Tentokrát jsem se vydala na výstavu Fridy Kahlo, fotografie. Ta se koná v domě u Kamenného zvonu a přístupná návštěvníkům bude až do 16. ledna 2022. Výstava nám odhaluje osobu Fridy Kahlo, mexické surrealistické malířky. Neděje se tak tradiční cestou, tedy skrz její dílo. Na této výstavě máme možnost poznat osobnost extravagantní mexické malířky díky její sbírce fotografií. Frida Kahlo byla totiž vášnivou sběratelkou fotografií, nejrůznějším způsobem je stříhala, následně vytvářela koláže, dokreslovala je. Fotografie tak dostaly zcela nový význam, protože do nich Frida vtiskla kus sebe. Zde jsou malířčiny citáty a nejdůležitější životní etapy, jejichž fotodokumentaci lze naleznout na této výstavě.

,,Nač potřebuji nohy, když mám křídla na létání.“

Malířku provázely od útlého věku až do smrti velké zdravotní problémy. Jako malá měla dětskou obrnu. Poté, co ji překonala, zranila se při dopravní havárii. Měla četné zlomeniny pánve, žeber, ramene a páteře. Kvůli svému zranění strávila téměř dva roky na lůžku. V této době se začala intenzivně věnovat olejomalbám. Nad postelí měla připevněné zrcadlo, aby mohla vytvářet své portréty. Bohužel zdravotnictví nebylo v té době v Mexiku na dobré úrovni a i když malířka za svůj život podstoupila velké množství operací, potýkala se s nepředstavitelnými bolestmi celý svůj život.

,,Zamiluj se do sebe, do života a pak do koho chceš…“

Frida Kahlo se ve 21 letech zamilovala do malíře Diega Rivery. Diego byl o 20 let starší než Frida a i to byl jeden z důvodů, proč bylo jejich manželství bouřlivé. Oba dva si byli nevěrní, dokonce se rozvedli, ale pak uzavřeli nový sňatek. Ačkoliv byl Diego pro Fridu určitou podporou a jeho vedení pro ni bylo klíčové, bývalo pro ni složité vyrovnávat se s Diegovým hrubým chováním vůči ní.

Všeobecně známý je také její výrok, kdy řekla: ,,V životě mě potkaly dvě katastrofy, jednou byla havárie autobusu a tou druhou je Diego.“ Díky svému manželovi poznala amerického fotografa, Nicholase Murayho, který je autorem slavných Fridiných portrétu. Muaryho znamenitou práci budete moci ocenit na již zmiňované výstavě.

,,Nejsem nemocná, jsem rozbitá…, ale jsem šťastná, že žiju, že můžu malovat.“

Každé z Fridiných děl si jde vykládat jako zkratku události, kterou zažila. Není se tedy čemu divit, že většina z jejích děl jsou autoportréty. Klíčové pro její umění bylo pochopení sebe sama. Typickým příkladem je obraz z roku 1939 s názvem dvě Fridy. Jedna Frida má klasické evropské krajkové šaty, druhá má na sobě tradiční mexický oděv. Malířka se tím snažila demonstrovat, že je míšenka. Otec by Maďar, matka pocházela z Mexika. Pro Fridu bylo velkým problémem se zařadit do společnosti, neustále jí totiž něco připomínalo, že je jiná a že svým způsobem nepatří nikam.

,,Doufám, že můj odchod bude veselý a že už se sem nikdy nevrátím!“

Ke konci života na tom Frida byla velmi špatně, byla závislá na morfiu a alkoholu. V té době se uskutečnila její první samostatná výstava. Bohužel nedlouho poté jí musela být amputována noha, což ji zlomilo. O rok později, v roce 1954 zemřela. V Mexiku se neslaví dušičky, ale takzvaný Den mrtvých. Tradice tohoto svátku sahá až do doby dávných Aztéků. Mexičané věří, že 1. listopadu přichází na svět duše mrtvých dětí a o den později duše dospělých. Aby mohli duše zesnulých slavnostně přivítat, dělají si Mexičané doma pestrobarevné oltáře, ozdobené květinami, barevnými lebkami z cukru a dalšími originálními dekoracemi. V roce 1993 byl tento svátek, nazývaný ,,dnem mrtvých“ (ve španělštině día de Muertos) zapsán na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Jeden takový oltář, který je věnován Fridě Kahlo můžeme právě spatřit i v Domě u Kamenného zvonu.

Zaujala vás tato výstava? Vstupenky můžete zakoupit zde a více informací k výstavě najdete na webu Galerie hlavního města Prahy.

Zážitky z výstavy pro vás sepsala Klára Nováčková, studentka Vyšší odborné školy grafické a střední průmyslové školy grafické v Praze.