Na pražské Kampě můžeme vidět netradiční instalaci, jsou to poklopy na kanály. Koho mají připomínat a co symbolizují se dočtete v následujícím článku.

Autorem instalace nesoucí název Hlasy z podzemí je Viktor Karlík, malíř, grafik a výtvarník. Autor pracoval na instalaci celých třináct let. Jedná se o litinové poklopy s citacemi třinácti českých undergroundových básníků, jejichž tvorba je spojena s Prahou. V osmdesátých letech se Karlík podílel na řadě samizdatových kulturních aktivit. V roce 1985 spoluzaložil (samizdatový) časopis Jednou nohou, později Revolver Revue. Dodnes v něm
působí jako grafik a redaktor.

Plastiky mají připomínat české undergroundové hrdiny, kteří se nebáli být sami sebou a to i tehdy, když jim režim stěžoval život. Co si ale pod heslem český underground představit?

Český underground byl kulturní proud (ve druhé polovině 20. století), jehož představitelé se rozhodli neustoupit režimu. Chtěli zkrátka tvořit svobodně a nechtěli, aby jim tehdejší kulturní instituce ,,zastřihly křídla’’. V 70. letech minulého století začínají být členové i sympatizanti českého undergroundu perzekuováni.

,,Slovo moderní je slovo staré.’’
Tato věta na jednom z poklopů má připomínat Jiřího Koláře, o němž se můžete dočíst v recenzi na výstavu jeho děl. Ačkoliv ho veřejnost zná především jako výtvarníka, prosadil se i jako básník. Mezi jeho nejvýznamnější literární díla patří sbírky Křestný list, Dny v roce, nebo Prométheova játra. Kvůli poslední jmenované byl Kolář devět měsíců vězněn.

,,Opilost je jistá troufalost.’’
To jsou slova dalšího z představitelů českého undergroundu, básníka Ivo Vodseďálka. Publikoval krátkou sbírku Trapná poesie, ve které autor představuje svůj osobní literární styl. Nejdůležitějšími podněty jsou trapnost, ostýchavost, rozpačitost nad nenaplněnými očekáváními - jak uměleckými, tak i politickými.

,,My žijeme v Praze, to jest tam, kde se zjeví Duch sám.’’
Citát Egona Bondyho, výrazného inspirátora celého českého undergroundu. Bondy byl velmi zajímavou postavou. Byl v blázinci i ve vězení, dokonce nabídl francouzské tajné službě provedení atentátu na sovětské vedení. Ve čtyřicátých letech se seznámil s řadou básníků a umělců, což mu pomohlo odrazit se ode dna. V roce 1949 připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z autorů jednotlivých textů si
vybral židovský pseudonym. Bylo tak učiněno na protest proti antisemitské vlně procesů v Sovětském svazu i v Československu. V 70. letech se seznámil s manažerem hudební skupiny Plastic People of the Universe Ivanem Martinem Jirousem, jehož citát se objevil na dalším z poklopů. Tato skupina také zhudebnila část Bondyho textů.

Díky tomu, že se jedná o venkovní expozici, mohou zájemci tuto ,,výstavu’’ navštívit kdykoliv.