Trh práce bude v budoucnu oceňovat flexibilitu, odvahu a ochotu se učit. Podle ředitele ZŠ Kunratice Víta Berana by měl být člověk pro život připraven tak, aby mohl měnit svoji profesi a nebál se změny. Rodiče by o životě svých dětí měli mít realistické představy, nicméně samy děti by si měly stavět vysoké cíle a spojovat je s tužbami, protože mají celý život před sebou, řekl v rozhovoru pro Scholu Pragensis ředitel Beran.

Jak by žáci při distanční výuce měli studovat?

Myslím, že je nejdůležitější udržet si školní režim a podmínky, které podporují učení. Z jarního uzavření škol víme, že mnozí studenti by raději ráno vyspávali, a jejich práce pro školu se potom posouvala do odpoledních nebo večerních hodin. To je určitě špatně. Pro mě, jako studenta, je důležité udržet si pravidelný rituál, který mě ráno vede k učení a v určitý čas koncentruje moji pozornost.

Je současná situace důvodem, aby se žáci připravovali na přijímačky nějak víc?

Osobně jsem přesvědčen o tom, že drilování a vyplňování testů děti na přijímací zkoušky nepřipraví. Na jedné straně je určitě dobře vědět, co mě čeká a jak takový zkouškový test vypadá, na druhé straně, pokud něčemu do hloubky nerozumím, tak jen těžko budu správně odpovídat. Proto bych přípravu na SŠ rozdělil na dvě taková období – období kdy v souladu se školou prohlubuji svoje znalosti a dovednosti zejména v předmětech, které jsou předmětem přijímacích zkoušek, a na období, kdy finalizuji přípravu na přijímací zkoušky a kdy si také žáci vyzkouší vyplnění několika testů. Testy je snadné získat a není potřeba kvůli nim platit za kurzy typu: „Jak se rychle naučit vyplňovat testy“.

Je smutnou realitou, že stát podporuje testovou formu přijímacích řízení, ale třeba i maturit. Daleko víc o sobě student prozradí při obhajobě seminární, oborové nebo ročníkové práce, představení výběrového oborového portfolia z vlastního studia nebo z přípravy na další studium, psaní odborné eseje, doložení a popsání své cesty studiem… Tak dokládá své dlouhodobé učení, a nikoliv zda uspěje při jednorázovém testu.

Jsou toho ale schopné i děti na základní škole?

Ano, například naši páťáci obhajují „bakalářské práce“, které obsahují i malý výzkum, formulují badatelské otázky … a deváťáci „magisterské práce“, kde pracují i s odborným zdroji, sestavují odborný text, dbá se i na formální stránku prací a celkovou prezentaci. Tak naši žáci mohou získat titul „BrK.“ nebo „MrK“. Máme radost z jejich návratů a ocenění toho, co se naučili a jak se jim toto hodilo v dalším studiu.

Příklady najdeme i na středních školách. Například Gymnázium Na Zatlance má kromě státních přijímaček i své „zatlankovské“, u kterých si studenti vybírají jeden ze čtyř typologicky formulovaných úkolů a na oboru „Alt“ obhajují před komisí, kde jsou přísedící i starší studenti, své portfolio. Tedy jde to i jinak.

Co dělat v tom prvním období?

V prvním období je určitě důležité jak pro žáky, tak pro jejich učitele rozpoznat studentské „KDE JSEM“. Toto by mě měli pomoci odhalit učitelé. Určitě na učení nemá žák zůstat sám. I při výuce na dálku je důležité, aby byl co nejvíce napojen na interaktivní výuku. Nesmí se stát, že v průběhu online výuky je po celou dobu zticha, že nemá možnost o tom, co se učí, se radit svými spolužáky anebo s učitelem či rodiči. Prostě i do výuky na dálku je potřeba dostat ty efektivní prvky, které vedou k učení žáka. Které umožní žákům diskutovat o učení, ve kterém učitelé rozpoznávají, co je důkazem učení a jaké jsou jejich vzdělávací potřeby. Díky tomu mohou učitelé jednotlivcům nebo skupinám nabízet individualizovanou podporu.

Online doba na výběru škol nic nemění

Jak by se měli na přípravě na přijímačky podílet rodiče?

Důležité jsou podmínky pro učení dětí. Pokud žáci chodí do školy, tak určité podmínky na učení jim nabízí. Pokud si školu přenáší v plné míře domů, tak i při výuce na dálku má žákovo pracoviště, jeho pracovní stůl, jeho podmínky k učení, odpovídat „optimálním“ podmínkám pro učení. Žáci musí mít možnost se na své učení soustředit, musí mít prostředky, které jim umožní pracovat na dálku, musí být vybaveni i standardními pomůckami, tedy mít učebnice, pracovní sešity, pracovní listy a sešit, kde si dělají poznámky a podobně.

Toto vše mohou rodiče pomoc dětem doma vytvořit. Mají je také podporovat v tom, aby školní den začínal ráno podle běžného školního rozvrhu, aby co nejvíce školní práce jejich děti udělaly dopoledne, ale zároveň své učení měly propojené i s přestávkou, kdy se budou moci chviličku protáhnout, dát si svačinu. Prostě cílem je, aby si děti učení nepřenášely do časů, kdy jsou už unavené nebo kdy se na práci z jiných důvodu, svých dalších zájmů nebo programu svému či rodiny nemohou soustředěně věnovat.

Na prvním místě je gramotnost a teprve na dalším je obsah jednotlivých předmětů. K čemu je mi obsah, když mu nebudu rozumět.

Co je při výběru střední školy zásadní?

Žáci by měli vědět, co v životě chtějí dělat. Takto to zní velice jednoduše, ale vůbec jednoduché to není. Mnohé děti až výrazně později zjistí, čím vlastně chtějí být a čemu se chtějí věnovat do hloubky. Proto je důležité, aby zejména v 8. a 9. třídě se u dětí zjišťovaly jejich studijní předpoklady. V tomto určitě ve školách může pomoci výchovný nebo kariérní poradce a je ideální, když ve spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou nebo psychologem školy děti podstoupí test profesní orientace, který jim napoví, jaké mají studijní preference, na co jsou více zaměřené.

Určitě je důležité, aby rodiče měli realistické představy o tom, co v životě mohou jejich děti dělat. Na druhé straně děti mají celý život před sebou a není důvod, aby si nestavěly vysoké cíle a tyto cíle měly spojené i se svými tužbami. Online doba tedy ve výběru škol nic nemění.

Jak by se žáci měli na přijímací zkoušky na SŠ tedy připravovat?

Osobně nepovažuji výsledky příjímacích řízení za to, co určuje kvalitu vzdělávání. Postupně přicházíme, že to, co je na základní škole podstatné v učení dětí, jsou gramotnosti. Ten, kdo je gramotný, například čtenářsky, rozumí zadání, v textu vyhledá podstatné, je schopen na základě přečteného textu pátrat po dalších podrobnostech, které mají vazbu na tento text, a k tomuto již žák potřebuje další gramotnosti.

Proto se v této době tolik hovoří o informační gramotnosti, o porozumění mediálním sdělením. Podobně jsme v matematické gramotnosti, a když si spojíme matematiku a čtenářství, tak nás určitě napadnou slovní úlohy či jiná písemná sdělení, schémata, tabulky a jiná sdělení, která musíme umět přečíst a porozumět jim. Když si představíme předmět, jako je fyzika, například objevujeme propojení matematiky, čtenářství a badatelství.

Ve všech předmětech lze bádat. S bádáním opět souvisí čtenářství, logické uvažování. Děti se od 1. třídy učí formulovat hypotézy o tom, jak jejich bádání dopadne. Učí se formulovat otázky, na které hledají odpovědi. Prostě jsem přesvědčen, že na prvním místě je gramotnost a teprve na dalším místě je obsah jednotlivých předmětů. K čemu mi je obsah, když mu nebudu rozumět.

Děti se toho učí moc a málo do hloubky

To se ale nenaučí za pár měsíců…

Ano. To, co nyní popisuji, není učení na půl roku, ale vyžaduje, aby gramotnosti na cestě vzdělávání žáky provázely. Pokud něčemu rozumím, pokud bádám po podrobnostech, dokládám, že mě to, co se učím, baví. Mé učení je podporováno bezpečím, dobrovolností a díky tomu zejména vnitřní motivací k učení. Děti snad budou více toužit poznání, protože je bude více zajímat, jak to či ono funguje a budou chtít více porozumět tomuto fungování. Tak, aniž by si to uvědomily, se učí veliké množství znalostí a díky jejich aplikování i potřebné dovednosti.  Vše je ale úzce propojeno s jejich vzdělávacími potřebami a tím, jak my učitelé umíme hledat příslušné cíle učení právě vzhledem ke vzdělávací potřebám dětí.

Je vůbec možné definovat, které předměty budou v budoucnu potřebné?

Na to není jednoduché odpovědět. Teoreticky na jakémkoliv předmětu mohu rozvíjet čtenářskou a informační gramotnost a logické uvažování, které je propojené i s matematickou gramotností. V současnosti je české kurikulum příliš široké a kvůli této šíři chceme, aby děti se naučily nesmírně moc znalostí. V takto konstruovaném rámci se díky množství obsahu jde jen velmi málo do hloubky a často se stává, že je jen málo dovedností, které si děti celoživotně osvojí. Přitom opačná cesta by byla mnohem prospěšnější.

Pokud jako učitel dobře vyberu to, v čem má žák jít do hloubky, čemu opravdu má rozumět a co má současně vazbu na základní učivo, rozvíjím potřebné dovednosti a mimochodem učím i další obsah. Tedy těžko předvídat, zda bude existovat předmět čtenářská gramotnost, to asi ne, ale je v síle nás učitelů, abychom dokázali předměty propojovat, hledat takové cíle, které díky naší výuce budou mít dopad na učení dětí a na rozvoj jejich dovedností, které se jim budou hodit v dalším studiu a životě. Gramotnosti a kompetence jsou určitě pojítkem žákova učení.

Na to, že člověka čeká v životě změna, musí být připraven nejen on sám, ale i celý vzdělávací systém.

Když se podíváme na požadavky trhu práce versus a trendy, dá se odhadnout, jaká zaměstnání budou v budoucnosti potřebná?

Hovoří se o tom, že více jak 60 procent lidí za svůj život několikrát změní svojí profesi. Toto vše souvisí s tím, jak se vyvíjí technologie a společnost. Je velmi pravděpodobné, že umělá inteligence a robotika nahradí řadu profesí které zaniknou, nebo změní svůj charakter. Na druhé straně bude přibývat zaměstnání, která mají dopad na lidský život. Jde o různé druhy služeb a zejména díky přibývajícím starým lidem i služeb sociálních… Člověk by měl být pro život připraven tak, aby mohl v průběhu života měnit svoji profesi, aby po celý svůj život byl připraven na učení se něčeho nového a nebál se změny. Je možné, že díky umělé inteligenci a robotice budeme moci žít i plnohodnotnější život, více se věnovat svým zájmům, rodině … Budou také nové výzvy, obory…

Jak toho dosáhnout?

Změnu v tomto případě je potřeba vnímat jako něco pozitivního, díky čemuž budu dělat práci, která bude zajímavější, která mě bude více naplňovat, bude i potřebná pro společnost. V tomto smyslu je potřeba, aby se hodně změnila i příprava studentů na středních a vysokých školách. Aby SŠ a VŠ podporovaly mnohem více celoživotní vzdělávání lidí, aby pro toto byla připravena také vzdělávací soustava. I ve vzdělávání bude potřeba nových odborníků, kteří více rozumí tomu, jak se učíme, kteří budou průvodci učením studentů víc než učitelé a současně jim budou otvírat nové obzory, které s sebou život přinese.

Každý je odpovědný za své učení

Jaké vlastnosti a dovednosti by měla mladá generace posilovat?

Na to, že člověka čeká v životě změna, musí být připraven nejen on sám, ale i celý vzdělávací systém. Musí se na to připravit i stát a firmy, které by v rámci své modernizace možná nepotřebovaly tolik pracovníků. Je pravděpodobné, že budou hledat nové výrobní programy, pro které budou potřebovat nové odborníky připravené pro nový obor. Klíčovým slovem zde bude flexibilita, připravenost na změnu, odvaha a dovednost… respektive ochota se celoživotně učit. Významnou roli hraje v tomto dobrovolnost. Moje volba je učit se. Každý je odpovědný za své učení. Celoživotní vzdělávání se učí po celý život, startuje v mateřské školce.

Klíčovým slovem je slovo odpovědnost.

Jak toto aplikovat do praxe?

Zásadní je základní škola, která má u dětí rozvíjet gramotnosti, touhu po bádání, má jim předkládat výzvy, ale hlavně pomoci naučit se učit a zorganizovat si učení tak, aby se na něj dokázaly soustředit, rozvíjet odpovědnost za své učení. Významná je střední škola, kde by se děti mohli daleko více učit projektovým způsobem, zde mohou dokázat svou odpovědnost za své učení… Tento způsob výuky vede děti k samostatnosti, ale podporuje i vzájemné učení a má velký vliv na rozvoj jejich osobnosti.

Mám-li chtít, aby dítě bylo odpovědné za své učení, nesmím zapomínat, že výuka musí být zajímavá a rozvíjet dychtivost po poznání. Dětem musíme věřit a ony tuto víru nemají zneužívat, ale využívat pro své učení, být odpovědné za své učení. Odpovědnost nás dospělých je vytvářet podmínky k jejich učení. Být dětem, žákům, studentům v učení průvodcem.

autor: Šárka Mrázová, Pražský inovační institut