vesmíru.

„Typický latexový balón se pravděpodobně dostane do výšky asi 30km," říká. „Můj nejvyšší let byl 45 km. To vám dává představu o tom, čeho je možné dosáhnout." Vyšší lety jsou možné, jak dokázali Japonci v roce 2002, ale je to spojeno s vyšší cenou.

^{Zdroj obrázku: Obrázek uživatele Nicolae_Balt ze služby Pixabay}