Stipendista Daniel Strnad se během prvních měsíců na prestižní technické univerzitě v nizozemském Delftu ocitl v úplně novém světě, kde je kolo důležitější než tramvaj, veslování trochu připomíná vojenský výcvik a výuka nečeká, až se student rozkouká. Jaké to je studovat na jedné z nejlepších technických škol světa a co všechno ho během prvního čtvrtletí potkalo?

Na začátku to vypadalo jako sen. Prestižní univerzita, stipendium a nový začátek v zemi tulipánů. Ale realita? Ta přijela na kole, mluvila holandsky a rozhodně se s nikým nemazlila.

Na kole, nebo vůbec
V Delftu se bez kola nikam nedostanete. Doslova. Daniel zvolil taktiku přivezu si svoje, ale rychle zjistil, že v Holandsku mají kola úplně jiná pravidla hry. Brzdy na pedálech, žádné světlo, žádný stojánek, zato každodenní boj o suchý zadek a místo ve stojanu. Přesto ale přiznává, že jakmile si člověk zvykne, je to nejpraktičtější způsob dopravy. Rychlý, levný a především nezávislý. Pokud se tedy někdy rozhodnete do Nizozemska studovat, kolo si buď přivezte, nebo rovnou pronajměte třeba přes Swapfiets.

Veslování, nebo výchova k demokracii
Při seznámení se studentskými spolky si Daniel naivně myslel, že v rámci úvodního týdne pozná technické týmy a raketové projekty. Místo toho se ocitl u večeře veslařského klubu. A protože veslování vypadalo jako elegantní sport hodný prestižní univerzity, bez váhání se přihlásil. Netušil ale, že ho čeká čtyřdenní seznamovací program, který by klidně snesl srovnání s vojenským táborem nebo dle jeho vlastních slov s gulagem. Na druhou stranu právě tohle dobrodružství ho utvrdilo v lásce ke svobodě a demokracii.

I přes počáteční šok a kulturní rozdíly veslařské kluby mluví převážně holandsky veslování Danielovi nakonec otevřelo dveře k novým přátelům, zážitkům a večerům plným borrelu, tedy holandských posezení s pivem a tradicemi.

TU Delft jako výzva pro ty, co se nebojí makat
Když se Daniel konečně dostal ke studiu, čekalo ho další překvapení. TU Delft rozhodně není univerzita, kde by se studenti nudili. Výuka je rozdělena do čtvrtletí, sedm týdnů intenzivní výuky, následované třemi týdny zkoušek. Tempo je vysoké, úkolů hodně a tlak reálný. Ale zároveň jde o mimořádně inspirativní prostředí, kde přednášejí špičkoví odborníci a studenti se učí přesně to, co je baví.

V rámci programu Aerospace Engineering měl Daniel šanci zapojit se i do týmových projektů. Od stavby RC letadel až po rakety s vajíčkem uvnitř. Na rozdíl od některých jiných technických týmů, které studenty přijímají až od druhého ročníku, tady měl šanci začít hned.

Přijímačky nejsou pro slabé povahy
Dostat se na TU Delft sice stačí s českou maturitou nebo IB diplomem a certifikátem z angličtiny, ale jednoduché to rozhodně není. Daniel popisuje náročný test, který vyžaduje důkladnou přípravu a práci s reálnými univerzitními materiály. V jeho roce se hlásilo na program Aerospace Engineering kolem tří tisíc studentů a jen čtyři sta čtyřicet z nich uspělo.

Závěr? Stojí to za to
Studium na TU Delft není pro každého. Je náročné, intenzivní a vyžaduje pořádnou dávku disciplíny i otevřenosti vůči novým zkušenostem. Pokud ale hledáte kvalitní technické vzdělání, mezinárodní prostředí a trochu toho dobrodružství k tomu, Delft může být to pravé místo. A jak říká Daniel, když se nebojíte šlápnout do pedálů, vystoupit ze své komfortní zóny a trochu se zapotit, čeká vás nezapomenutelná jízda.

Zdroj: Kellner Family Foundation