Jak vlastně puberťáky nadchnout pro přírodopis a dějepis? „Je pro mě důležité dávat jim prostor a možnost volby, nikdo nemá rád, když nemůže o ničem rozhodovat,“ vysvětluje Daniel Pražák ze Základní školy Strossmayerovo náměstí v Praze, který se letos umístil na druhém místě v soutěži o nejinspirativnějšího pedagoga Global Teacher Prize CZ. A mimochodem – vyhledávat v mobilu je u něj dovoleno.

Základní škola Strossmayerovo náměstí v Praze je známá tím, že zdejší učitelský sbor tvoří z velké části muži a že se tu k dětem přistupuje s respektem a pochopením. Mezi „pány učitele“ tu dva dny v týdnu patří i Daniel Pražák. Každé úterý tráví pátou a šestou hodinu s osmáky, kdy mají v rozvrhu dějepis a přírodopis. „Mám s nimi domluvu, že ty hodiny pojmeme mezipředmětově, aby se prolínaly,“ vysvětluje cestou k osmákům do třídy. „Měl jsem naplánované, že začneme zámořské objevy a kolonizaci a zkusíme přijít na to, jaký vliv měly třeba na ekologické problémy dneška. Ale potom zemřela královna Alžběta, takže jsem pro ně připravil jinou aktivitu, aby si zkusili uvědomit, co všechno se během jejího života stalo. Tak uvidíme, jak to vyjde.“

V osmé třídě sedí v lavicích jednadvacet žáků, z okna se dívají na kostel sv. Antonína a ve třídě zalité poledním sluncem je horko. Daniel Pražák se se svými žáky zdraví s úsměvem. „Jak se všichni máte, jste v pohodě?“ vyptává se a odpovědí mu je hučení joooo i neeee. „Kdo se má dobře, zvedne ruku,“ říká a sleduje, kdo se hlásí. „Tak to je bezva, a kdo se nemá dobře? A proč?“ V zadní lavici se z dívčí lavice ozve: „Já se mám špatně, protože se cítím divně a bolí mě hlava, potřebovala bych už jít domů.“ Učitel přechází za holky, otvírá okno, aby šel do třídy čerstvý vzduch: „V tom ti asi nepomůžu, ale možná by ti pomohlo se napít vody.“

Čas měřený životem panovníka

Po úvodních „wellness minutách“ už začíná hlavní aktivita hodiny. „Zkuste si představit,“ říká učitel, „že bychom neměřili čas na dny a roky, ale zvolili bychom nějaký jiný způsob. Jak bychom mohli měřit čas?“ Třída se zamýšlí a nabízí návrhy, které Daniel Pražák zapisuje na tabuli. Tam přibývají návrhy: podle Slunce a Měsíce, podle událostí, podle módy, technologického vývoje, panovníků, úrody nebo neúrody. „Vymysleli jste toho zhruba třikrát víc než já, když jsem o tom přemýšlel,“ oceňuje jejich úsilí učitel.

„Chtěl jsem tím ukázat, že normálně měříme čas na roky, ale pro dnešek můžeme zkusit použít měřítko života jednoho panovníka,“ vysvětluje, a třídou už šumí poznání, že jde o Alžbětu II., která před několika dny zemřela. Daniel na tabuli kreslí časovou osu sahající od roku 1926 po rok 2022. „Vyhledejte prosím, kdy Elizabeth Windsor nastoupila na trůn, já si to nepamatuju,“ žádá třídu, v rukách kluků se obratem objevují mobily a na tabuli přibývá datum 1952 s malou korunkou vedle. Mezitím se ale v dívčí části třídy rozjela debata bůhví o čem a kluci se dohadují, kolik že let vlastně Alžběta strávila na trůnu a kolik jí chybělo do rekordu nejdéle vládnoucího monarchy světa.

„Teď bych chtěl, abychom si uvědomili, co všechno se za života Alžběty II. stalo,“ uklidňuje diskutéry Daniel Pražák zvýšeným hlasem i gesty rukama. „Rozeberete si ta různá měřítka času, rozdělíte se do skupin a na papír na časovou osu zanesete, jaké změny panovnice zažila. Chcete ještě něco doplnit do seznamu, co by vás zajímalo?“ Třídou hned rezonují další návrhy a na tabuli tak přibývají narození a úmrtí známých osobností, události českých a světových dějin, hudební a malířské styly a speciálně na vyžádání jednoho z žáků i vynálezy bojové techniky.

Nepouštět si „zlobení” k tělu

Atmosféra ve třídě se přelévá od aktivní a činorodé až po tichou až letargickou a víceméně jasně vede linka mezi kluky a děvčaty. Zatímco holky jsou většinou zticha, napřed chvíli přemýšlejí a až pak zvednou ruku, kluci naopak střílejí odpovědi bez velkého dumání a ještě se mezi sebou zvládají živě bavit. Většina se jich navíc koncentruje v prostředním oddělení, takže je má Daniel Pražák přímo pod dohledem. S naprostým klidem připomíná pravidla třídy a nenechá se vyvést z míry ani tím, když je musí opakovat víckrát. Navíc umí ocenit vhodné chování, když si ho všimne. „Výborně, přihlásil ses, to cením, příště to ještě zkus dotáhnout dál a počkej, až dostaneš slovo,“ usmívá se na hubeného kluka v první lavici, se kterým celou hodinu šijí čerti.

Text vyšel 26. 09. 2022  na https://eduzin.cz/wp/ autorka textu: Lucie Kocurová