Povědomí o studentkách a studentech se specifickými potřebami je stále větší. Pro magazín Univerzity Karlovy Forum to uvedly Alice Rytychová z UK Pointu a Petra Knupková z Centra Karolina.

Platforma podpůrných služeb a seminářů pro doktorandy v univerzitním centru UK Point v Celetné ulici již existuje více než 10 let. Až v loňském roce se do tohoto programu přihlásil vyšší počet studentů se specifickými vzdělávacími potřebami.

Hendikep nemusí být nutně omezující

„Byla radost vidět, že konečně získávají povědomí o našich službách – že se mohou hlásit na kurzy i se svými hendikepy, protože vědí, že jim dokážeme zajistit takové podmínky, jaké potřebují,“ uvedla pro Forum Petra Konupková, organizátorka kurzu, která má v UK Pointu na starosti právě podporu doktorandů. 

Jednou z nich je I Marie Pangrácová z Přírodovědecké fakulty UK, která se na semináři setkala společně s dalšími dvěma kolegyněmi z jiných fakult. „Myslela jsem si, že osamělost v doktorském studiu souvisí s tím, že jsem neslyšící... Bylo úlevné zjistit, že se s podobnými problémy potýká většina kolegů, a inspirativní dozvědět se, jak je řeší,“ řekla pro Forum Pangrácová.

Podle organizátorky kurzu Petry Konupkové je možné semináře pro studenty se speciálními potřebami uzpůsobit, pokud student vedoucí o svých potřebách informuje včas. V loňském roce tak bylo možné kupř. zvolit učební prostory v přízemí budovy, díky čemuž se mohla semináře pohodlně zúčastnit i studentka na vozíku. Neslyšícím zase vedení zajistilo tlumočníka do znakového jazyka. V případě několikahodinového semináře se dokonce objednávají tlumočníci dva, aby se mohli vystřídat a odpočinout si.

Jak informovat univerzitu o svých specifických potřebách?

Pokud student disponuje specifickými potřebami, je nutné, aby o nich informoval školu již při registraci. Pracovnice UK pointu následně v případě, že je daná studentka či student neslyšící, kontaktuje pracovnici centra Carolina Alici Rytychovou, která se na komunikaci s neslyšícími specializuje. Ta následně objedná tlumočníka, který se na obsah daného kurzu musí připravit.

„Zdá se to složité a zdlouhavé, ale funguje to skvěle. Všichni totiž víme, že čas zde hraje hlavní roli, a proto je většinou vše domluvené a zajištěné v řádu hodin. Nutná časová rezerva, ideálně tři týdny před začátkem akce, slouží k bezproblémovému zajištění tlumočníka, kterých je obecně nedostatek, a tak jsou nesmírně časově vytížení. Čím dřív je oslovíme, tím spíš budou mít v daný termín čas dorazit,“ popisuje Rytychová.

Další z účastnic doktorandského kurzu Kristina Pánková Kratochvílová z Pedagogické fakulty UK oceňuje, že ví, na koho se má v rámci univerzity obrátit. "Oporou jsou mi i další lidé z katedry speciální pedagogiky, kde sama studuji, a také kontaktní osoby v Centru Carolina či na Ústavu jazyků a komunikace neslyšících FF UK. Důležité jsou pro mě i skupiny na Facebooku: Doktorandi na PedF UK nebo NaNUK: Neslyšící a nedoslýchaví studenti na UK, jakožto zdroj informací i možnost podpory a sdílení,“ uvádí.

Neslyšící účastnice kurzu se zároveň shodují, že je stále co zlepšovat. Současný stav se prý však rozhodně nedá srovnávat s dobou před deseti lety, kdy na univerzitu nastupovaly. V té době totiž rozhodně nebylo samozřejmostí, že by každá z fakult disponovala kontaktní osobou, na kterou by se mohli studenti se speciálními potřebami obrátit.

„Když jsem v roce 2018 nastupovala, snažila se Přírodovědecká fakulta UK zajistit vhodné podmínky ke studiu i pro neslyšící. Nevěděli ale, jak přesně na to, a tak jsem jim nabídla, že s nimi budu spolupracovat," říká pro Forum Marie Pangrácová, která v té době studovala bakalářský program molekulární biologie a biochemie. Zároveň však dodává, že v některých případech místo služeb tlumočníka raději využije přepis daného semináře či kurzu.

Centrum Carolina ve svých službách také nabízí možnost asistence při studiu, která zahrnuje mimo jiné sdílení studijních poznámek mezi spolužáky. Pro studenty se jedná o zajímavý přivýdělek, kterým usnadní život svým spolužákům se znevýhodněním. Zároveň se touto formou posilují mezilidské vztahy.

„Někteří spolužáci se mě třeba zdráhají oslovit, nevědí, jak se mnou mluvit. Domluvení se na přepisu či dodání poznámek je dobrým důvodem k navázání kontaktu, který se může vyvinout až v přátelství,“ říká Pangrácová, která v rámci studia pracuje v laboratořích Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde se však o služby tlumočníka opřít nemůže. "Komunikujeme mluvením, kdy především odezírám ze rtů, a po e-mailech,“ vysvětluje.

Jak to chodí v cizině?

Své zkušenosti se zahraničím popisuje pro magazín Forum Iva Hay, z katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK, učitelka angličtiny a arteterapeutka na škole pro sluchově postižené v Radlicích. Podle ní mají v jiných zemích neslyšící doktorandi tlumočníka k dispozici nejen na přednášky, ale také na společenskou interakci, schůzky či na kulturní akce. "Myslím, že i v Česku se nabídka služeb bude v tomto směru rozšiřovat zejména díky tomu, jak se lidé s nejrůznějšími znevýhodněními stále více a více zapojují do běžného života a tolik se nestydí žádat o podporu,“ říká Hay.

^{Zdroj: Magazín Univerzity Karlovy Forum}

^{Zdroj úvodního obrázku: Univerzita Karlova}