Středoškolský sněm hl. m. Prahy si letos na jaře zvolil nové předsednictvo. Co si nové vedení poradního orgánu pražského Magistrátu klade za cíle, jak vidí Sněm v budoucnu a jakou roli by měl spolek sehrávat? I na to jsme se ptali předsedy organizace Jonathana Skrly, místopředsedy Matyáše Paulínyho a druhého místopředsedy Tadeáše Hýbnera.

Jonathan Skrla je studentem třetího ročníku Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia a aktivní středoškolák. Nově je také předsedou Středoškolského sněmu. Mimo tyto aktivity rád navštěvuje společenské akce, věnuje se hře na kytaru a dalším koníčkům, jako třeba kvantové fyzice.

Právě jsi byl zvolen do funkce předsedy Středoškolského sněmu. Jak se cítíš?

Cítím se skvěle, na tuto funkci a na její kandidaturu jsem se dlouho připravoval a pečlivě rozmýšlel. Ještě ani ne před rokem, kdy jsem měl možnost setkat se s dnes již bývalým předsedou Janem Gondkem, bych popíral, že budu mít tu čest tuto funkci převzít. Jsem vděčný všem, co mě podpořili a nadále se mnou budou spolupracovat!

Jakou roli by podle tebe měl předseda Sněmu zastávat?

Podle mě jde o velmi univerzální funkci. Musí zajistit funkčnost a rozvoj svého předsednictva, výborů a aktivit Sněmu a zároveň se dobře prezentovat a umět prosazovat zájmy všech studentů. Někdo takový musí umět řešit problémy diplomaticky, férově a čestně, organizovat své lidi a vidět i potřeby druhých, nejen své vlastní. Pro mě je to někdo, kdo musí zajistit, že se Sněm posune o kus dál, ať už to bude jakýmkoliv směrem.

Čemu se chceš aktuálně nejvíce věnovat?

Můj cíl je momentálně vytvořit Sněm přívětivější pro nové členy. Toho docílím vytvořením více možností zapojení pro členy a přizpůsobením zasedání tak, aby bylo více interaktivní a naplňující. V praxi se můžete těšit na nové výbory, ať už organizační nebo zasedací, mnoho projektů a aktivit a také více funkcí kam budou moci členové kandidovat.  

Jaké jsou tvé představy o budoucnosti Sněmu?

Tato organizace má velký nevyužitý potenciál, chci vybudovat větší síť aktivních lidí a zapojit tolik škol, kolik jen bude možné, abych ukázal, že si i jako středoškoláci umíme hájit své zájmy a tvořit společně příjemné prostředí. Je potřeba více podpořit umělecké školy, hudební školy a studentské kapely, stejně tak jako komunikovat s politiky a organizovat s nimi debaty a besedy. Zvýšit tak u lidí povědomí o našich potřebách, aktivitách a schopnostech. To jsou mé cíle, věřím že jsem schopen je s mým týmem a dalšími lidmi dokončit.

Je něco, co bys chtěl ještě zmínit?

Rád bych zmínil, že to, že se člověk někde zapojí není úpis na věčnost. Není problém časem přejít do jiné organizace, nebo odejít úplně a věnovat se nakonec něčemu jinému. Strach z organizace, odpovědnosti a aktivity je přesně ten důvod, proč byste něco takového měli zkusit. Je v pořádku dělat chyby a další zkušenosti vás jen utvrdí ve vašich silných stránkách i slabinách. Zjistíte, na co jste dobří, co vám dělá problém a – a to především, co vás naplňuje.  

Matyáš Paulíny je studentem čtvrtého ročníku střední školy knižní kultury a aktivní pražský středoškolák, jehož velkým zájmem je politika a participace mládeže. Je nově 1. místopředsedou Středoškolského sněmu, pro který v minulosti pořádal několik debat s politiky a působil zde jako předseda zahraničního výboru.

Ve Sněmu funguješ poměrně dlouho, vnímáš že se tvá funkce a tvé zapojení v něm po úspěšné kandidatuře na prvního místopředsedu nějak posunula, změnila?

Mohlo by se zdát, že ani tolik ne, pořád dělám to stejné; nahrávám vtipná videa na Instagram, připravuji a chodím na konference, reprezentuji Sněm navenek a jezdím do krajů. Působím jako „ten střelený člen týmu", pravdou ale je, že se určitě změnila. Je to zejména o té hranici, kolik toho můžu udělat, kolik si toho můžu dovolit, jakou dávku odpovědnosti si nesu.

Jak vnímáš svou aktuální roli ve Sněmu?

Má aktuální role je poměrně zajímavá, a to z důvodu, že jsem jediným plnoletým členem předsednictva. Tudíž každý případný problém půjde právně za mnou. Když bych to ale měl brát z praktického hlediska, budu se zajímat o nábor nových členů a vztahy s ostatními kraji. Už teď mám spoustu zajímavých myšlenek, o kterých diskutujeme v předsednictvu.

V jakých oblastech si myslíš, že má Sněm své největší mezery?

Myslím si, že to není (aktuálně) prostředí pro všechny středoškoláky, je to prostředí výjimečně aktivních lidí, kteří zároveň k tomu ještě náhodou navštěvují střední školu. Tkví v tom jistá exkluzivita a unikátnost, ale i největší slabina. Pokud chceme mít silný mandát v rámci hovorů s politiky a představiteli institucí, musíme zastupovat alespoň většinu středoškoláků, ne pouze 30 vybraných. A já si zároveň myslím, že za poskytnutí správné motivace, a to můžou být jak kamarádi, tak možnost jedinečné seberealizace, je v každém středoškolákovi ukrytý aktivní duch. Stačí mu jen podat pomocnou ruku.

Co bys chtěl Sněmu předat, případně kam ho v rámci předsednictva posunout?

V mém pojetí Středoškolského sněmu jsme primárně středoškoláci – a až potom Sněmáci. A měli bychom se podle toho chovat, protože, a to není jen věc Prahy, mnoho mladých nadšených lidí se už takhle na začátku zkazilo tím, že si připadali jako „velcí politici" a pak to s nimi šlo rychle „z kopce“. Já se určitě budu chtít zaměřit primárně na tuto oblast a chtěl bych za rok vidět nějaký reálný posun.

Znamená to tedy být méně formální, méně politický a více sám sebou?

Znamená to být méně politický a více mladý.

Politici nejsou mladí?

Mohou být. Ale typický středoškolák není člověk, co přijde v obleku za 10 tisíc řešit bezpečnostní politiku v Nigeru. Typický středoškolák je člověk, co se rád baví, sportuje, chodí ven s kamarády... Za mě je to právě ten druhý typ lidí, na který bychom měli primárně cílit – ten první si nás najde sám. Celkově ta oficiálnost a memizace musí být v jisté harmonii. Na jednání s primátorem musíme mít určitou úroveň. Na setkání s členy si ze sebe zase musíme umět udělat srandu.

Tkví v tomhle myšlenka "memizace Sněmu", jak jsi o ní hovořil během volební řeči?

Ano!

Tadeáš Hýbner je studentem třetího ročníku Gymnázia Chodovická a aktuálně druhý místopředseda Středoškolského sněmu. Mezi jeho záliby patří počítačové hry, právo a ze sportů rugby a golf. „Na první pohled budím dojem dospělého člověka, ale srdcem jsem stále dítě. Do předsednictva jsem šel s cílem zlepšit studentský život, přiučit se něco více o politice a navázat meziškolní vztahy se studenty stejných cílů, jako mám já,“ říká.

Ve Sněmu jsi poměrně nově – ostatně byl jsi zvolen na prvním zasedání, jehož jsi se účastnil. Jak těžké je pro tebe zorientovat se?

Zorientovat se v něčem již takto propracovaném by bylo určitě složité pro každého. Je tomu tak i u mě. Mám sice malou zkušenost z účasti v PPDM (Pražském parlamentu dětí a mládeže), ale i tak je to dost práce. Naštěstí mi pomáhají jak 1. místopředseda, tak předseda, jelikož to jsou již ostřílení hráči.

Jaké jsou tvé cíle v roli druhého místopředsedy? Co od tebe můžeme čekat?

Pozice druhého místopředsedy není jen přisluhování, jak může ze stereotypické hierarchie vyplynout, ale je to i o aktivním zapojení a prezentování svých nápadů jako správného směřování Sněmu a jeho členů.

Osobně se chci zaměřit na rozšíření povědomí o existenci Sněmu a o tom, že školní parlament je dobrá cesta k rozvoji vztahu mezi pedagogem a studentem. Chci, aby byl hlas studenta slyšet, a aby byl život na škole nejen o studiu, ale i o pozitivních meziročníkových vztazích, přátelském přístupu a férovém prostředí.

Druhým cílem je pro mě zvýšit informovanost studentů – jak v politice domácí, tak i zahraniční – konkrétně týdenním či měsíčním souhrnem důležitých informací z okruhu těchto témat, které by mladé lidi neměly minout, a o kterých by mohli diskutovat nejen s pedagogem, ale i mezi sebou.

Co jsou podle tebe ve školství pro středoškoláky aktuálně největší překážky? Chcete na nějakých z nich pracovat?

Člověk by řekl, že budu o problémech středoškoláků vědět vše, jelikož jsem jedním z nich. Pravdou ale je, že mé znalosti o problematikách středoškoláků vyplývají dosud především ze zkušeností z mého gymnázia. I tak ale překážky okolo sebe vidím.

Chci, aby byly názory a přání studenta slyšet. Chci, aby studenti nalezli spolužáky se stejným zájmem jednoduše a nemuseli svou zálibu omezovat kvůli nepopularitě. Chci, aby i zástupci Středočeského kraje, kteří se pomalu stávají součástí pražského Středoškolského sněmu, dostali pomocnou ruku se zakládáním parlamentů a jejich udržením v chodu.

Primárním cílem našeho předsednictva a mě samotného je rozšířit studentské samosprávy v Praze, ale i ve Středočeském kraji všude, kde to jen půjde. Chceme, aby tam, kde student nemusí být slyšen, slyšet byl. Začátky bývají krušné, avšak z výsledku benefitují obě strany. Chceme pomáhat se založením a udržením školních samospráv na školách, které o to projeví zájem a zpětnou vazbu poté prezentovat ostatním školám a krajům a učit se z ní.

Středoškolák se někdy může cítit tak, že jediné, na co má někdy čas a co stíhá, je jen škola. Od svítání do soumraku ve škole, a na to zajít třeba s kamarády ven, už čas nezbývá. Domácí úkoly, přípravy na testy, referáty a SOČ sice zaberou mnoho času a je potřeba jim určitou míru své energie věnovat. Neměly by ale být jedinou náplní v období mimoškolního vzdělávání. S tím pomůže aplikace Zapoj se, která bude sdružovat studenty se stejnými zálibami. Více se o ní jistě dozvíte v budoucnu.

^{Zdroj obrázků: PR oddělení Středoškolského sněmu.}