V momentální době slyšíme o nedostatku mikroprocesorů, které jsou v dnešním světě součástí v podstatě všeho. Najdeme je nejen v našich mobilních zařízeních, počítačích, ale i třeba v žehličce, rychlovarné konvici a v dalším spotřebním zboží. Tyto mikroprocesory jsou s námi nyní více než 50 let.
Za první univerzální mikroprocesor používaný komerčně je považovaný ten od Intelu představený v roce 1971. Jednalo se křemíkovou destičku obsahující všechny základní součásti, které jsou u procesorů i dnes. Mikroprocesor nesl označení Intel 4004.
Zprvu měla společnost Intel úkol vytvořit 12 čipů potřebných pro nový model kalkulátoru s tiskárnou pro japonského výrobce kalkulaček Busicom. Nakonec z toho vznikla čtveřice čipů, z nichž jeden byl navržen tak, aby po přeprogramování mohl sloužit jako ovládací prvek i v jiných přístrojích. Společnost Intel si začala uvědomovat budoucnost a význam této miniaturní součástky, proto nabídla japonské společnosti, že jim bude dodávat čipy levněji výměnou za přenechání práv na technické řešení mikroprocesoru. Z hlediska Intelu se jednalo o jeden z nejlepších obchodů, jaký kdy uzavřel.
Onen mikroprocesor se s těmi dnešními nedá absolutně porovnávat. Zatímco první mikroprocesor obsahoval 2300 tranzistorů a jeho jádro pracovalo s frekvencí 108 kilohertzů, současné procesory mají tranzistory v řádech stamilionů a frekvenci obvykle mezi dvěma a třemi gigahertzy.
Mikroprocesory ušly obrovskou cestu a stále jdou dopředu. Stále platí i tzv. Mooreův zákon prohlášený spoluzakladatelem Intelu v roce 1965, který říká, že „počet tranzistorů, které mohou být umístěny na integrovaný obvod, se při zachování stejné ceny zhruba každých 18 měsíců zdvojnásobí.“ Sám sice uznal, že tento „zákon“ nemůže vzhledem k exponenciálnímu růstu fungovat v neomezeném měřítku, sám byl ovšem překvapený, že tento výrok platí již po dlouhá desetiletí.