Českým školstvím hýbe trend snižování nároků na žáky. Diktáty jsou jednodušší, chyby v pravopisu shovívavě přehlíženy a frekvence testů se snižuje, aby nikdo nebyl traumatizován. Přesto se najdou studenti i rodiče, kteří odmítají přijmout pohodlné úlevy. Upozorňují, že tento přístup připravuje děti o schopnost čelit reálným výzvám. Jak ovlivní generaci současných školáků systém, který místo překonávání obtíží volí cestu nejmenšího odporu? A může ještě školství tuto ztracenou laťku vrátit na původní úroveň?

V českých školách dochází k zásadnímu posunu. Diktáty, které dříve lámaly žákům hlavy, se nyní hodnotí mnohem benevolentněji. Například tři chyby v diktátu mohou dnes znamenat dvojku, zatímco dříve by šlo o jasnou trojku. Učitelé jsou často nuceni ubírat na obtížnosti i frekvenci testů, aby vyšli vstříc systému, který nechce děti „traumatizovat“.

„Diktáty určené pro deváťáky už raději nepoužívám. Téměř celá třída by skončila s pětkami,“ popisuje jedna z učitelek češtiny. Podle ní však tento přístup nevede k lepšímu vzdělání, ale k opačnému efektu. Děti odcházejí ze základních škol s mnohem slabšími znalostmi než jejich rodiče.

Přestože snížené nároky většině žáků vyhovují, objevují se výjimky. „Jedna žákyně po mě chtěla horší známku, než na kterou měla podle nových pravidel nárok. Řekla, že dvojka za tři chyby je nesmysl,“ dodává učitelka. Právě takové případy dokazují, že i mladí lidé chápou, že uměle zlepšené výsledky nemají skutečnou hodnotu.

Rodiče také nejsou jednotní. Někteří odmítají úlevy pro děti s diagnózami, jako je dyslexie, a raději je vedou k překonávání problémů. „Chceme, aby ze sebe naše děti vydaly maximum,“ zní od nich.

Experti upozorňují, že neustálé snižování standardů může mít vážné dopady. Děti, které se dnes nemusejí vyrovnávat ani s minimálními nároky, mohou mít v dospělosti potíže zvládat tlak pracovního trhu. A to je problém, který se podle odborníků projeví v plné síle už za několik let.

Zdroj: Seznam