Souvislost mezi emisemi skleníkových plynů a extrémními klimatickými jevy, ke kterým již dnes dochází, je prokázána. Události, jako jsou povodně v Pákistánu, cyklony na Madagaskaru či sucho v Somálsku, jsou v důsledku změny klimatu stále intenzivnější a častější.

Tyto jevy vedly ke smrti, ničení majetku a způsobily mnohým zemím obrovské hospodářské škody. Katastrofy uvrhly postižené země do dluhů a odvedly finanční prostředky z jiných důležitých oblastí, jako je zdravotní péče či vzdělávání. Vzhledem k tomu, že se tyto hrozby stávají stále častější součástí našich životů, mnozí tvrdí, že „účet" by měly zaplatit především země a společnosti, které jsou za znečištění zodpovědné. Mohly by tyto prostředky zmírnit způsobené škody? A mohlo by to znamenat, že se nejzranitelnější země světa zotaví z klimatických katastrof a přizpůsobí se moderním hrozbám?

Do roku 2030 budou zranitelné země pravděpodobně čelit ročním „zbytkovým škodám" v oblasti klimatu ve výši 290-580 miliard dolarů. Jedná se o škody, kterým nelze zabránit prostřednictvím opatření na přizpůsobení se klimatickým hrozbám. Do roku 2050 by se celkové náklady na ztráty a škody mohly zvýšit na 1-1,8 bilionu dolarů. Generální tajemník OSN Antonio Guterres, který v posledních letech stále otevřeněji hovoří o nespravedlnosti změny klimatu, označil klimatickou krizi za „příklad morální a ekonomické spravedlnosti". Tvrdí, že „znečišťovatelé musí platit, protože zranitelné země potřebují smysluplná opatření".

Pokud by to vlády myslely s úhradou škod vážně, mohly by země v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) zřídit nástroj pro financování ztrát a škod, do kterého by přispívaly podle svého spravedlivého podílu. To je pohled Sadie DeCosteové, organizátorky neziskové organizace Tipping Point UK, jenž se zabývá klimatickou spravedlností. Spravedlivý podíl by se podle ní mohl vypočítat na základě jejich historického a současného podílu na globálních emisích. Bohaté země se dosud těmto výzvám důrazně bránily a trvaly na tom, že k řešení problému stačí humanitární pomoc.

Společnosti vyrábějící fosilní paliva jsou také za své emise poháněny k odpovědnosti. Zpráva neziskové organizace CDP z roku 2017 uvádí, že pouhých 100 fosilních společností je zodpovědných za produkci 71 % všech globálních emisí skleníkových plynů od roku 1988. Některé vlády již dnes uvažují o zdanění neočekávaných zisků společností vyrábějících fosilní paliva, které těží z vysokých cen energií. Část příjmů z takové daně by mohla pomoci zranitelným komunitám při odstraňování následků extrémních událostí, jako jsou sucha a povodně.

Důležitou roli při přerozdělování peněz těmito způsoby by hrály vlády. Další cestou, kterou by mohly být oběti klimatických katastrof odškodněny, jsou soudy. "Pokračující vědecký pokrok v této oblasti umožní právníkům vést více sporů proti znečišťovatelům," říká Richard Wiles, prezident Centra pro integritu klimatu, organizace, která se v USA snaží pohnat znečišťovatele k odpovědnosti.

Kdyby znečišťovatelé platili za škody, pravděpodobně by to pomohlo napravit globální klimatickou nespravedlnost a uznat, že ti, kteří jsou změnou klimatu neúměrně poškozováni, za ni obvykle nejsou zodpovědní. „Pomohlo by nám to přemýšlet o odpovědnosti jinak," tvrdí Olivia Hanks, vedoucí pro klimatickou spravedlnost v náboženské skupině Quakers in Britain. „Jde o to upozornit na morální křivdu [a] také si představit svět a tyto mocenské vztahy jinak."

Zdroj obrázku: Obrázek uživatele stuarthampton ze služby Pixabay.