Katar, země na Blízkém východě, o které se mluví v souvislosti s právě probíhajícím fotbalovým světovým šampionátem. Do titulků médií se dostala hlavně v souvislosti se špatnými pracovními podmínkami dělníků, kteří se na přípravě této obrovské akce podíleli. Jaká je však historie tohoto malého státu, který je jednou z posledních absolutních monarchií na světě?

Území Kataru bylo podle archeologických nálezů osídleno již před 50 000 lety. Na poloostrově, který je vlastně jediným územím tohoto státu, se našly pozůstatky osad a nástrojů z doby kamenné. V prvním tisíciletí našeho letopočtu byla tato oblast známá jako centrum chovatelů koní a velbloudů. Katar byl také významným obchodním místem, kde zastavovaly lodě mířící do Indie a Číny či opačným směrem.

V roce 1550 se Katar dostal pod nadvládu Osmanské říše. Tehdy se pro nadvládu Osmanů místní obyvatelé rozhodli dobrovolně, neboť jim dali přednost před Portugalci. Od roku 1825 se k moci dostala vlivná rodina Ál Thání, která Kataru vládne dodnes. Zpočátku její vlády měla tato rodina vůdčí slovo pouze na lokální úrovni a Tháníovci se snažili s Osmany vycházet.

V roce 1888 však Osmané podpořili Mohammeda bin Abdula Wahába, který se vládnoucí dynastii pokusil svrhnout. Thániovci se nakonec Osmanům vzbouřili a katarský vůdce odmítl Osmanům platit daně. Ti nakonec přistoupili k uvěznění vůdcova bratra a třinácti kmenových vůdců. Následně došlo k bitvě u Al Wajbahu, ve které Katařané zvítězili a vymohli si na Osmanech autonomii. Tato bitva je dodnes součástí katarské národní identity.

V rámci Britsko-turecké úmluvy z roku 1913 se Osmanská říše zavázala, že si již nadále nebude Katar nárokovat. Po vypuknutí 1. světové války však tyto sliby vzaly za své a Osmané si v Dauhá, hlavním městě Kataru, ponechali svoji posádku. Ta z Kataru definitivně odplula v roce 1915, kdy k tomu vojáky přesvědčil silně protibritsky orientovaný vládce Abdullah bin Jassim Al Thání. Následně se stát stal britským protektorátem.

Moderní historie Kataru se začala psát v roce 1939, kdy byla v oblasti objevena ropa. Její export však kvůli 2. světové válce začal až o 10 let později. Výnosy z těžby této nerostné suroviny se staly hlavním příjmem katarské státní kasy. Tradiční obchod s perlami, který byl do té doby pro Katar typický, postupně upadal. V roce 1968 Spojené království oznámilo, že se stáhne z oblasti Perského zálivu. Katar následně jednal s dalšími 8 emiráty o vytvoření nového státu s názvem Spojené arabské emiráty. Kvůli regionálním sporům však Katar společně z Bahrajnem od rozhovorů upustily a oba emiráty se tak staly nezávislými státy. Katar je nezávislým státem od roku 1971.

Mezi roky 1990 a 1991 se odehrála válka v zálivu. Pozice Kataru byla v tomto konfliktu klíčová, neboť katarské tanky poskytovaly podporu saúdskoarabským gardám proti iráckým jednotkám. V roce 2003 byl Katar místem ústředního velení USA při invazi do Iráku.

V roce 1995 se k moci dostal emír Hamad bin Chalífa Al Thání, a to díky svržení svého otce. Za jeho vlády započala opatrná liberalizace země, v rámci níž bylo občanům uděleno volební právo v komunálních volbách a k volebním urnám mohly poprvé vyrazit i ženy. V zemi bylo v roce 1996 zahájeno vysílání televize Al-Džazíra po vzoru CNN. V roce 2005 byla napsána první písemná ústava v katarské historii. O 3 roky později došlo dokonce k otevření prvního katolického kostela v zemi.

Současným emírem je od roku 2013 Tamím ibn Hamad Al Sání. V zemi panuje silná politická nesvoboda, neexistují tam politické strany ani parlament. Funkci parlamentu zastává 35členné Poradní shromáždění, jehož členy však jmenuje emír. Volební právo je omezeno pouze na obecní zastupitelstva. V zemi jsou také potlačována lidská práva. Za homosexualitu či odpadlictví od víry hrozí trest smrti, nemanželský sex či konzumace alkoholu se trestají bičováním a kamenováním.

Zdroj obrázku: Obrázek od uživatele Konevi ze služby Pixabay