Hnutí Otevřeno, které dlouhodobě usiluje o proměnu přípravy budoucích učitelů, se v nové kampani “Bezpečí otevřeno” zaměřilo na téma bezpečnosti a well-beingu na školách. Jak na téma bezpečnosti připravují budoucí učitele pedagogické fakulty? A co si představit pod termínem well-being nebo učitelským bingem? Na to jsme se zeptali Markéty Popelářové z hnutí Otevřeno, která zároveň učí němčinu na druhém stupni základní školy.

Jaká je definice bezpečného prostředí v kontextu učitelské profese?

Jak víme z Maslowovy pyramidy, bezpečí patří spolu s tělesnými potřebami mezi základní lidské potřeby. Děti, nejen ve škole, potřebují pocit jistoty, stálosti, spolehlivosti, neměly by se cítit ve strachu a v přílišném stresu. Pokud totiž člověk zažívá velký stres, omezují se kognitivní funkce mozku a snižuje se tím jeho schopnost učit se. Je potřeba, aby si toho učitelé ve školách byli vědomi a uměli pro děti bezpečné prostředí vytvářet. Jsou to totiž právě oni, kdo s dětmi tráví velké množství času a mají velký vliv na to, jak se děti ve škole cítí a jak se učí.

Jak se tématu bezpečí na školách věnují pedagogické fakulty?

Každá trochu jiným způsobem. Většinou platí, že se o něm mluví průřezově v různých předmětech, což s sebou přináší riziko toho, že se téma bezpečí ve výuce na fakultě snadněji ztratí. Pro studenty jsme proto v Otevřenu sestavili seznam předmětů, které se bezpečí a well-beingu věnují systematičtěji, najdou je na bezpeciotevreno.org. V naší kampani “Bezpečí otevřeno” vyzýváme pedagogické fakulty, aby se na toto téma více soustředily. Přijde nám totiž pro budoucí praxi učitelů zcela zásadní. Pokud budoucí učitelé nebudou umět bezpečné prostředí ve škole vytvářet, nebudou se jim v hodinách dařit ani jiné věci. Objevovat by se toto téma mohlo cíleněji například v rámci pedagogických praxí, konkrétně při jejich reflexi. Studenti se na bezpečnou atmosféru ve třídě mohou soustředit při náslechových praxích, kdy se chodí do hodin jen dívat, a také ve své vlastní výuce, když se sami postaví před třídu. Cest k integraci bezpečí do studia na pedagogické fakultě ale existuje daleko více.

Pokud bych se jako učitel začala o téma psychického bezpečí více zajímat, kde mohu čerpat inspiraci?

Pro budoucí učitele jsme dali dohromady metodiky, články a inspiraci, které je určitě správně navedou, pokud by se o tématu chtěli dozvědět více. Spousta skvělých materiálů už existuje, řadu z nich vytvořily například organizace Nevypusť duši nebo Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, z toho máme radost. 

Inspirovat se vzájemně snažíme i v rámci Otevřena, na základě našich vlastních zkušeností a osvědčených metod. Na kampani k bezpečí jako takové sice pracujeme v menším týmu, kde jsou studenti pedagogické fakulty, učitelé, psychologové a doktorandi z fakult, ale téma psychického bezpečí máme v Otevřenu jako leitmotiv pro vícero aktivit v tomto semestru. Chceme se do tématu ponořit co nejvíce, abychom se i my, jako členové Otevřena, o něm dozvěděli co nejvíce.

Jeden z materiálů, který jste pro učitele vytvořili, nazýváte učitelským bingem. V něm jsou popsány kroky vedoucí k bezpečnému prostředí ve třídě. Jaké z nich považujete vy osobně za klíčové?

Bingo jsme v Otevřenu vytvářeli jako studenti učitelství, učitelé, doktorandi z pedagogických fakult a psychologové a měli jsme docela problém vybrat z mnoha různých kroků jen šestnáct, které jsme do výsledné verze binga nakonec zařadili. Ve mně asi nejvíce rezonuje bod “přiznáváme své chyby a omyly” a “používám popisný jazyk, vyhýbám se škatulkování a nálepkování”, ale každý si v bingu určitě najde nějaké své vlastní body, které pro něj jako učitele nebo učitelku budou důležitější než ty ostatní. 

Jak sama během své učitelské praxe bezpečné prostředí vytváříte? Můžete se s námi podělit o příklad dobré praxe?

Učím cizí jazyk, němčinu, což samo o sobě vybízí k tomu s dětmi mluvit, vést konverzaci. Na začátku hodiny se jich ptám, jak se mají, co je dneska ve škole potkalo nebo co je ještě čeká. Myslím na to, aby si o vícero věcech v hodině mohli rozhodovat sami. Ptám se jich na feedback k hodině a reflektuju ho a podobně učím i je samotné, jak si dávat zpětnou vazbu vzájemně mezi sebou tak, aby byla konstruktivní a ne útočná. Ale zcela upřímně, stále na tom pracuju a ne vždy se mi věci daří tak, jak bych si představovala. Stačí pak jedna nepovedená hodina a člověka to docela rozloží. O to víc si vážím toho, že mám kolem sebe lidi z Otevřena, se kterými to můžu potom probrat. 

V poslední době se často v učitelské komunitě skloňuje termín well-being, přesto si pod ním mnohdy představujeme různé věci. Jak jej vnímáte vy?

Jsme rádi, že se o well-beingu v poslední době, i kvůli covidu, jako společnost bavíme častěji. Pro některé lidi se z něj bohužel stal vyprázdněný pojem, o kterém všichni jen mluví, ale nikdo pro něj reálně nic nedělá. Well-being bych jednoduše popsala jako stav, ve kterém se máme dobře, psychicky i fyzicky. Pro mě je to zcela zásadní věc – myslím teď jak well-being dětí, tak well-being učitelů. Protože pokud učitelé nebudou v pohodě, těžko mohou podporovat svoji třídu.

A co konkrétně děláte pro svůj well-being?

Snažím se pracovat se svými vlastními emocemi, a to jak ve třídě, tak mimo ni. Učitelská práce dokáže být někdy pěkně vyčerpávající a psychicky náročná, proto pracuji také na tom, abych dobře oddělovala věci, na které mi energie ještě stačí a na které už ne, a to opět jak v práci, tak ve volném čase. K tomu, abych se cítila ve větší pohodě, mně konkrétně nejvíce pomáhá cestování, pobyt v přírodě a pohyb, tak se snažím, abych těchto aktivit měla ve svém kalendáři co nejvíce.