Na výtvarce neučíme děti jen kreslit a malovat. Výtvarka je například i prostorová, grafická, akční, výstavnická nebo dekorativní tvorba. A především, tím největším „lidským“ přínosem je, že učíme naše žáky dívat se na prosté věci „jinak“. S fantazií. Objevovat a čerpat inspiraci v liniích, tvarech, barvách i v zážitcích a pocitech.

Určitě vás napadlo, jak jde vlastně učit výtvarnou tvorbu na dálku. Umělecké výtvarné techniky se po staletí učí nápodobou, ale podstata výtvarného myšlení a cítění je právě v onom rozšířeném vidění a myšlení. To dělá umělce umělcem. 

“Umění vzniká v hlavě. Ruce a nejrůznější techniky jsou pouze nástroj. Dílny, kde se učedníci dívali mistrům pod ruce tak dlouho, až ti nejnadanější přerostli své vzory, jsou nejznámější především z období malířství renesance. Prosadili se ti, kteří vnímali a poukazovali na realitu „jinak“. Dokázali zvládnout techniku a zároveň vnést něco ze sebe.”

Proto se teď více zaměřujeme na tuto vnímavou, přemýšlivou a individuálně kreativní část tvorby a k technice se vrátíme zase, až budeme mít zázemí v naší učebně a uvidíme dětem pod ruku, abychom jim mohli napovídat. Objevovat a výtvarně měnit významy a funkce všedních předmětů přece lze s naším nasměrováním i doma! Možná, že právě doma, mezi okoukanými věcmi, je pro děti toto poznání dokonce očividnější. A může jim zpestřit jednotvárné dny běžné školní výuky. Snažíme se i v téhle situaci najít pozitiva, a tak to dětem předložit. Z obyčejných věcí se stává materiál nebo zdroj inspirace pro tvorbu – z papírových roliček se tak rodí rostliny, z hrnců, struhadel a příborů roboti, z převleků výjevy ze slavných obrazů, z vaječných skořápek mozaiky. Ukazujeme dětem souvislosti s dějinami umění nebo v širších souvislostech nejrůznější kreativní oblasti dnešního světa. 

Jako všichni kantoři jsme byli dobou koronavirovou postaveni před rozhodnutí, jakým způsobem uchopit distanční výuku. Jako škola jsme povinni nejen nabídnout, ale i kontinuálně poskytovat žákům vzdělávání. A pro výtvarný obor jsme na naší umělecké škole jako nejpřínosnější shledali formu připravených video nahrávek doplněných textovými materiály dostupnými ke stažení pro děti i pro rodiče jednak na webu školy, sdílenými v naší výtvarkové facebookové skupině nebo je rádi po dohodě pravidelně zasíláme do e-mailu přímo našim žákům.

Proč tato forma? Výukové video z Youtube si dítě může pustit ve chvíli, kdy se to všem v rodině hodí, třeba i opakovaně, pokud by potřebovalo nějaký moment vysvětlit znovu. Žáci vidí učiteli pod ruce, vidí, jak práce má postupovat, jak jsou zvyklí z běžné výuky. Pokud by na sledování videa nebyla doma technika nebo volný čas u přístroje, může malý umělec pracovat podle vytištěného podrobného návodu, kde jsou shrnuty stejné informace jako ve videu. Proč nepoužíváme on-line skupinovou výuku? Tu jsem vážně zvažovala s využitím platforem jako Zoom nebo Teams, ale zdá se mi, že v případě našeho oboru by byla natolik složitá a zprostředkovatelná jen menšímu procentu žáků. Ve videích mají podrobný postup krok za krokem a mohou pracovat i bez asistence rodičů. Ve skupině na výtvarném oboru bývá 10 až 15 žáků, většina dopoledne pracuje ve zmíněných platformách na základní škole, proto nechceme žáky opět zatěžovat touto formou.

Jak funguje zpětná vazba a jak děti a rodiče reagují? Již z jara máme zkušenost, že lépe přes e-mail, kdy do poslaného obrázku může pedagog zakreslit korekce a poslat ho s vysvětlením zpět, než při on-line videochatové konzultaci. Přes kameru bohužel obrázek kvalitně prohlédnout nelze a slovy často není možné výstižně popsat, co udělat jinak. 

U výtvarky na dálku jde hodně o to, zda rodiče chtějí děti výtvarně vzdělat nebo je jen zaměstnat v době výuky. Pochopitelně oba přístupy jsou legitimní. Ale postoje rodičů se právě podle jejich motivace evidentně liší. Reakce dětí nebo jejich rodičů, kteří aktivně spolupracují, jsou skvělé, podklady chválí a některé dětské práce jsou neuvěřitelně kvalitní. Navíc mne občas mile potěší, když mi vedle dětských prací přijdou jako bonus i díla od jejich rodičů s komentářem, že zkrátka nemohli odolat. Kolik žáků aktivně spolupracuje? Pravidelně jsem v kontaktu asi se čtvrtinou dětí, další necelá třetina reaguje náhodně podle toho, jak jim jednotlivé téma „sedne“ nebo jim vyjde čas. A zbytek se distanční výuky nijak neúčastní. Několik z nich se omluvilo předem pro jiné povinnosti, ale větší část těchto žáků nebo jejich rodičů za distančních podmínek o výuku výtvarného oboru nemá zájem.

Účast na distanční výuce ZUŠ není na rozdíl od ostatních škol povinná. Byla bych ale moc ráda a srdečně bych to doporučovala, aby se materiály dostaly k dětem alespoň k prohlédnutí. Žáci tak zůstanou v obraze. Počítáme, že tvorba díla může zabrat asi 2 hodiny času na jednu lekci, tak jako při běžné výuce. To už může být náročné. Videa ale jsou obvykle asi 10 až 30 minut dlouhá, takže to až tak časově náročné není a dětem shlédnutí pomůže se lépe orientovat v tom, co už si ostatní vyzkoušeli a bude se jim tak lépe naskakovat zpět do prezenční výuky. Navíc i shlédnutí letáku nebo videa může děti kreativně navnadit a motivovat je tak k samostatné tvorbě.

Co říct na závěr? Ráda bych poděkovala všem žákům i rodičům, kteří mají elán tvořit i v těchto nezvyklých časech. Je krása, když dětem poskytnu nějakou ideu a oni se jí chopí a rozvinou ji dál. To se stává docela často a mně to ukazuje, že naše práce má smysl. Protože kreativita je úžasná lidská vlastnost a je nádhera být u toho, když v dětech bují. Nedávno se mi stalo, že mi maminka popisovala, jak její synové při sestavování robota podle mých rad do svých instalací navíc zabudovali rádia, a natáčeli si pak videa, jak roboti vedou rozhovor, který právě na té stanici běžel. Věřím, že si to tvůrčí odpoledne báječně užili. A to je na celé práci nesmírně pozitivní.

Autor: Petra Kučmašová Jackmannová, která vede na ZUŠ Ilji Hurníka, Slezská 21, Praha 2 výtvarný obor