V Praze už jsem více než pět týdnů. Za tu dobu jsem se seznámila s mnoha zajímavými lidmi a začínám si na toto město zvykat.

Od mého posledního deníčku se mnohé změnilo. Byla jsem přijata na českou střední školu, konkrétně na SSPŠ Betlémská (Střední průmyslová škola strojnická). Výsledky se na stránkách objevily 28. dubna. Jako první jsem se dozvěděla o úspěšném přijetí na této škole. Večer jsem se pak ještě dozvěděla výsledky i na stránkách druhé školy, Smíchovské střední průmyslové škole a gymnáziu (SSPŠaG). Tam jsem bohužel přijata nebyla, získala jsem zde 46 bodů z 50 možných v matematice, 11 z 20 bodů za test z IT a 0 bodů za portfolio. U testu z IT mi dělala největší problém angličtina, ve které byl test zadán, a já jsem tak pravděpodobně nepochopila zadání úplně přesně. Obzvláště náročné mi přišly hádanky a fyzikální pojmy.

Kromě toho mě překvapilo, že motivační dopis, jehož důležitost mi byl zdůrazněna při podávání žádosti, nebyl zohledněn ve skóre portfolia. Sestavit portfolio v tak krátkém čase, který jsem měla, navíc když všechny diplomy a certifikáty zůstaly na Ukrajině, bylo pro mě náročné. Při příjímacím řízení na Ukrajině se tyto věci zohledňují až následně, ne v době přijetí, takže jsem si nemyslela, že je někdy budu potřebovat.

Ostatní studenti při přijímačkách na SSPŠaG získali vyšší skóre v matematice a IT. Jsem však moc ráda, že jsem byla přijata právě na Betlémskou, moc se mi líbily jejich učebny a vybavení a velmi se tam těším.

Třetího května nám přišly výsledky ze školy a naše kamarádka Mariana Čapková, u které jsme s mojí maminkou ubytované, nám pomohla s vyplněním všech potřebných formulářů, takže se ze mě stala oficiální studentka této školy.

Mám teď do nástupu na novou školu hodně volného času, proto mě moc potěšil dárek za úspěšné přijímačky. Měla jsem od maminky slíbeno, že pokud budu přijata, vezme mě do Státní opery. Její slib nám pomohla slíbit Mariana společně s její maminkou, které sehnaly lístky, a my tak mohly vyrazit na představení. Byly jsme z výkonů všech představitelů velmi ohromeny.

Následující týden jsme navštívily ještě charitativní koncert, který Mariana Čapková organizovala. I ten mě moc bavil a nadchly mě hlavně výkony pianistů.

Také jsem se v současné době začala věnovat učení českého jazyka jak na mé střední škole ve Lvově, tak na kurzu češtiny tady v Čechách, kam docházím na dvacet hodin týdně. Věřím, že se do začátku školy v září vše potřebné rychle naučím a zvládnu tak hladce přechod na střední školu v Čechách.

Autorka deníčku Anastasia Molnar utekla před válkou z Ukrajiny společně se svojí maminkou, je jí 16 let, na Ukrajině je studentkou prvního ročníku Polytechnické akademie ve Lvově (Technologichny college NU LP). Bydlí v Praze.