Kaja Naes Johannessen je dětská psycholožka působící v norském centru Østbytunet. V rámci mezinárodní konference s názvem Trauma respektující přístup jako klíč k podpůrnému prostředí na škole, měla přednášku o tzv. brain breaks, neboli přestávkách pro mozek. Říká, že mozek dítěte není stavěný na nepřetržité přijímání informací, a že pauzu potřebuje i během výuky. Tento fenomén blíže vysvětlila v rozhovoru pro Prahu školskou.

V čem jsou přestávky pro mozek důležité?

V naší společnosti věříme, že mozek, ať už dětský, nebo dospělý, je připraven k akci nepřetržitě. Takhle ale nefunguje. Mozkové buňky se unavují a jednou za čas potřebují odpočinek. Pokud jim tento odpočinek v podobě přestávek dopřejeme, je pak o dost snazší se soustředit, poslouchat, ale také se lépe chovat. To neplatí jen u dětí, ale i u dospělých. Pokud si učitel dopřeje přestávku pro mozek umožní mu to lépe pracovat s dětmi, mít větší trpělivost a také více energie, protože starat se o skupinu třiceti dětí není energeticky jednoduché.

Jaký je tedy v tomto ohledu rozdíl mezi mozkem dítěte a dospělého? Mohou využívat stejný způsob přestávek, nebo je nutné je upravovat?

Přestávky, které jsou prospěšné pro děti, jsou prospěšné i pro dospělé. Dospělí ale mohou využívat širší spektrum přestávek, protože mají větší přístup ke vědomé kapacitě svého mozku. Děti také většinou potřebují k těmto přestávkám instrukce. Můžete s nimi například hrát malé hry, kde využívají svůj dech, například foukání papírové kuličky přes stůl, což pomůže usměrnit dech a nechat tak odpočinout nejen mozek ale i systém reakce na stres. U dospělého by jen stačilo se na chvíli posadit a prostě jen pomalu dýchat, což by u dítěte nefungovalo. Další rozdíl mezi mozkem dítěte a dospělého je ten, že dítě tuto přestávku potřebuje o dost častěji než dospělý. Je to proto, že dospělý má větší přístup ke kortexu svého mozku a může tak vědomě potlačit touhu po odpočinku. Dítě tuto schopnosti nemá.

Na své přednášce jste také mluvila o tzv. Spacing efektu. To znamená, že obdržení jistého množství kontentu, poté zařadit pauzu, poté obdržet další množství kontentu a tak dále, usnadní zapsání informace do dlouhodobě paměti. Nezpůsobí však toto rozkouskování učiva, že si žák nebude schopen spojit informace do širšího kontextu?

Těmi malými dávkami učiva jsem myslela blok například po dvaceti minutách, takže zas tak moc rozkouskované ty informace nebudou. Za tu dobu se dokáže probrat spousta látky. Výzkum nám ukazuje, že pokud nemáme tento odpočinek mezi jednotlivými informacemi, je potom naopak obtížnější je propojit. Když dáte mozku pět minut pauzu, aby zapsal informace na synopse, je potom téměř okamžitě připraven naskočit zpátky, a navíc si to budete pamatovat déle. Nicméně je pravda, že pokud tyto výukové bloky nenavazují téměř okamžitě na sebe, je potom těžší je propojit. Proto, když hodina skončí uprostřed probírané látky, je důležité další hodinu studentům připomenout o čem byla řeč, věnovat tomu alespoň 5-10 minut, a na tom potom stavět.

Ideální schéma vyučovací hodiny by tedy mělo být dvacet minut výuky, pět minut přestávka pro mozek, dalších dvacet minut výuky a poté standardní patnáctiminutová přestávka?

Myslím, že to by bylo ideální. V Norsku je na začátku dne vyučovací hodina devadesát minut. To je hrozně moc. Ale tyto pauzy se dají dělat opravdu mnoha způsoby. Co třeba u nás děláme, je že je ve třídě několik stanic, mezi kterými se studenti střídají. Pokud jim umožníte pohyb v rámci té třídy, i to funguje pro mozek jako pauza. Ještě lepší pak je, když mezi stanicemi nakreslíte na zemi čáru, po které musí při přesunu balancovat. Existuje opravdu mnoho způsobů, jak přestávky začlenit do výuky. Je ale důležité je mít, protože jak jsem již říkala, děti nedokáží udržet pozornost tak dlouho, jak bychom po nich chtěli.

Co když tento systém rozkouskované výuky nebude někomu vyhovovat?

To se samozřejmě může stát. Nicméně to, co jsem zde nastínila, tedy pravidelné přerušení přednášky na pětiminutovou pauzu pro mozek, je jen jedna z možností, které máme. Je možné pauzy zakomponovat přímo do výuky, aby nedošlo k přetržení niti. Je třeba důležité, aby dítě mělo alespoň hodinu fyzické aktivity denně. Na tom se dá stavět spousta metod výuky, která podpoří činnost mozku. Například když je hodina venku, už jen to umožní žákům nejen pohyb, ale také přísun kyslíku. Dále je také možné zakomponovat pohyb přímo do výuky.

V Norsku je tento systém přestávek pro mozek běžnou součástí výuky?

Je to čím dál více populární. Stále je to velmi nové zjištění, takže se snažíme pomoci učitelům v Norsku ho pochopit. V USA je používán víc, ale i my už máme několik škol, kde pozorujeme, jaký vliv má aplikace tohoto principu na výuku. Ty výsledky jsou velmi pozitivní – problémy s chováním rapidně poklesly, děti se více soustředí, a i učitelé jsou odpočatější.

Jak častá by měla být tato pauza pro dospělé?

U nich se může ta doba natáhnout trochu víc. Nicméně výzkum nám i tak ukazuje, že u vysokoškoláků, tedy mladých dospělých, je nejefektivnější způsob učení velmi podobný. Nejlepší je nastavit si na telefonu budík na 20 minut a pokaždé když zazvoní si dát rychlou pauzu pro mozek. Nesmí to však být jen projíždění telefonu a sociálních sítí, protože to působí naopak kontraproduktivně. Nejlepší jsou na to různá dechová nebo pohybová cvičení.

Jak může škola pomoci v obecném psychickém zdraví?

Klíčem k dobrému duševnímu zdraví je pocit, že někam patříte. Už jen to, že se cítím přijatá, mi pomáhá vyrovnat se se spoustou negativních životních zkušeností. Pokud tedy dokážeme ve školách vytvořit prostředí, kde se děti cítí přijaté, usnadníme jim tak zpracovávání psychických problémů. Další problém může být nezdravé množství stresu, kterému dětský mozek vystavujeme.  Pokud odbouráme ten, dítě se bude cítit dobře nejen ve škole, ale i obecně. V tom opět tkví důležitost pauz pro mozek. Aby se tedy dosáhlo ideálního výsledku – odbourání stresu a získání pocitu přijetí – je v možnostech školy například zařídit různé aktivity, které podpoří spolupráci v kolektivu, avšak nikoliv v soutěživosti, protože to ho opět spíše rozbije, a přidat pohybové aktivity, aby tím mozek získal patřičný odpočinek. V tomto ohledu není důležité se jen učit, ale také trávit čas společně a jen si ho užívat.

Co například meditace? Mohla by také fungovat jako delší pauza pro mozek?

To je velmi dobrá myšlenka. Děti určitě potřebují, aby si jejich mozek odpočinul i na delší dobu než jen zmíněných pět minut. Problém však je, že pro některé děti by bylo velmi obtížné se to naučit. Abychom byli schopní meditovat, musíme mít už více vyvinutý kortex. To ne všechny děti mají. Bylo by tedy dobré, mít pro některé z nich širší repertoár. Například čtení knihy. To je velmi dobrý způsob, jakým zaměstnat mozek dítěte tak, aby si odpočinul. Je dokázáno, že během čtení se dostanete do velmi podobného stavu, jako při meditaci. Myšlenkami se vzdálíte od svých problémů a ponoříte se do představivosti. Určitě je důležité pravidelně mozku poskytnout i dlouhý odpočinek, tedy nad rámec spánku.

Celý tento princip se zdá jako mnoho nových technik a informací, které se musí učitelé naučit. Myslíte, že za to dostávají adekvátní ocenění, jak finanční, tak společenské?

V Norsku se nedávno učitelům plat zvednul, což je určitě dobrá zpráva. Celkově si ale myslím, že všichni učitelé, ať už vysokoškolští, tak ti z mateřských škol, dělají velmi důležitou práci ve společnosti. Nedává smysl, že mají tak nízké platy, například oproti lidem ve finančnictví, kteří vydělávají tuny peněz. Jejich hodnota pro naši společnost je nevyčíslitelná. Co se týče společenského uznání, jsou pod neskutečným tlakem. Musí vzdělávat nejen děti, ale i sebe, musí je do jisté míry vychovávat, musí se starat o jejich spokojenost. Je naprosto pochopitelné, že spousta učitelů vyhoří. To je také z části důvod, proč si myslím, že pauzy pro mozek by měli mít možnost aplikovat během dne i učitelé. Většina z těch, co znám přijdou ráno do školy a pak je to celodenní sprint, dokud večer neodejdou domů. To mi nepřijde fér. Také potřebují prostor pro odpočinek.