Do mateřských škol se po dlouhé době vrátily všechny děti. Už v minulém týdnu se také otevřely dveře lesních školek a klubů v Praze. A vyšlo to příznačně na den, kdy slaví lesní školky svůj svátek. I v lesním klubu Hvězdy v lese, který má své zázemí v blízkosti obory Hvězda, mohly konečně děti společně s průvodci vyrazit na své tradiční toulky blízkou oborou. V Praze je v současné době 27 podobných školek. 

Děti zde tráví většinu dne venku, ať je 30 stupňů, prší nebo sněží, ať je mráz či jiné nevlídné počasí, kdy by člověk lidově řečeno psa nevyhnal. Razí zde heslo, že neexistuje špatné počasí, jen špatné vybavení. Jak potvrzuje Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol, rodiče si často vypomáhají navzájem a když jejich dítko velikosti oblečení nebo bot odroste a nemají využití pro mladšího sourozence, nabídnou jej ostatním dětem ve školce. Mnoho z nich také svým dětem například softshellové vybavení šije. 

Získat zkušenost a poznat své tělo 

Hvězdy v lese se téměř každý den vydávají na dobrodružnou výpravu za poznáním. Kromě jednoho dne, kdy se věnují malé zahrádce na pronajatém pozemku, kde mají svoje zázemí. Příroda a vše okolo ní zabaví děti natolik, že nepotřebují žádné prolézačky nebo hračky. Stačí jim například hrnec, hlína a trochu vody a mohou i hodinu strávit „vařením“. Co většinu dětí nejvíce přitahuje a rodiče a prarodiče tradičně vyděsí při představě, že si s nimi děti hrají, jsou voda a oheň. Jak ale říká Valkounová, není třeba se bát.

„Chceme ukázat, že pokud jsou nastavená jasná pravidla, jsou činnosti v přírodě bezpečné a děti se zároveň naučí důležité návyky. Získají zkušenost, jak funguje jejich tělo, jak zvládat náročnou situaci. Děti z lesních školek předchází riziku tím, že se učí s ním zodpovědně pracovat. Je mnohokrát vyzkoušeno, že děti si poradí, třeba si i vzájemně pomohou, když jim k tomu dáme prostor a důvěru, což jsou klíčové podmínky volné hry. Žádný obrázek ani video tuto zkušenost nenahradí,” říká Valkounová. 

Ostatně důvěra je zde podstatným prvkem každodenního koloběhu. Když se ráno vypraví do blízké obory, jsou někteří z nich, většinou ti starší, rychlejší. Děti jsou ale naučené, že na domluvených místech na ostatní počkají. Společně pak pokračují dále.

Také 3. května, kdy vyrazily děti po dvou měsících doma na svoje oblíbené místo ve Hvězdě, stranou od oblíbených procházkových tras Pražanů, okamžitě vyráží k vodě. Je kolem deseti stupňů Celsia. Ani to však děti neodradí a skotačí s radostným výskáním v potůčku. Na ten pouští lodičky, které vlastnoručně vyřezaly nožem. Podle průvodců, jak si říkají „učitelé“ v lesních školkách, je vyřezávání pro dítě vzácnou příležitostí, jak zažít, že si dokáže samo něco vytvořit. Z kousku dřeva může vzniknout pokaždé nová hračka – ať už je to meč, raketa, panáček nebo housenka. Důležité je, že se k této činnosti dítě dostává postupně. Nejprve pozoruje ty, co vyřezávají – ať už jsou to dospělí nebo starší kamarádi. 

Naučí se pracovat s nožem i ohněm 

V řadě lesních školek dostávají děti ostrý nůž k narozeninám, obvykle k pátým. Do té doby pozorují mladší děti ty starší. Vidí, jak vypadá místo, kde lze vyřezávat a jak s nožem zacházet. Také si do té doby vyzkouší práci s kuchyňským nožem s kulatou špičkou, kterým lze krájet třeba měkké jablko nebo hada z těsta. Ve chvíli, kdy dítě dostává možnost pracovat s ostrým nožem, zná už pravidla, která nějakou dobu pozorovalo. 

Naberou-li si při hře u potůčku vodu do holínek, mají s sebou batůžek se suchým náhradním oblečením. Podstatnou výbavou je i termoska s čajem a svačina. A také starý kočárek, na kterém průvodci dovezli další náhradní oblečení a lana, se kterými si děti v lese hrají. Jiné hračky nemají a ani po nich netouží, les nebo park skýtá spoustu zajímavostí. Někteří sjíždí v nepromokavých kalhotách po zadku ze svahu, jiní se brouzdají potůčkem, další se vydává po čtyřech po kládách ve výšce. Děti nemají zakázáno lézt ani stromy. Průvodce ze začátku u nových dětí jen nenápadně jistí, aby to bylo bezpečné, pokud už jsou ale ostřílení lezci, mohou pozorovat svět i z větví stromů. 

„Pokud se obáváme pádu, lze pro začátek vybrat jeden strom či keř s nízkými větvemi, pod kterým je pouze měkké listí a tráva. Úkolem nás dospělých je zkontrolovat strom a dopadovou plochu – klidně u toho přemýšlejme nahlas, ať i tuto dovednost předáváme dětem. Samotné lezení pak plně nechme na dětech. Je to právě pozornost, kterou děti potřebují věnovat pouze sobě a pohybu. Pokud u toho mají poslouchat ještě naše slovní pokyny, pozornost se tříští a nelze se divit, že pak bezradně čekají, co s tím uděláme. Je mnohokrát vyzkoušeno, že děti si poradí, třeba si i vzájemně pomohou, když jim k tomu dáme prostor a důvěru, což jsou klíčové podmínky volné hry,“ uvádí ALMŠ v manuálu pro bezpečnou hru venku.

Děkujeme lesu za krásný den

Neuslyšíte zde: „Tam nelez, ať nespadneš!“, „Nechoď do potoka, ať se nenamočíš!“ nebo „Nejezděte z toho blátivého svahu, ať se neušpiníte!“. To vše je zde za daných pravidel povoleno. A děti je respektují. Pokud ne a mohly by si třeba při hře s klacky ublížit, přítomný průvodce je na to upozorní. Ale většinou to podle místních průvodců neudělají, protože pokud by svým kamarádům soustavně ubližovaly, nechtěli by si s nimi ostatní hrát.

Když skončí čas vyhrazený na dopolední hry, průvodci svolávají děti zacinkáním zvonečku. Udělají kruh a společně zpívají: „Velké kolo uděláme, všechny děti zavoláme. Děkujeme lesu za krásný den.“ Děti posbírají lana, která si přinesly, nasadí batůžky a vyráží na oběd.

Po návratu na základnu pověsí batůžky na svoje místo, kdo je mokrý, převleče se do suchého. Po potřebné hygieně už nastává čas oběda a potřebného odpočinku. I odpoledne je přece čeká čas objevování.