Od minulého týdne mají čeští diváci možnost zhlédnout v kinech nový rakouský dokument Škola režisérky Ruth Beckermann. Film nabízí jedinečný vhled do života třídy v městské části Favoriten ve Vídni, kde více než 60 % dětí pochází z rodin, v nichž se němčina nepoužívá jako mateřský jazyk. V průběhu tří let natáčení Beckermann sleduje, jak učitelka Ilkay Idiskut pomáhá svým žákům zorientovat se v novém kulturním prostředí a buduje mezi nimi vzájemné porozumění a respekt.

Jazyk jako nástroj i překážka

Jedním z hlavních problémů, na které se dokument zaměřuje, je jazyková bariéra. Německý jazyk je klíčový nejen pro školní úspěchy dětí, ale i pro jejich každodenní život ve společnosti. Mnoho žáků přitom přiznává, že doma německy nemluví, protože jejich rodiče němčinu neovládají.

„Rodiče jsou klíčem k tomu, jak rychle se děti naučí němčinu,“ vysvětluje učitelka Idiskut ve filmu. Například chlapec albánského původu přiznává, že německy mluví pouze ve škole, protože doma používají výhradně albánštinu. Jazyková integrace je navíc úzce propojena s kulturními a náboženskými rozdíly, které ve třídě často vyvolávají diskuse.

Kultura jako výzva i obohacení

Film poukazuje na to, jak kulturní rozdíly mezi dětmi ovlivňují jejich chování i názory. Například během debaty o letních prázdninách jeden z chlapců trvá na tom, že dívky by neměly nosit plavky. Učitelka na tento názor reaguje důrazem na právo jednotlivce rozhodovat o sobě samém a vysvětluje dětem principy moderní rakouské společnosti.

Kromě každodenních diskusí ve třídě dokument zachycuje i mimoškolní aktivity, které mají za cíl podporovat vzájemné porozumění. Žáci například navštěvují různá náboženská místa, jako jsou kostely a mešity, aby se učili o rozdílech mezi kulturami a náboženstvími. „Rozmanitost je pro nás přínosem, ne překážkou,“ říká učitelka ve filmu.

Humor a dětská bezprostřednost

I přes vážná témata, kterým se film věnuje, nechybí v něm ani humorné momenty. Ty často vycházejí z dětské bezprostřednosti a fantazie. Jeden chlapec například označuje propisku spolužačky za „pomalou“ a tvrdí, že jeho vlastní je „rychlejší“.

Podobně odlehčené jsou i scény, kde děti diskutují o lásce. „Když se hádáš s holkou, znamená to, že ji miluješ,“ prohlásí jeden z chlapců. Přesto vzápětí dodává, že jeho spolužačku Nerjiss „nesnáší“.

Ambice dětí a osudy rodičů

Z rozhovorů o povolání rodičů vyplývá, že mnoho z nich v Rakousku vykonává práce, které neodpovídají jejich kvalifikaci z domovských zemí. Například z učitelky se stala prodavačka, ze ševce taxikář. Přesto děti sní o velké budoucnosti – jedni chtějí být astronauty, druzí náboženskými učiteli. Beckermann tím nenápadně upozorňuje na téma ztráty profesní identity migrantů a jejích dopadů na rodiny.

Problémy rakouského školství

Vedle příběhů dětí a jejich učitelky dokument odhaluje i vážné systémové problémy rakouského školství. Školy v sociálně slabších oblastech, jako je Favoriten, čelí nedostatku učitelů, sociálních pracovníků i psychologů. Učitelka Idiskut, která se musí vypořádat nejen s jazykovými a kulturními bariérami, ale i s nedostatkem podpory, je nakonec přeložena na jiné pracoviště.

Beckermann ukazuje, že situace v těchto školách není výjimečná. „V chudších čtvrtích je nedostatek personálu běžný,“ vysvětluje ve filmu poslankyně za oblast vzdělávání. Když ředitel školy na jedné z porad sarkasticky poznamenává, že nemá cenu ptát se, proč se sociální pracovníci střídají každého půl roku, vystihuje tak frustraci mnoha pedagogů.

Lekce o respektu a inkluzi

Škola není jen filmem o výuce, ale také o lidském úsilí porozumět si navzájem. Díky observačnímu stylu vyprávění režisérky Ruth Beckermann snímek zachycuje každodenní realitu dětí autenticky a citlivě. Nabízí inspirativní příklad inkluzivního vzdělávání, které podporuje respekt, soudržnost a komunitní hodnoty.

Dokument tak přináší důležitý pohled na to, jak multikulturní Evropa čelí výzvám i příležitostem, které s sebou diverzita přináší.

Zdroj: The Guardian