V období baroka se celá Evropa zmítala v náboženských nepokojích. Jejich příčinou byl rozkol mezi katolickým jihem a protestanským severem. Spory vyvrcholily třicetiletou válkou probíhající mezi lety 1618 - 1648. I po ukončení války však spory pokračovaly dál. Konflikt byl provázen hladomorem a především morovou epidemií, která se rozšířila i na naše území. Právě do této neklidné doby se 4. března 1678 narodil jeden z nejslavnějších hudebních skladatelů Antonio Vivaldi.

Na svět prý přišel za dramatických okolností, v době jeho narození Benátky zasáhlo slabé zemětřesení. Chlapec byl oproti ostatním novorozencům slabý a drobný. I z toho důvodu jej namísto kněze pokřtila sama porodní bába. Dostal jméno Antonio Lucio Vivaldi. Jeho rodiče chtěli, aby se stal knězem. Duchovním se Vivaldi po deseti letech studií opravdu stal, v roce 1703 byl vysvěcen na kněze. Tak také vznikla jeho přezdívka il Prete Rosso, tedy zrzavý kněz (Vivaldi měl rusé vlasy), která ho provázela i v jeho pozdější umělecké dráze. Nakonec se ale jako farář nemohl živit, protože měl výrazné zdravotní problémy. Kvůli vrozenému zúžení hrtanu trpěl těžkým astmatem. 

Lásku k hudbě zdědil po svém otci, který, ačkoliv se živil jako holič, byl vynikajícím hudebníkem. Hrál dokonce s orchestrem v chrámu svatého Marka v Benátkách. Tak se Antonio již od malička naučil lásce k hudbě a hře na housle. Kompozici se pravděpodobně ze začátku učil u Giovanniho Legrenziho, italského varhaníka a uznávaného skladatele, který působil v chrámu svatého Marka jako kapelník orchestru, kde hrál Vivaldiho otec.

V roce 1703, už jako známý hudebník, začal Vivaldi sám vyučovat hru na housle v sirotčinci Pio Ospedale della Pietá, kde byl vynikající soubor složený především z mladých dívek. Vivaldi tam také vedl sbor. Sirotčinci se z finanční stránky velmi dobře dařilo, a to díky tomu, že tam byly umisťovány nemanželské děti mužů z vysokých společenských vrstev. Sirotčinec nám z dnešního pohledu nemusí připadat jako nijak prestižní místo, opak je ale pravdou. Studium hudby v Ospedalském sirotčinci bylo velmi kvalitní a dalo by se přirovnat ke studiu na konzervatoři.

V průběhu první poloviny 18. století, tedy do doby vrcholného baroka, byli za nejvýznamnější skladatele považováni kromě Vivaldiho Georg také Fridrich Händel nebo Johann Sebastian Bach. V dnešní době se již odborníci shodují na tom, že Vivaldi měl na Bacha podstatný vliv. Bach také přepsal šest Vivaldiho koncertů, původně měly být pro různé nástroje, Bach je ale posléze upravil pouze pro klavír.

Vivaldiho dílo je velmi rozsáhlé, v dnešní době se uvádí, že je autorem bezmála osmi set hudebních děl. Nejvíce napsal koncertů, hlavně houslových, protože se sám hře na housle intenzivně věnoval.Koncerty však psal i pro violoncello, hoboj, flétnu, lesní rohy nebo mandolínu. Napsal také údajně 45 oper, z nichž se nám dochovalo pouze 16. Za jeho života byl Vivaldi znám hlavně díky nim. Jeho opery byly oblíbené zejména v rodných Benátkách, Florencii, Římě, Miláně, ve Vídni, v Londýně, ale také v Praze. 

Podnikl i několik turné po Evropě, kde doprovázel italskou operní pěvkyni Annu Girò, jenž vystupovala v jeho operách. Vivaldi pro ni rád skládal, možná právě pro její netypický kontraalt, kterým uchvacovala diváky po celé Evropě. Vivaldi měl výraznou vazbu na Prahu, a to díky benátskému tenoru Antoniu Denziovi, který tu delší dobu působil. Denziův hudební soubor se stal prvním stálým operním uskupením v Praze, a to zejména díky štědré podpoře českého šlechtice, hraběte Antonína Šporka. Právě tento mecenáš jim umožnil vystupovat zdarma ve Šporkově divadle v pražském stejnojmenném paláci. Denzio požádal o pomoc v té době již uznávaného Vivaldiho, a to kvůli nedostatku zpěváků v souboru. Vivaldi vyhověl jeho žádosti, poslal mu i některé své skladby. Počátkem 30. let 18. století přijíždí Vivaldi do Prahy, aby tu uvedl některé své opery. Podle historiků si Prahu zamiloval, měl ji prý mnohem radši než Vídeň. Oblibu pražského publika dokazuje fakt, že tu během pouhých dvou let bylo uvedeno pět jeho nových oper.

Vivaldiho nejznámější dílo je bezpochyby cyklus čtyř houslových koncertů, znám pod názvem Čtvero ročních období. Housle jsou naším průvodcem měnící se přírodou. Na jaře můžeme slyšet zurčící potůček, pastýře nebo zpěv ptáků. Dalším obdobím je léto, které Vivaldi vyjadřuje bouřkou, vichřicí či bzučením komárů. Pro podzim jsou typické žně, lov a také s ním spojený útěk. Zima zase vyjadřuje chlad, hořící krb nebo led. Čtvero ročních období bylo a je úspěšnou skladbou, ale Vivaldi je autorem i dalších nadčasových hudebních děl a byla by chyba spojovat si jej pouze s tímto dílem. 

Pokud byste si chtěli poslechnout Čtvero ročních období naživo, je stále možné si zakoupit vstupenky na koncert v Obecním domě, který se koná 31. března ve 20:00 hodin. 

Text vznikl v rámci projektu Studentské zpravodajství, který dává mladým lidem příležitost získat zkušenosti s redakčním psaním.

^{Zdroj úvodního obrázku - Autor: Neznámý malíř – (Old image: Taken from the en.wikipedia), Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10678}