Šikana na školách je závažný problém, který ovlivňuje tisíce dětí po celém světě. Jde o systematické a opakované ubližování, které může mít formu fyzickou, psychickou nebo kybernetickou. V České republice je šikana stále aktuálním tématem a její výskyt v některých školách je alarmující. Tento článek se zaměřuje na situaci v ČR v porovnání s jinými státy, analyzuje příčiny šikany a nabízí způsoby, jak šikanu eliminovat z pohledu spolužáků, rodičů i učitelů.

Jak si vede Česká republika v porovnání s jinými státy?

V mezinárodních srovnáních výskytu šikany se Česká republika nachází ve středních až vyšších příčkách. Studie jako PISA (Program pro mezinárodní hodnocení žáků) ukazují, že české školy čelí podobným problémům jako školy v jiných evropských zemích. Nicméně, v některých oblastech má ČR vyšší míru výskytu šikany, než je průměr Evropské unie. Například podle zprávy OECD z roku 2018 uvedlo 23 % českých žáků, že zažili nějakou formu šikany, což je vyšší než průměr EU, který činí 21 %.

Kyberšikana je také rostoucím problémem, protože stále více dětí používá sociální sítě a internetové platformy. V této oblasti není Česká republika výjimkou, přičemž kyberšikana se často odehrává mimo dohled učitelů a rodičů, což ztěžuje její detekci a řešení.

Proč k šikaně dochází?

Šikana může mít mnoho příčin, a ty se často liší podle prostředí a individuálních faktorů. Některé z hlavních důvodů, proč k šikaně dochází, zahrnují:

1. Sociální a emocionální nesrovnalosti: Děti, které mají problémy s ovládáním svých emocí nebo mají nízkou empatii, mohou mít tendenci se uchylovat k šikaně jako způsobu vyrovnání se s vlastními problémy.
2. Touha po moci a uznání: Některé děti šikanují, aby získaly sociální postavení nebo moc nad ostatními. Tímto způsobem se mohou snažit kompenzovat vlastní nejistoty.
3. Nedostatek dohledu: V prostředích, kde není dostatečný dohled dospělých, například ve škole nebo na internetu, mají děti větší prostor pro šikanování bez okamžitých následků.
4. Rodinné zázemí: Děti, které vyrůstají v dysfunkčních rodinách nebo jsou samy oběťmi násilí, mohou být náchylnější k tomu, aby samy šikanovaly druhé.
5. Nedostatečná prevence ve školách: Školy, které neřeší šikanu systematicky, vytvářejí prostředí, kde se tento jev může rozvíjet a eskalovat.

Jak šikanu eliminovat?

Eliminace šikany vyžaduje spolupráci mezi žáky, rodiči a učiteli. Každá skupina má v tomto procesu svou roli a odpovědnost.

Spolužáci jsou často prvními svědky šikany a mohou hrát klíčovou roli v jejím zastavení. Děti by měly být vzdělávány o tom, jak rozpoznat šikanu a jak na ni reagovat. Je důležité podporovat kulturu nulové tolerance vůči šikaně, kde spolužáci mají odvahu se ozvat, pokud jsou svědky ubližování. Rovněž je důležité rozvíjet empatii a sociální dovednosti, aby děti chápaly důsledky svého chování na ostatní.

Rodiče hrají klíčovou roli v prevenci šikany tím, že vytvářejí doma prostředí, kde se dítě cítí bezpečně a podporovaně. Rodiče by měli být v pravidelném kontaktu se školou, aby byli informováni o případných problémech a mohli včas zasáhnout. Důležité je také s dětmi otevřeně mluvit o jejich zážitcích ve škole a na internetu, a podporovat je v tom, aby se nebály o svých problémech hovořit.

Školy jsou místem, kde se šikana nejčastěji odehrává, a proto mají učitelé a vedení školy klíčovou roli v jejím předcházení a řešení. Školy by měly implementovat jasné protokoly proti šikaně, které zahrnují postupy pro hlášení a řešení incidentů. Důležité je také vzdělávání učitelů v rozpoznávání šikany a v metodách, jak na ni efektivně reagovat. Prevence by měla být systematická a zahrnovat pravidelné aktivity zaměřené na budování pozitivních vztahů ve třídách, stejně jako na rozvoj sociálních a emočních dovedností u dětí. Školy mohou také zvážit spolupráci s odborníky, jako jsou psychologové nebo specialisté na prevenci šikany.

Za šikanu nikdy nemůže oběť

Šikana není nikdy vina oběti, ať už se projevuje jakýmkoli způsobem. Zkušenosti ukazují, že šikana často zahrnuje pomlouvání, intriky, navádění ostatních k ignorování oběti, posměšky, fyzické útoky jako strkání, šťouchání, bití, kopání či dokonce škrcení. Může zahrnovat i ničení osobních věcí, házení předmětů nebo nucení k činnostem, které oběti způsobují bolest nebo ponížení. Tato jednání jsou nepřijatelná a je nutné se jimi zabývat bez ohledu na jejich formu.

Pokud se ocitnete v obtížné situaci, můžete se obrátit na Linku Bezpečí (116 111) nebo navštívit webovou stránku https://www.nntb.cz, kde naleznete podporu a potřebné informace.

Šikana je závažný problém, který vyžaduje koordinovanou akci všech zúčastněných stran – spolužáků, rodičů a učitelů. Česká republika čelí podobným výzvám jako jiné země, ale je důležité neustále pracovat na zlepšování prevence a reakcí na ni. Jen prostřednictvím otevřené komunikace, vzdělávání a podpory můžeme vytvořit prostředí, kde se šikana nebude tolerovat a kde se děti budou cítit bezpečně a respektovány.

^{Zdroj: PISA, OECD, Policie ČR, Šanci Dětem, gov.cz}