Roušky + Ruce + Rozestupy = 3R. Rovnice vystihující omílané hygienické doporučení pro ochranu před nákazou covidem sice snižuje riziko onemocnění, přesto nestačí na psychické následky této celospolečenské krize. Hygiena jako jeden z preventivních prostředků ochrany se skloňuje ve všech sedmi pádech sedm dnů v týdnu. Zapomíná se ale na její důležitou odnož - psychohygienu. 

Definice stavu zdraví není opřena pouze o přítomnost virové nebo bakteriální nákazy v těle. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako „stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoliv pouhé nepřítomnosti nemoci či vady.“ K čistým rukám si můžeme napomoci chvílí nad vodovodním kohoutkem ve společnosti mýdla. Jak ale ulevit duši od nánosů stresu, nejistoty a dennodenní konzumace katastrofických scénářů? 

Covidová doba rozkládá psychiku učitele na prvočinitele 

Homeoffice, který z našich domovů vytvořil pracovny. Sledování křivky nakažených. Ztráta pracovních příležitostí. Péče o děti, které se vzdělávají z domova.  Společenská izolace. To je jen zlomek faktorů, jež ovlivňují naše prožívání v covidové éře. Týkají se de fakto každého z nás, tak jako ruce zašpiněné cestou tramvají. Pokud k již zmíněnému výčtu faktorů ohrožujících naše psychické zdraví připočteme třeba pocit zodpovědnosti za kvalitu poskytovaného vzdělávání, potíže s virtuální výukou nebo telefonický kontakt s vystresovanými rodiči či žáky, kteří nemají možnost se zapojit do distančního vzdělávání, máme šanci si představit duši učitele – pedagoga šarže 2020 – obalenou další vrstvou nánosů.

Existuje sice sada doporučení od ministerstva školství, jak postupovat směrem k ideální a efektivní formě procesů vzdělávání v online distančním prostředí, psychohygienu však téměř  nepřipomíná. I v aktuální zprávě České školní inspekce je termín „psychohygiena“ zmíněn pouze dvakrát, a to ve velice vágním smyslu formou doporučení, že by se na ni nemělo  zapomínat. Jak má ale rozvíjet učitelka sociální dovednosti žáků, když je její psychika rozložena na prvočinitele?

Z praxe víme, že péči ve formě „duševního mýdla“ často poskytne sdílný kolega, zástupce školního poradenského pracoviště nebo i ředitel školy. Záleží však na konkrétních možnostech. Ne v každém pedagogickém týmu si takovou podporu mohou pracovníci vzájemně poskytnout. Ne všude je také přítomen školní psycholog, který má však primárně pečovat o klienty z řad žáků. Jistě by stálo za to, pohotově zjistit potřeby jednotlivých škol v oblasti psychohygieny učitelů. Nestačí se totiž ptát jen ředitelů, ale cílit své dotazy na konkrétní učitele na všech stupních vzdělávání a podle výsledků jim neprodleně nabídnout pravidelnou příležitost seškrabávat ze svých duší balast.

Prevence vyhoření pedagogů se systémově neřeší

Nejjednodušší cestou pomoci je momentálně sdílení se svými kolegy učiteli, podělit se o své zkušenosti s distanční výukou, třeba i o své nezdary, už jen pocit, že v tom nejsme sami, pomůže. Jako vhodný psychologický nástroj sdílení (intervize) se nabízejí tzv. balintovské skupiny pro učitele, které jsou zaměřené právě na sdílení zkušeností ohledně práce se žáky, naslouchání a následné reakce ostatních pedagogů. Cestou by mohla být i krizová intervence formou debrífinku tak, jak ho nabízí třeba uznávaná psychoterapeutka Daniela Vodáčková. Jinak může Česko brzy čelit problému, kdy v případě dlouhodobého vypětí sil budou učitelé školy opouštět v ještě masivnější podobě, než tomu bylo doposud.

Dlouhodobě se v odborné veřejnosti diskutuje o principech, které mají podpořit prevenci profesního vyhoření pedagogů – o supervizních programech do škol. Samozřejmě může jít o vhodný prvek, pomocí jehož by se předešlo ztrátě pracovních sil. Forma supervize však stále zůstává v rovině doporučení. Ve školství není prozatím pevně ukotvena. V Pražském inovačním institutu se setkáváme nejen s pedagogy, ale také slyšíme názory odborníků, kteří opakovaně na tuto nutnost upozorňují. Téma se odráží jak v již zpracované Školské inkluzivní koncepci kraje pro HMP, taktéž rezonuje při setkáních minitýmů odborníků během příprav zpracování žádosti iKAP 2, projektu na podporu mateřských, základních a středních škol v Praze. Pokud se dnes vzdělává online, proč stejným způsobem neumožnit distanční psychohygienu formou supervize (prevence) nebo krizové intervence (řešení)? I přesto, že by si tato služba vyžádala finanční podporu ze strany státu a zřizovatelů, investice by se vyplatila.

Nicméně jak podpořit učitele už dnes? Na pravidlo 3R bychom určitě neměli zapomínat, je třeba ale myslet i na další R. Psychologický ústav Akademie věd ČR připravil vlastní doporučení 3R: Respekt, Rozum a Resilience.

Frustrace a bezmoc se v onlinovém prostředí staly součástí práce

Respektovat ostatní, jejich potřeby a pocity je pilířem učitelské práce, ale již se kolikrát zapomíná na respektování vlastních pocitů. Učitelé dnes pracují jakoby skrze klíčovou dírku internetu na různých videokonferenčních platformách, a to kolikrát po tmě, jelikož ne všichni žáci si chtějí či mohou zapnout kameru. Chybí tak jakákoliv zpětná vazba. Kolikrát si tak učitel nemůže být jist, že ho každý žák slyší, natož chápe, když je ani nemá možnost vidět. Jak v takové situaci efektivně učit? Pocity frustrace a bezmoci jsou tak přirozenou součástí každodenní práce. V této situaci je to ovšem reakce naprosto přirozená a pochopitelná.

Učitelé pomáhají žákům se zorientovat v nepřeberném množství informací, diskuze ohledně přehlcení žáků množstvím učiva jsou na denním pořádku a dnes se vrací s větší silou při diskuzi ohledně distanční výuky. O to větší roli hraje rozum a kritické myšlení při chápání dnešní situace, kdy nás media bombardují rekordními čísly nakažených a k tomu se ve veřejném prostoru šíří množství dezinformací. Ukazuje se, jak zásadní vliv má mediální gramotnost a práce s informacemi, a tak se ještě zvyšuje tlak na učitele, kteří by měli tyto dovednosti v žácích rozvíjet.

“Zastavit se, vydechnout, pochválit se, vnímat a přijímat svoje pocity s respektem a rozumem. Nebát se říct si o pomoc druhým a zároveň lidi kolem sebe podpořit.”

Žáci prvních a druhých tříd základních škol se vrátí do lavic ve středu 18. listopadu a speciální základní školy pro handicapované se otevřou pro všechny ročníky. Žáci na základních a středních školách budou moct docházet na individuální konzultace. Jinak ale bude pokračovat povinné vzdělávání distančním způsobem. Resilience – duševní odolnost se tak stává zcela zásadní vlastností, na kterou bychom neměli zapomínat během každodenní rutiny. Zastavit se, vydechnout, pochválit se, vnímat a přijímat svoje pocity s respektem a rozumem. Nebát se říct si o pomoc druhým a zároveň lidi kolem sebe podpořit.

Učitele tak každý rodič může podpořit trochou pochopení. Občas se ukázat při on-line výuce, ocenit, že i za těchto podmínek učitel dále učí, pomáhá dětem se zorientovat v tom, co se děje a zůstává s nimi v kontaktu. Anebo jen vysvětlit dětem, že i ta zapnutá kamera má svůj význam. Na duševní zdraví se často zapomíná, což může být zrádné při krátkodobých i dlouhodobých krizích, nezapomínejme proto na naše duševní zdraví ani na duševní zdraví učitelů. Další doporučení, jak ho podporovat lze najít třeba v mobilní aplikaci Koronavirus COVID-19, která také obsahuje důvěryhodné informace ohledně současné situace.

Autoři:

• Pavel Klíma, speciální pedagog, analytik Pražského inovačního institutu
• Jan Hurych, student psychologie, analytik Pražského inovačního institutu

Komentář ve zkrácené verzi vyšel 13. listopadu v Pátečníku Hospodářských novin