V Uměleckoprůmyslovém muzeu právě probíhá výstava s názvem Řeč plakátu. Jedná se o přehlídku bezmála 300 plakátů pocházejících z muzejních sbírek. Sbírka UPM, která dohromady vlastní více než třicetitisícovou sbírku, patří mezi nevýznamnější sbírky svého druhu v Evropě. V těchto dnes máte jedinečnou možnost spatřit fragmenty této rozsáhlé kolekce na vlastní oči.

Plakát byl, je a bezpochyby nadále bude důležitým komunikačním médiem, jehož jedinečnost tkví v propojujení estetiku a komerce. Plakát vzniká výlučně na zakázku a jeho tvůrce je (téměř) vždy výrazně ovlivněn zadavatelem, jeho specifickými požadavky a představami. Zdá, že pole umělecké působnosti je v odvětví tvorby plakátů značně omezené a na první pohled je takřka nemožné se jako umělec výrazněji projevit. Přesto je opak pravdou a Řeč plakátu je toho důkazem. Již v 19. století se tvorba plakátů považovala za uměleckou tvorbu, jíž se často zabývali i ti nejznámější umělci.

Na výstavě máme možnost vidět několik děl od Henri de Toulouse-Lautreca, významného francouzského malíře. Reklama na Montmartrský zábavní podnik s názvem Divan Japonais (1892) patří dokonce mezi nejslavnější kousky z tvorby tohoto umělce se šlechtickými kořeny v Toulouse. Kabaret se bohužel musel ještě téhož roku, kdy Lautrec svůj plakát realizoval, zavřít. A tak spíše, než o poutač se v tomto případě jedná o malou vzpomínku.

Dalším slavným umělcem, jehož plakáty jsou na výstavě k vidění, je ikonický secesní malíř Alfons Mucha. Málokdo ví, že to byly právě plakáty, které mu pomohly Muchovi prorazit. Psal se rok 1894, když slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt uviděla finální podobu plakátu k nové hře s názvem Gismonda, kde měla ztvárnit hlavní roli. Volala řediteli Lemercierovy litografické dílny, kde vznikl původní plakát, a chtěla okamžitě zcela odlišnou verzi. Vzhledem k tomu, že byly Vánoce, neměl ředitel po ruce žádného se svých předních výtvarníků. Jediný, kdo v této chvíli v dílně tvořil, byl mladý student umění, Alfons Mucha.

Český malíř se úkolu ihned ujal. Problém tkvěl v tom, že měl jen několik málo dní, aby mohl svůj úkol zrealizovat. Plakáty s Gismondou musely viset po celé Paříži již na Nový rok. Nicméně si Mucha se zakázkou skvěle poradil, zvolil netradiční formát. Na šířku plakát měřil tři čtvrtě metru, dlouhý byl více než dva metry. Herečka byla nadšena a začala tím dlouhodobá spolupráce Muchy a Berhardt, kterou provázel tento dnes již legendární rozměr plakátů.

Plakáty nám mohou vykládat dlouhé příběhy, leccos je z nich možné vyčíst o době, ve které vznikly. Můžeme odhadnout, jaké byly priority společnosti, nebo co stálo nevýše na žebříčku tehdejších hodnot. Plakát totiž nemusí nutně být jen bezduchý poutač. A o tom všem je výstava Řeč plakátu. Výstavu je možné navštívit do 4. dubna letošního roku. Studentské vstupné je 80 kč, studenti všech uměleckých škol mají vstup zdarma.