S pokračující pandemií a zavřením škol podle ekonoma Daniela Münicha hrozí, že řada dětí ztratí kontakt s učivem natolik, že nebude mít sílu se ve škole opět zapojit a bude ve vzdělání za svými spolužáky dále ztrácet. Prohloubí se tak už výrazné rozdíly k přístupu ke kvalitnímu vzdělání v Česku. Učitelé by museli být kouzelníci, aby zvládli standardní výuku, běžné povinnosti a ještě tyto děti doučovali, řekl v rozhovoru pro web Praha školská ředitel think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR. 

Jak srovnat nerovnosti mezi dětmi, které během distanční výuky vznikly? Dožene se to vůbec?

Některé děti, a nebude jich málo, skutečně ztratily za ty dlouhé měsíce prezenční školní výluky kontakt s látkou, která se na škole teď učí a už není v silách jich samotných to dohnat a jak se říká se opět chytit, navázat. Jde většinou o děti, kterým nemá či nechce doma nikdo pomoci, a jsou odkázány na to, co zařídí škola a učitelé. Vážně tedy hrozí, že ani návrat do škol pro ně nebude návratem do normálu, ale že budou i nadále ztrácet ve vzdělání za spolužáky. Vážně tedy hrozí další výrazné prohloubení již tak vysokých rozdílů k přístupu ke kvalitnímu vzdělání v Česku. Učitelé by museli být kouzelníci, aby zvládli standardní výuku a běžné povinnosti a navíc k tomu ještě intenzivně doučovali po odpoledních či večerech tyto děti. Někde může jít o pár dětí, jinde to může být čtvrtina až polovina. A nedejme se mást tím, že o těchto dětech moc neslyšíme a sledujeme spíše ty pozitivní případy z naší sociální bubliny.

Jaké další kroky by mělo podniknout ministerstvo školství k tomu, aby se děti do škol mohly v nějakém provozu vrátit?

Dnes jsme stále v situaci, kdy prim hraje a musí hrát ministerstvo zdravotnictví a vláda. Nedá se nic dělat, ale dokud vláda nezačne lidi motivovat k testování, nebude se efektivně trasovat, nebude zaveden systém široké nabídky preventivního antigenního  testování  i ve školách a nebude dostatečná proočkovanost populace, do té doby bude konání MŠMT z logiky věci taženo spíše epidemickou situací. 

“Až přijde čas, školy by měly dostat od MŠMT nejen potřebné peníze navíc, ale také doporučené a ověřené návody, jak postupovat.” 

A vláda svou neschopností udělala z Česka jednu z nejvíce postižených zemí covidem, jak po stránce počtu nakažených, tak zemřelých na 100 tisíc obyvatel. MŠMT si ale už dávno mohlo a mělo zadat výzkumné studie toho, jakými způsoby a jak intenzivně se nákaza dosud ve školách šířila, jaké dopady měla různá opatření. Určitě by už mělo mít podrobně rozpracováno a v ověřovacím režimu “běžící plán” zacílený právě na zaostávající žáky. Nejde zdaleka jen o rezervování peněz navíc a plán, jak je správně nasměrovat, ale i o to, jak to doučování vlastně logisticky pojmout. Těch přístupů se nabízí celá řada, ale ne každý bude fungovat. Až přijde čas, školy by měly dostat od MŠMT nejen potřebné peníze navíc, ale také doporučené a ověřené návody, jak postupovat. Určitě bude opět špatně a se spoustou zbytečných škod, když se to začne promýšlet a zkoušet až covid zmizí, tedy pokud vůbec zmizí.

V současnosti se žáci pátých, sedmých a devátých tříd už připravují na přijímací zkoušky na SŠ. Myslíte si, že by CERMAT měl na jaře pro víceletá gymnázia přijímačky zjednodušit a mají se vůbec konat jednotné zkoušky?

V dané chvíli je myslím klíčové dát školám, ředitelům, žákům a jejich rodičům jistotu, jak to vlastně bude. A nenechávat je v napětí a nejistotě. I zde na to totiž nejvíce doplatí socioekonomicky znevýhodněné děti. Otázku, zda mají být součástí přijímaček i státní testy či nikoliv, pak považuji za druhotnou. Prostě je to potřeba co nejdříve rozhodnout. Osobně bych asi letos povinnou státní část přijímacích testů zrušil.

“Co dále pandemie ukázala, ale co stále bohužel příliš přehlížíme, jak velmi důležitý je osobní společenský kontakt ve škole, jak mezi vrstevníky tak mezi nimi a učiteli.”

Měly by děti chodit i v létě do školy?

Je to jedna z variant, jak zajistit doučování dětí, které ve výuce příliš za ten rok a možná půl navíc, zaostaly. Ale musí se s tím počítat předem, vyčlenit na to včas, opakuji včas, peníze a připravit na to učitele, ředitele a případně asistenty výuky. Jen od zeleného stolu se funkční mechanismus nenavrhne.

Co nám pandemie doposud ve školství ukázala?

Určitě většinu pedagogů bez velkých debat naučila používat nástroje elektronické komunikace a e-vzdělávání. Ne každý ale měl dost nadšení, dovedností a zvídavosti, aby povýšili nástroje komunikační na nástroje vzdělávání.

Co dále pandemie ukázala, ale co stále bohužel příliš přehlížíme, jak velmi důležitý je osobní společenský kontakt ve škole, jak mezi vrstevníky tak mezi nimi a učiteli. Jak je škola zásadně důležitá jako socializační  prostředí, kde se formuje spousta pro úspěšný život zásadních sociálních a nekognitivních dovedností. A že bez toho řada mladých dnes propadá depresi či se jim jinak zhoršila kvalita duševního zdraví. Tento fenomén je stále bohužel příliš přehlížen a z pohledu ministerstva mládeže jakoby nebyl. Co třeba zavést pravidlo, že žáci od druhých stupňů škol se během výluky sejdou ve škole či na projektové procházce po okolí alespoň jednou za týden či dva s tím, že je ráno všechny včetně učitelů otestuje antigenními testy pojízdná stanice?

Jaké ekonomické dopady může mít ušlé vzdělávání?

Ekonomické dopady mají hlavně dlouhodobý charakter. Jde tady o dopady na budoucí schopnost jednotlivců se dále vzdělávat, žít ve společnosti a být ekonomicky produktivní. Jaké ty dopady skutečně budou, se dozvíme až z budoucích výzkumů za deset a více let. Ale na základě toho, co moderní věda ví, hrubé odhady udělat lze již dnes. Lze odhadovat, že pouhé ztráty na budoucí produktivitě práce za zhruba roční výluku prezenčního školství mohu představovat 500 miliard korun či spíše více. Říkám spíše větší, protože s délkou výluky se dopady nelineárně prohlubují. A souvisí to i s těmi zaostávajícími dětmi, o kterých jsme hovořili v úvodu. V sázce je tedy opravdu hodně peněz. Jen pro představu, 500 miliard představuje roční výdaje na důchody, nebo to je pětinásobek balíku peněz, které ročně plynou na platy učitelů. A k tomu nechť si každý připočte ekonomicky těžko vyčíslitelné ztráty, jako třeba ty na duševním zdraví žáků. A to třeba nehovořím o dodatečné zátěži rodičů.